Blučina, rozhledna Akátová věž a Židlochovice

Vracíme se z Moravy domů a chceme zkompletovat návštěvy rozhleden i minipivovarů, kde jsme ještě nebyli. Zatím je jich stále ještě dost. Na rozhledně i v pivovaru v Hustopečích jsme už byli, takže z Boleradic jedeme rovnou k rozhledně Akátová věž. Stojí na kopci Výhon někde mezi Blučinou a Židlochovicemi. Nám se zdála cesta kratší z Blučiny, navíc tam má být i pivovar. Proto jedeme rovnou tam.

Blučina je vinařská obec ve Velkopavlovické oblasti, zhruba 10 km jižně od Brna, jen kousek od dálnice D2 (exit 11). Jejím severním okrajem protéká řeka Litava.

V obci a blízkém okolí se prováděly archeologické průzkumy, které dokazují pravěké a raně historické osídlení.

První písemná zmínka o obci je v listinách benediktinů z kláštera v nedalekém Rajhradě. Jenže tyto zápisy vznikly zpětně až ve 13. století, takže zůstává otázkou, zda zde uvedený letopočet 1045 – 1048 je pravdivý. Ověřená písemná zmínka je v listině krále Václava z r. 1240, který tehdy pobýval v klášteře u Tišnova.

R. 1494 byla Blučina jako centrum vinařské oblasti povýšena na městečko s právem trhu.

Dominantou obce je trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie s vysokou sedlovou střechou. Kostelní věž má ochoz se třemi arkádami, který je zakončen osmibokým hranolem s cibulí a lucernou. Kostel se vyvíjel po celá staletí. Jádro, tj. obvodové zdi lodi a spodní část věže, je pozdně románské ze 3. čtvrtiny 13. století. Postupně byla loď prodloužena, přistavěny kaple, hudební kruchta. Pravděpodobně až po r. 1600 byla věž zvýšena o patro se zvonicí. Od r. 1856 mají nové varhany s 12 rejstříky a 8 pedály.

Naprosto překvapující v této obci je radnice, která byla na nynějším náměstí Svobody budována v letech 1602 – 1611. Je důkazem toho, jak město tehdy bylo bohaté. Tato jednopatrová budova má otevřenou, valeně zaklenutou podsíň se čtyřmi toskánskými sloupy. Pravá část – dvoupatrový přístavek je z r. 1832. Byla tam nálevna s malým klenutým sálem. V té době byla opravena i šindelová střecha a byly přistaveny věžičky, kde byl 70 kg vážící zvon. Zvonilo se jím při volbách do obecního výboru a o adventu. Dne 28. 5. 1917 byl zrekvírován. Téměř až do r. 1860 byla Radnice centrem veřejného života. Pod ní jsou rozsáhlé sklepy. Dnes je v budově malá výstava archeologických nálezů z okolí Blučiny.

Ve středu náměstí Svobody je Mariánský barokní sloup. Pochází pravděpodobně z doby kolem roku 1720.

V Blučině má být ještě pivovar Xaver, který byl založen r. 2005. Majitel a sládek v jedné osobě tak navázal na tradici vaření piva v obci v letech 1560 – 1884, kdy pivovar vyhořel. Jenže v Havlíčkově ulici, kde má být sídlo firmy, jsou jen rodinné domky. Na hlavní Měnínské ulici jsme objevili restauraci Xaver, dokonce otevřenou. Už jsme se radovali. Zbytečně. Točili tam leccos, jen ne pivo z tohoto pivovaru. Na náš dotaz nám servírka dost neurčitě sdělila, že jim ho už nedodávají. Ani nevěděla, zda ho ještě vůbec vaří. Jejich internetové stránky existují, ale dodatečně jsem už nezjišťovala, kam pivo dodávají.

Dva km jižním směrem byla r. 2009 na kopci Výhon postavena rozhledna Akátová věž. Je celoročně volně přístupná. Je vyrobena z akátového dřeva s ocelovými spojovacími prvky. Má tvar válce o průměru 3,7 metru. Je vysoká 17,7 metru. Z nezastřešené vyhlídkové plošiny ve výšce 14,5 m, kam vede 76 převážně dřevěných schodů, je kruhový výhled. Jsou vidět Tuřany s typickými věžemi poutního kostela, Rajhrad s dvěma kláštery, Drahanská vrchovina, Brno se Špilberkem, Rozhledna Babí Lom u Lelekovic, Židlochovice, panoráma Pavlovských kopců, Svatý Kopeček u Mikulova, Lechovice. Za hezkého počasí jsou vidět i Alpy. Na vrcholu se dozvíte na nerezových tabulích, jak daleko je k určitým cílům.

Zhruba stejně daleko jako z Blučiny je to k rozhledně ze Židlochovic, další vinařské obce. Od rozhledny leží na západ, na silnici z Hustopečí do Rajhradu na soutoku Litavy a Svratky. Dříve zde byla staroslovanská osada. První písemná zmínka je z r. 1237. V r. 1379 zdejší vinohradníci získali horenské právo. Byli stanoveni konšelé a perkmistr, kteří ochraňovali práva vlastníků vinohradů. Až r. 1873 byly Židlochovice povýšeny na město.

