Loading...
Tak naše dovolená v Irsku už skutečně končí. Přejíždíme z jihozápadní části ostrova na východní, odkud ráno odjíždíme trajektem. Tento přejezd jsme si zpestřili prohlídkou města Cashel a zříceniny bývalé významné pevnosti s katedrálou.
Město leží těsně vedle dálnice, která spojuje Dublin a Cork. Po silnici je také jediné dopravní spojení. Železnice sem nevede. Nejbližší železniční stanice je v Cahiru, to je 17 km jižním směrem. O trochu dál je to do Thurles, které je na opačné straně, takže je vhodnější při příjezdu z Dublinu.
I když se dnes zdá, že se jedná o malé bezvýznamné městečko, je to město s velmi bohatou historií. Slovo "cashel" pochází z irského "caiseal", což znamená pevnost. Právě památky v současné době přivádějí do města turisty. Nejvýznamnější a nejstarší je Rock of Cashel na skalnatém kopci v dnešní severní části města. Tam již v 5. století bylo založeno sídlo dynastie Eóganachta, kteří od 6. do 10. století ovládali jižní Irsko. Pevnost byla tradičním sídlem králů z Munsteru. V roce 990 byl hrad opevněn.V Cashelu bylo i sídlo sídlo biskupství. V 10. století hrad získali O´Brienové, kteří ho v r. 1101 věnovali církvi, aby získali přízeň zdejších biskupů.
Nejstarší a nejvyšší je dobře zachovalá 28 metrů vysoká kulatá věž, která pocházející přibližně z r. 1100. Byla postavena tak, že suché kameny byly skládány na sebe. Nyní z bezpečnostních důvodů je místy věž zpevněna maltou. Vchod do věže je 3,7 metrů nad zemí. Vstup byl vždy budován nad úrovní okolního terénu, aby se nenechala snadno dobýt a mohla tak být úkrytem pro obyvatele pevnosti.
Většina ostatních budov pochází z 12. až 13. století. Stavba románské Cormacovy kaple (kaple krále Munsteru) trvala od r. 1127 – 1134, r. 1137 byla vysvěcena. Na rozdíl od ostatních irských románských kostelů je poměrně složité konstrukce. Na stavbě pracovali dva němečtí tesaři, jejich vliv je na stavbě také patrný. Kněžiště bylo mohutně zdobeno freskami. Stavba je však z pískovce, takže ve zdejším vlhkém klimatu během staletí byly silně poškozeny. Tato kaple patří dnes mezi nejpozoruhodnější románské kaple v Irsku.
Nejkrásnější je mohutná gotická katedrála, která byla postavena v letech 1235 – 1270. Je jednolodní s křížovým půdorysem a se středovou věží. Později k ní bylo přistavěno sídlo arcibiskupa. Okolo jsou rozsáhlá pohřebiště. Je tam řada cenných vysokých keltských křížů.
Během válek r. 1647 zemřelo ve městě a blízkém okolí přes tisíc irských katolických vojáků i civilistů, ale i několik významných duchovních. Většina památek ve městě byla zničena a již nikdy nebyly obnoveny. Ale i tak je je bývalá pevnost nyní turisticky zajímavou lokalitou. Je to jedna z nejvýznamnějších památek keltské a středověké architektury.
My jsme zaparkovali na poměrně velkém parkovišti téměř v centru města – jen kousek od hlavní Main Street, jen kousek od informačního centra. Při cestě z parkoviště zpátky na hlavní třídu byly vpravo při silnici čisté toalety – zdarma.
Od infocentra ulicí Moor Lane okolo zříceniny Dominic's Abbey jsme došli až k obrovské zřícenině katedrály a bývalé pevnosti. Vstupuje se do ní přes dům vikáře a sboristů, který byl vybudován v 15. století. Po zaplacení vstupného jsou všechny objekty volně přístupné. Vzhledem k tomu, že jsme se nesnažili anglicky psané texty překládat, tak nám prohlídka trvala necelou hodinu.
Z pevnosti je vidět západním směrem ještě zříceninu cisterciáckého kláštera. Tento původně benediktýnský klášter daroval cisterciákům r. 1270 arcibiskup David MacCearbhaill, který později do tohoto kláštera vstoupil. V majetku kláštera byly i pozemky, mlýny a další objekty. Druhá zřícenina je vzdálena zhruba kilometr, takže tam jsme se také vypravili. Tam je již vstup volný.
V Irsku jsme spali vždy v kempu, tam nám také naše kuchařka připravovala snídaně a večeře. Nyní jsme přejížděli z kempu Fossa u města Killarney na západním pobřeží Irska do kempu u přístavu Rosslare na východním břehu.
Tady ve městě na hlavní třídě je jeden bar vedle druhého, takže je určitě, kam si zajít. My jsme se zastavili hned ve spodní části náměstí v baru The Brian Boru Bar & Restaurant, kde jsem konečně ochutnala výbornou pravou irskou kávu. Průvodcem jsme byli upozorněni, že ji nesmíme požadovat v kavárně, ale v baru. To byla výhoda, protože kávu piju jen já, partner si tak mohl dát pivo.
Miluju takové volné toulání se po starých památkách. Protože mám raději hrady a zříceniny, tak tady jsem si přišla na své.
Chtěla bych upozornit na jednu zajímavost. V infocentru ve městě je velká nabídka nejrůznějších upomínkových předmětů, publikací, čajů apod. Něco jsme nakoupili a při placení nám byla nabídnuta volná vstupenka do pevnosti. Nepamatuji si přesně, kolik jsme utratili, ale myslím, že výrazně přes 10 Euro to nebylo.