Běleč (kostel) – Jenčov (hradní zřícenina) – Nižbor (zámek) – Stradonice (keltské oppidum)

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet je tematicky poměrně pestrý. Čeká nás totiž vesnický gotický kostel s dřevěnou zvonicí, zřícenina nevelkého gotického hradu, neobvyklý zámecký komplex, šlechtická hrobka, sklárna, kde se vyrábějí Čeští lvi, i keltské oppidum. K tomu – jako milý bonus - krásná příroda, vyhlídková místa a meandry řeky Berounky.

Celý výlet můžeme absolvovat mnoha různými způsoby a po několika trasách, které se délkově pohybují mezi 10 až 19 km. My tentokrát zvolili variantu kombinující automobil a pěškobus, která je v tomto případě – spolu s cestováním kolmo – zřejmě tou nejvýhodnější.

Za čím jedeme?

Náš výlet začíná ve vísce Běleč, kde se nachází pozoruhodný gotický kostel sv. Mikuláše, který pochází z 14. století. V roce 1717 kostel doplnila samostatně stojící dřevěná zvonice. Obě stavby jsou přístupné z někdejšího hřbitovního areálu (pozoruhodný je fakt, že je téměř celý podsklepený), ale do jejich interiéru se, bohužel, běžně podívat nedá. Je to škoda, i když kostel byl prý tolikrát vykraden nebo poškozen vandaly, že zde můžeme obdivovat v podstatě „jen“ kamenné architektonické detaily.

Z okraje obce se pak po červené TZ vydáme ke zřícenině malého gotického hrádku Jenčov či Jinčov. Ten byl tvořen nevelkou věží a malým palácem … a o jeho historii téměř nic nevíme, i když jeho vznik bývá nejčastěji spojován s Přemyslem Otakarem II. nebo s Janem Lucemburským. Ale každá zřícenina se počítá a ta uprostřed národní přírodní rezervace obzvláště.

Po návratu k autu jsme se vydali k Nižboru. Tuto obec, která se dříve jmenovala Nová Huť a je spíše městečkem, proslavila zejména zdejší sklárna Rückl, jejíž výrobky zblízka poznala i anglická královna, Martina Navrátilová nebo český lev Ivan Trojan. Návštěva zdejší podnikové prodejny tak byla zážitkem nejen pro dámy. Ještě předtím jsme však vystoupali k zdejšímu zámku (původní hrad založil Přemysl Otakar II., vlastnil Václav II. a do současné podoby nepříliš šťastně upravili v I. čtvrtině 18. století Valdštejnové), ve kterém je umístěna expozice keltské kultury. Jedná se o multimediální expozici s informačním centrem, ale my zámek využili spíše jako vyhlídkové místo a východisko ke knížecí hrobce Fürstenbergů z roku 1787.

Poslední zastávkou na naší cestě se stalo keltské oppidum v nedalekých Stradonicích. Jedná se o oppidum, které je ze všech těchto keltských center na našem území tím největším, nejbohatším a nejdéle známým. Vzniklo asi 200 let před Kristem, mělo rozlohu více než 90 ha i vlastní mincovnu a zaniklo díky Germánům okolo roku 25 př.n.l. Nejvíce toto místo proslavil nález zlatých mincí v roce 1877 a následná zlatá horečka. Dnes se však již jedná spíše o příjemnou procházku v přírodě než o nějaké pozorování architektonických pozůstatků keltského „hradiště“.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v Berouně a vynikající oběd jsme si dali v Nižboru. V obou případech opravdu dobrá volba ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Ano, líbilo. Každému něco jiného, ale u autora článku většinou vždy vítězí gotika kostelů a hradních zřícenin. Mile překvapila nižborská sklárna, kde by nebylo problémem nechat několik výplat, a za prohlídku by jistě stál i samotný provoz sklárny. Různé výhledy na Berounku (nebo od Berounky) se asi neomrzí nikdy, stejně jako ta výzdoba vlčími máky.

Nelíbilo: Nic moc počasí, zejména v okolí Jenčova padalo až zbytečně moc vláhy (naštěstí to bylo jen ze stromů, protože klasický déšť nás těsně předběhl). A v oppidu jsme marně čekali nález nějakých zbytků opevnění z roku 120 před Kristem.

Ostatní informace

Kromě nákladů na dopravu a poživatiny jsme tradičně utráceli hlavně za turistické vizitky a drobné suvenýry. Tentokrát se ovšem přidal i jeden výrobek nižborských sklářů. Z navštívených míst se klasické vstupné platí pouze za keltskou expozici na zámku Nižbor, a to ve výši 50 Kč. No a pobyt na čerstvém vzduchu je vždy a všude - tedy i v Českém krasu - stejně k nezaplacení …