Blatenskou pahorkatinou v okolí Těchonic.

Kam a jak jedeme?

Blatenská pahorkatina ve své západní části je krajinou, která doslova pohladí každého návštěvníka. Rozsáhlé louky se střídají s lesíky. Údolí vyplňují potoky, na kterých je vždy několik větších či menších rybníků. Jsou plné ryb a na jaře kolem břehů plují tisíce pulců. Meze ve velké části obsadily husté křoviny, kde svá hnízda ukrývá mnoho ptačích druhů. Nad kvetoucími loukami poletují desítky motýlů a v trávě se na slunných místech vyhřívají ještěrky. Ve stínu lesa se pase opatrná srna a poblíž se skrývá její potomek. Pod oblohou je slyšet zpěv skřivánka a ještě výše majestátně plachtí několik káňat.A všude kolem jsou menší či velké žulové balvany. Z vyvýšenin je vidět do všech světových stran a neopakovatelné jsou odtud pohledy k jihu na majestátní hory Šumavy. Ve vesničkách jako by se zastavil čas. Děda u rybníčka sedí s vnučkou a okolo nich se batolí housata. Zpod vrat občas zaštěkne voříšek oznamující příchod cizinců. Mrštná kočka přeběhne přes silnici a ze zídky se zvědavě rozhlíží. A na všechnu tuhle nádheru shlíží z vysokého komínu čapí rodinka. A člověk jakoby obracel listy v knize „ Země zamyšlená“ od Ladislava Stehlíka. Tady nejsou frází slova klid a mír, zde stále zní ona krásná, nikdy nekončící píseň o domově.

Za čím jedeme?

A jsme tu zase. Tentokrát jsme si vybrali okolí Těchonic a ještě než vyjdeme, zacházíme ke kostelíku sv. Filipa a Jakuba. Byl postaven v raně gotickém slohu, někdy v polovině 13. století. Z té doby se zachoval presbytář. Nynější podobu získal barokní přestavbou v 18. století. Kdysi tu údajně stála i tvrz v místech farní budovy. Zajímavá je socha sv. J. Nepomuckého na břehu rybníka, na jehož hladině se zrcadlí kostel. V obci je i několik zajímavých domů, především bývalé statky. Ze vsi jdeme směrem na Žďár a ze silnice odbočujeme doleva na krásnou travnatou polní cestu. Před námi je kopec Kovařík ( 543 m.n.m.) a jeho lesy. Převahu mají sice smrky, ale rostou zde i nádherné duby a jeřáby. Vrchol necháváme vpravo a scházíme do údolí Mlýnského potoka. Na západě máme Horu ( 675 m.n.m.) jednu z nejkrásnějších hor celé pahorkatiny. Přicházíme do Camberova. Jsou to vlastně jen dvě budovy a rybník. Při břehu se to černá pulci a na hladině jsou sem tam bílé květy lakušníku. Opravený mlýn svítí bělostí a druhá budova je zřejmě penzionem. Odtud znovu stoupáme po louce ke kovaříckému lesu, kterým pokračujeme až před ves Žďár. Kus staré polní cesty je vyznačen velkými kameny, ale nová doba ji už neužívá. Vždyť po louce to jde lépe. Žďárská náves je malá, s kapličkou a pomníkem padlým ve světové válce. Kdysi jistě hezký barokní statek je v žalostném stavu. Pokračujeme za ves, po silnici na Strážovice a na nejvyšším bodě stoupání přecházíme na louku. Máme odtud Šumavu jako na dlani. Tak alespoň z těch hodně známých je to Boubín, Huťská hora a Poledník. Z těch bližších Borek, Svatobor, Sedlo, Javorník a desítky dalších. Tak tohle místo nemá chybu. Scházíme k potoku, který teče od Radlic a vracíme se polní cestou do Těchonic.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je nutné mít na zádech v batohu, ale vycházka je to krátká a tak se lze najíst v nedalekých Nalžovských Horách. A to platí i pro ubytování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když se člověk začne toulat Blatenskou pahorkatinou, tak je z toho láska na celý život. I když by se nějaká ta chybička jistě našla, je to jako s milovanou ženou, prostě ji nevidíte. No a když stojíte na nějakém tom pahorku a máte před sebou Šumavu, tak se i srdíčko na chvilku zastaví.

Ostatní informace

A teď ještě několik informací. Kostel je otevřen pouze v době bohoslužby. Ta je v neděli ve 14,00 hod. U obce jsou tzv. „ Draha“, bývalé obecní Pastviny s poměrně zajímavou flórou. Jsme v kraji žuly a tak není divu, že právě z tohoto kamene jsou drobné sakrální stavby skoro na každém kroku. Karel Klostermann psal o vsi v románu Vypovězen. Je zde známý ochotnický divadelní spolek. Popisovaný výlet je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Délka cesty je přibližně kolem 6 až 7 km. A to je tak všechno.