Významnou budovou obce je zámek v jihozápadní části města. Stojí na místě bývalé vodní tvrze, která byla postavena již před rokem 1349. Od r. 1567 ji vlastnili Žerotínové. Jejich hrobka byla r. 1956 objevena pod ulicí Strejcův sbor. Byli to oni, kteří tvrz v 70. letech 16. století přestavěli renesanční zámek s kaplí. Svoji barokní podobu získal v letech 1720–1729. Další úpravy probíhaly po r. 1822, kdy byl zbořeny hradby, náspy a padací mosty a zámek získal svoji nynější empírovou podobu. Od r. 1919 je ve vlastnictví státu. Mezi válkami ho využíval prezidenta T. G. Masaryka jako svoje letní sídlo. Proto mu bylo r. 1930 uděleno čestné občanství města Židlochovice a r. 1947 byl po něm byl pojmenován nově postavený kulturní dům. Zámek je využíván jako hotel a pořádají zde i svatby. Vždy první víkend v září je zámek jeden den v roce otevřen i veřejnosti k prohlídce. Zde se natáčel jeden z dílů seriálu Četnické humoresky. K zámku patří i krajinářský park v anglickém stylu, kde roste 25 druhů jehličnatých a přes 80 druhů listnatých dřevin. V západní části parku byla na počest T. G. Masaryka r. 1930 vysazena pamětní lípa. Park si oblíbil i básník Petr Bezruč, proto je na jedné z laviček umístěna tabulka s jeho básní o židlochovickém zámku. Park je celoročně a zdarma přístupný veřejnosti.

Jednou z nejstarších budov města je radnice. Dnešní podoba je z r. 1559, kdy přízemní budovu s doškovou střechou a jednou místností tehdejší majitel Vilém z Pernštejna přestavěl. Radniční sklepy připomínají slavnou vinařskou minulost města.

Dominantou města je kostel Povýšení svatého Kříže z let 1724-1730. Původní není jen střecha věže. Když ji strhla vichřice, byla r. 1855 provizorně dostavěna. A tak zůstala.

Musím uvést zajímavou informaci o zdejším cukrovaru, který patřil k nejznámějším v českých zemích. Tento cukrovar se prosadil stejnou měrou jako cukrovar v Dačicích, kde poprvé vyrobili kostku cukru. Tady byl prvně zaveden proces difuze. Cukrovar uvedl do provozu r. 1838 Florent Robert. Několikrát vyhořel, ale vždy byl obnoven, rozšířen, modernizován. I když byl po 1. světové válce zkonfiskován a r. 1948 znárodněn, stále jako cukrovar fungoval. Poslední modernizace byla ještě r. 1970. R. 1991 v rámci privatizace ho získalo město Židlochovice, již byl v dezolátním stavu a téměř nefunkční, proto došlo k definitivnímu konci cukrovaru i částečné demolici. Filtrační věž a komín bývalého cukrovaru byly v roce 2008 prohlášeny za kulturní památku .

Stejně jako pivovar je kulturní památkou i empírová Robertova vila v Nádražní ulici 232. V 30. letech 19. století si ji nechal postavit zakladatel cukrovaru Florentin Robert. V současnosti ve vile sídlí základní umělecká škola, mateřské centrum a knihovna. U vily je veřejná zahrada a dětské hřiště. Její část je upravena do podoby přírodní zahrady.

Kousek od Radnice bylo 17. 8. 20044 otevřeno Regionální turistické informační centrum s vinotékou, které kromě běžných turistických informací nabízí i vína z produkce místních vinařů.

Rozhledna je hezká, zdaleka viditelná se skutečně dalekými výhledy.

K rozhledně je přístup z několika směrů, ale vždy jen pěšky, příp. na kole. Autem se k ní nedostanete.
Nejlepší by bylo projít se po naučné stezce Krajinou Výhonu z Blučiny přes rozhlednu do Židlochovic (http://www.jizni-morava.cz/objekt/32010-zidlochovice-naucna-stezka-krajinou-vyhonu).

Možností je však víc. My jsme auto nechali v Blučině a vydali se Farskou ulicí vzhůru. Zelená turistická trasa odbočovala ještě před posledními domky vlevo, ale zdála se nám tak neprostupná, že jsme se vydali po cestě okolo domků vzhůru, protože podle mapy se cesty měly sejít. To se naštěstí stalo. Dál už byla cesta v pohodě. Nahoru to bylo cca 2 km.
Kdyby bylo víc času, nechalo by se po zelené pokračovat do Židlochovic a zpátky se vydat po žluté téměř po vrstevnici. Tento okruh by byl cca 8 km.

Pokud byste chtěli okruh ještě prodloužit, tak od rozhledny se nechá jít 5 km po modré do Nosislavu a po červené 4 km do Židlochovic. Celý okruh zpátky do Blučiny by byl 15 km, což by mohla být pěkná procházka. My už tolik času neměli.

V okolí vede i řada cyklotras. K rozhledně to jako cyklotrasa značené není, ale myslím, že by to tak velký problém nebyl. I když začátek z Blučiny by moc příjemný nebyl.