Borek, vrch nad Velharticemi.

Kam a jak jedeme?

Cílem této cesty je hora Borek ( 859 m.n.m.) v Šumavském podhůří. Nachází se na pravém břehu říčky Ostružné, přímo naproti Hradu Velhartice. V minulosti se zde těžilo zlato a stříbro a z této doby tady zůstaly staré štoly. Na severovýchodních svazích je přírodní rezervace Borek u Velhartic. Ta byla vyhlášena v roce 1993 na rozloze 11, 2 ha. Chráněný je porost borovice lesní a lišejníků. Mimo rezervaci jsou lesy s převahou smrků, s menší příměsí listnatých stromů. Borek je údajně sopkou, čemuž by odpovídal i jeho kuželovitý tvar. Hora má dva vrcholy a nejvyššího bodu dosahuje vrchol severní. Jižní vrchol je kamenitý s malou skálou, severní je zcela plochý a porostlý borůvčím. Oba vrcholy spojuje stezka po hřebeni, ze které se přibližně v její polovině otevírá mimořádný pohled k západu. Hora je přímo protkaná cestami a na hřeben vede několik stezek. Občas návštěvníka překvapí střelba, na jižní straně hory je střelnice. Na svazích pod hranicí lesa jsou rozsáhlé Pastviny s výhledy do všech světových stran. Ty nejhezčí patří zcela jistě Šumavě.

Za čím jedeme?

Náš zájem, kromě hory, patřil i jejímu okolí. Proto jsme si pro začátek cesty vybrali vísku Libětice, která je od Borku JV směrem. Odtud vedly naše kroky polní a poté lesní cestou k severu, do osady Cihelna. Dále okreskou, po červené, do Horního Staňkova. V této vísce je zámeček z první poloviny 19. století, několik starých stromů a křížek na návsi. Po několika stech metrech hezkou alejí s výhledy na Šumavu jsme vstoupili do lesa. Na vrchol nevede žádná značka a tak jsme šli volně lesem až na lesní silničku pod hřebenem. Sotva znatelnou pěšinou jsme šplhali na jižní vrchol, což dalo trochu zabrat. Po hřebeni jsme pokračovali k severu se zastávkami u skály a na výhledu k západu na pásmo Českého lesa. Červenobílá tyč nám oznámila, že to již výše nepůjde. Vrchol je plochý s několika mužíky a na východní straně s výhledem na Svatobor a Sedlo. Zpět jsme sestoupili cestou východním svahem a dále volně lesem na louky nad Přestanicemi. Cesta pod vsí mezi loukami nás přivedla ke kouzelnému Přestanickému rybníku. A odtud lesem do nedalekých Libětic, kde tento hezký výlet skončil.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je nutné mít v batohu. V uvedených vískách není možnost zajít na svačinku či pivko. S ubytováním v okolí by neměl být žádný problém.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Cesta nádhernou přírodou se stále se měnícími pohledy na pásmo Šumavy prostě nemá chybu. Zdejší lesy jsou poměrně zdravé a tak je stále co obdivovat. Vísky, kterými jsme procházeli patří spíše chalupářům. Hezký je zámeček v Horním Staňkově. Na Borku ohromí pohled na Český les, kterému dominuje Čerchov. Navíc začátek podzimu si začal pohrávat s paletou barev. Potkat zde turisty, by se spíše rovnalo zázraku. Hezkou tečkou byly i malé mokřady a rybníček u Přestanic. Na otázku nelíbilo, jsme nic nenašli.

Ostatní informace

Celá cesta je něco kolem 12 km a nám trvala 5 hodin. Celkové převýšení je kolem 250 m. Vše lze nalézt na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko. Nejbližší vlakovou stanicí je Kolinec. Autobusem i se lze dostat do Petrovic i o víkendech, tudy projíždí třikrát denně autobus ze Sušice do Železné Rudy. Autem se dá zajet až do Horního Staňkova, kde lze parkovat na návsi. My jsme ale parkovali v Liběticích.