Česká Třebová a okolí

Kam a jak jedeme?

Hlavně z časových důvodů jsme zvolili jednodenní výlet, a sice do České Třebové a jejího okolí. Rád spojím návštěvu pěkných míst s neméně pro mě zajímavou návštěvou některého minipivovaru.

Za čím jedeme?

Kvůli plánované návštěvě minipivovaru jsme zvolili jako dopravní prostředek vlak. Z nádraží si nejprve jdeme prohlédnout pěkné náměstí v památkově chráněném centru. Odtud se dáváme po červené značce, která nás má zavést na nejvyšší vrch v okolí – Kozlovský kopec. Hned před nádražím se nám však turistické značení ztrácí. Víme, že musíme překročit železniční trať, tak u nového kruhového objezdu s pěkně parkově upraveným okolím, lezeme do díry pod vlak. Na druhé straně rovněž po nějaké TZ ani zmínka, namíříme tedy Doprava směrem, kde předpokládáme vyhlášený park anglického stylu Javorka. Posléze na něj narážíme a cik-cak ho křižujeme. Nejdříve nalézáme pramen Javorka, vytékající trubkou z kamenného půlkruhu osazeného kovaným zábradlím. Opodál se přes potůček klene dřevěný mostek japonského stylu. Jdeme podle potůčku a vpravo ve stráni zahlédneme bronzovou sošku andílka. Za ním vykukuje zajímavá stavba Bosenského pavilonu. Potůček nás dovede k rybníčku, kde v čisté vodě, mimo centrální sochy vodníka, zahlédneme zvláštní žluté ryby, o kterých netušíme, co je to za druh. Na druhém břehu jsou dřevěné stavby pro děti. Mezi nimi tzv. Selka. Je to dřevěný domeček s prosklenou přední stěnou, rozdělený na tři prostory. Tlačítkem na pravé straně zábradlí se uvede do činnosti pohyb uvnitř umístěných figurek. Přibližně něco jako pohyblivý betlém. V celém parku se v pečlivě posečené zelené trávě dobře vyjímají cizokrajné druhy stromů různých barev a tvarů. Z parku stoupáme po červené přes Serpentýny na Kozlovský kopec. Cestou se paseme na malinách. Občas za to stihneme trest v podobě šlehu kopřivou. Asi 240 metrové převýšení nás v letním dusnu docela zahřívá a vlhneme. Znenadání se před námi vynoří kýžená Kozlovská rozhledna. Šplháme tedy do výše 32m, kde nám dost nepříjemně chladí zpocená záda silný studený vítr. Ale výhled je nádherný. Kontrolujeme podle plánku zapůjčeného pokladní všechny viditelné vrcholy v dáli. Na jedné straně Praděd, na opačné Sněžka. Rozhodně bych to do Kozlovského kopce neřekl. Cestou dolů počítáme schody. Rozhledna je ocelová, s vnitřním točitým schodištěm. Nášlapné plochy schodů jsou mřížově z plochých ocelových pásů postavených na hrany. V jednom místě jsem se málem kutálel dolů. Bota se mi zasekla svým traktorovým dezénem do jednoho schodu a nožku to poněkud přidrželo. Tělo samozřejmě setrvačností chtělo pokračovat dolů. Pád z rozhledny na tvrdou zem sice díky ochrannému zábradlí nehrozil, ale pár schodků dolů bych možná přeskočil. Dával jsem si tedy pozor a našlapoval dále opatrně a vysoko zvedajíc nohy. To mělo pod rozhlednou za následek náhlé ztuhnutí stehna levé nohy, což mně zastavilo. To se mi ještě nestalo. Po chvíli jsem se rozešel dál. Jenže po pár krocích se ztuhnutí opakovalo. Naštěstí jsem se dobelhal do blízké turistické Švabinského chaty. Vzhledem k tomu, že Gambrinus neuznávám za pivo, doplnil jsem ztráty tekutiny Prazdrojem. Také jsme doplnili kalorie tuhou stravou. Výšlap nahoru sice stál námahu, ale vršek kopce je moc pěkný. Od občerstvovny pokračujeme dál do Kozlova. Na okraji nás vítá dřevěná kaplička a směrovníky ke Švabinského chalupě. Jak zjišťujeme, chalupa nepatřila přímo jemu, ale jeho příbuzným. Sám malíř Max Švabinský sem velmi rád jezdil a na štítu chalupy po něm zbyla malba Svatého Václava přijímajícího dary. V samotném Kozlově je pár pěkných domů, o které je pečováno zřejmě rukou milující květiny. Centrálnímu rybníčku kraluje pěkný barevný dřevěný vodník s malým vodníčkem v náručí. Na břehu dřevěná bílá husa kouká na zelenou hladinu. Z Kozlova už to půjde z kopce. Vesele klábosíme, tím přehlédneme odbočku modré a kráčíme neplánovaně alejí Maxe Švabinského. Odbočujeme tedy až žlutou. Začíná pršet. Za deště míjíme zavřenou poutní kapli Panny Marie Pomocné s venkovními náhrobky a se zázračným léčivým pramenem. V dřívějších dobách zde byly i menší lázně. Déšť náhle sílí a mění se v hustý lijavec. Naštěstí je zde výletní restaurace Na Horách. Nic naplat, musíme do ní. Bohužel na čepu opět jen pivo z jiného velkoprůmyslového pivovaru. Tak tedy vynuceně černý Staropramen. Kdeže jsou doby, kdy jsem si domů vozil ze služebních cest, tenkrát výborné Smíchovské pivo, přímo z pivovaru. Po dešti sestupujeme dále dolů. Nad Českou Třebovou fotíme pasoucího se srnce. Tím jsme vyplašili na druhé straně jiného, který prchá do hloubi lesa. Ve městě míříme rovnou do nedávno otevřeného minipivovaru Faltus. Ochutnáváme všechny jeho výrobky. Bodla nám světlá, výrazně chmelová, nefiltrovaná a nepasterizovaná desítka. I tmavá 14° nebyla nejhorší, s výrazně chmelovou chutí a chutí karamelizovaného sladu. Obsluha přímo vynikající. Ve zbylém čase se stavujeme u nejstarší stavby – rotundy sv.Kateřiny, ze začátku 13.stol. Za ní vyčnívá zvláštní Hřbitovní brána. Cestou na nádraží jsme si ještě prohlédli několik starých historických domů i pár pěkně upravených novějších. Z České Třebové jsme odjížděli spokojeni s výsledkem. Město i okolí předčilo naše očekávání.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jedli jsme hlavně ze svých zásob a něco drobného v minipivovaru. Pili jsme v restauracích, kterých bylo po cestě dostatek. Ubytování nebylo třeba.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherný je Kozlovský kopec a výhledy z rozhledny. Pokud by bylo něco na kritiku, tak snad jedině u nově upraveného prostranství před nádražím v České Třebové doplnit turistické značení směrem od náměstí. Ale jak jste viděli, není to záležitost fatální. Naopak je tohle místo velmi pěkně zrekonstruováno.

Ostatní informace

Platili jsme pouze malé vstupné 20,-Kč/za dospělého na rozhlednu. A samozřejmě jízdné.