Kam a jak jedeme?
Jedeme na
rozhlednu Hláska na Růžový vrch, jenže ta je otevřena až odpoledne. Máme trochu času. Proto jsme se rozhodli zajít na procházku k vodopádům. Je poměrně sucho, takže je otázka, zda tam vůbec nějaká voda poteče, ale uvidíme.
Za čím jedeme?
Vodopád se nachází v podhůří Krušných hor, patří do katastru obce Bolebor, která se rozkládá cca 13 km na sever od centra
Chomutova.
Obec byla založena pravděpodobně v 1. pol. 14. století. První písemná zmínka je z r. 1352, kdy patřila k panství hradu Nový Žeberk. Z této doby byl i první zdejší kostel sv. Mikuláše, od r. 1384 dokonce kostel farní. I v dalších letech byla obec vždy součástí některého z panství. Z r. 1623, kdy patřila k panství Ahníkov, je první zmínka o bolebořské tvrzi. Ještě na konci 20. století z ní zbyly části příkopu a valů severně od kostela.
Na přelomu 17. a 18. století si Martinicové na jih od kostela u hospodářského dvora postavili menší zámek, který využívali jako své letní sídlo. Zhruba v té době - r. 1716 byla postavena fara a r. 1729 byla dokončena stavba nového barokního kostela sv. Mikuláše (na místě starého shořelého).
Obyvatelstvo se živilo chovem dobytka a zemědělstvím, pěstovali len, ze kterého vyráběli plátno, v okolních čtyřech rybnících chovali ryby. V 19. století doma vyráběli drobné dřevěného zboží pro domácnost, později i dřevěné zátky a dýhované krabice.
V 1. pol. 19. století došlo v obci k mohutnému rozvoji. Důvodem možná bylo i to, že r. 1850 se obec osamostatnila. Rozvíjela se řemesla i cizinecký ruch. Byly zde čtyři hostince, dva obchody, parní pila, do zdejší školy se třemi třídami chodilo 165 žáků. V nedalekém kamenolomu se těžil kvalitní štěrk. Po r. 1880 byl zámek upraven na sídlo lesní správy. R. 1890 byl nalezen vydatný pramen pitné vody, to bylo důvodem k vybudování místního vodovodu.
Po válce byli Němci vystěhováni a během 60. let 20. století byla část domů upravena na rekreační chalupy.
Bohužel během požáru na podzim 1947 propukl ve městě požár, kdy mimo jiné vyhořela farská stodola, fara, kostel a 12 obytných domů. Ruiny byly definitivně odstraněny až r. 1959. Na stejném místě byl postaven nový moderní kostel sv. Mikuláše až v 90. letech díky sponzorské pomoci bývalých německých obyvatel. K slavnostnímu vysvěcení došlo až 23. srpna 1993. R. 1999 k němu byla přistavěna věž – zvonice, kam byl v srpnu 2000 zavěšen zvon.
V obci je památkově chráněných několik hrázděných domů (usedlosti čp. 6, 10, 13 a 14). Nejstarší - patrový z r. 1811 má zděné přízemí a hrázděné patro. Obecní úřad, pošta a knihovna jsou ve zrekonstruované budově školy.
V lese v údolí potoka Lužec zhruba 3 km na sever od obce je asi čtyřmetrový Helenčin vodopád, který pokračuje o kousek níž dvěma menšími stupni a peřejemi. Když jsme tam byli my, vody moc nebylo, tak se mi zdaleka tak vysoký nezdál. Možná, když se valí velké množství vody, tak se stupně spojí a pak vypadá vyšší. Ale i tak se nám líbil vodopád, potok i jeho okolí.
Z obce se k němu nechá dojít pěšky po žluté turistické značce a z rozcestí Svahová – hájovna pokračovat souběžně po žluté, ale i červené - je nutné se držet červené, která ze silnice odbočí vpravo do kopce.
Vodopád se nehledá nejlíp. Možná když je hodně vody, že je ho slyšet, my jsme tak velké štěstí neměli. Vody tak moc nebylo a řekla bych, že tekoucí vodu bylo slyšet na obou stranách cesty. Když červeně značená cesta odbočuje vlevo kousek před mostkem, tak někde u mostku vede vpravo podle potoka pěšinka, která vás k němu dovede. U mostku je řada cyklotabulí a různých map, ale na žádné vodopád není zakreslený, k vodopádu není ani směrovka.
My jsme k němu šli z opačné strany – auto jsme nechali za zatáčkou mezi obcemi Svahová a Rudolice v horách. Jdeme po široké rovné pěšině s hezkým názvem Sluneční cesta, kudy vede i cyklotrasa. Je tu hezky, ale nejvíc mne fascinují louky plné rozkvetlých náprstníků. V takovém množství jsem je ještě neviděla. Už tohle je zážitek. Zleva přichází červená turistická trasa, po ní pak pokračujeme pěšinkou z kopečka a dostáváme se kousek pod mostek. Dál je to stejné.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
V Boleboři by pravděpodobně možnost nějakého občerstvení být mohla. Raději bych však spoléhala na vlastní zásoby.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Když jsme u vodopádu byli, svítilo sluníčko, všude kvetly náprstníky a to vše umocňovalo krásu zdejší krajiny. Kdyby bylo ošklivě, tak je to asi normální lesní krajina s palouky, ale mně se tu tentokrát moc líbilo. Bylo to jako pohlazení po duši.
Ostatní informace
Červená turistická trasa vede dál do Lesné (2 km), kde je geopark a arboretum a Krušnohorský lidový dům, který byl r. 2010 postaven podle plánů dochovaných v Mosteckém muzeu jako replika stavení z r. 1873,které byly stavěny v tehdejším běžně používaném stylu Wohnstallhaus. Dům slouží jako muzeu, lze si prohlédnout všechny části domu od chléva přes světnici a komoru až po půdu a stodolu. Během roku tu jsou různé výstavy a ukázky dobových řemesel. Zpátky se pak nechá jít po zelené k Nivskému mlýnu (4,5 km), odkud se zdá, že vede neznačená pěšina do Boleboře (1 km). Vidím to jen na mapě, tuto cestu jsme neprošli, takže nevím, jak vypadá.
Z Boleboře se nechá vyrazit na západ po modré turistické trase přes Meziboří na vyhlídková místa Zákoutí (5 km), po červené dojít do Svahové (4 km) a po žluté do Boleboře (2,5 km).
Zdatnější turisté mohou udělat delší okruh - po žluté a následně zelené se po cca 10 km dostanete
k rozhledně Hláska nad Horou sv. Kateřiny. Zpátky se nechá jít po zelené, červené, zelené a neznačené – bude to cca 23 km s převýšení 700 metrů. To se nechá za den zvládnout. My jsme tam jeli autem, protože jsme pak
pokračovali ještě dál.
Možností je zde však daleko víc. Tady vedou i cyklotrasy.
Poslední aktualizace: 11.11.2018
Boleboř – Helenčiny vodopády na mapě
Kvalita příspěvku:
1
turista zde byl a hodnotil
5,00
Diskuse a komentáře k Boleboř – Helenčiny vodopády
Neznačená pěšina od Nivského mlýna jde kousek lesem a pak přes louku do Boleboře ke kostelu. Je to…