Český les - okružní naučná stezka Branka

Když jsme v létě utekli z horké Plzně do chladnějšího Českého lesa, tak jsme si naplánovali projití právě této okružní naučné stezky.

Je 17 km dlouhá a je na ní 11 zastavení, kde popisky v češtině, v němčině a v angličtině informují o místních zajímavostech, které se týkají přírody, ale i zdejších zaniklých obcí. Začíná se v Brance na silnici z Tachova do Bärnau v Německu.
Branka je malá vesnička, která se rozkládá v Českém lese na horním toku řeky Mže, první písemná zmínka je z r. 1663. V obci je velký Olšový rybník. Úvodní zastavení je na mostě hned u autobusové zastávky. Blízko se nechá i zaparkovat. My jsme však parkovali až u rybníka.

Naučná stezka nemá vlastní značení, z větší části využívá značených turistických tras. Začíná se tedy po modré přes obec a okolo rybníka. Cesta vede přes louky a přes Mži, kde je jedno ze zastavení NS, a mírně stoupá k lesu. Jedna křižovatka neznačených cest je na okraji lesa, o kus dál je neznačená odbočka vlevo. Právě tady odbočuje naučná stezka, to se však pozná, jen když máte s sebou chytrý telefon nebo tablet s mapou. Já sice tablet měla, ale vypnutý. Nenapadlo nás, že odbočka nebude značená. Po modré jsme mírně stoupali skoro až k hranicím. Přešli jsme rozcestí Pod Kočičím vrchem a došli na rozcestí Bývalá Hraničná. Až tady jsme zjistili, že tudy naučná stezka už nevede. Byly tady však zbytky pohraničního opevnění a památník padlému hrdinovi.

Tady jsem konečně zapnula tablet. Naštěstí jsem zjistila, že se tak moc nestalo. Červená značka odtud vede stejným směrem jako naučná stezka. Jen jsme si to tak o 1 – 2 kilometry prodloužili. Kousek jsme šli po okraji lesa už téměř po rovině, až jsme došli na otevřenou náhorní planinu přímo na hranici. Tady bylo nádherně. To se nedá popsat, ani vyfotit. Mírně zvlněná krajina. Občas byly vidět vzdálené kopce. Moc jsme byli rádi, že jsme sem došli. Trochu to tu profukovalo, takže ani sluníčko nám nevadilo. Když jsme viděli bývalé strážní budky pohraničníků, napadlo mne, zda si tu nádheru tady vůbec uvědomovali.

Procházeli jsme v blízkosti hranic a neustále se kochali. Uvažovali jsme o tom, dát si někde něco k jídlu a doufali, že někde najdeme nějaký příjemný stín. Když jsme se blížili k silnici k rozcestí Bývalý Pavlův Studenec, zahlédli jsme nedaleko v poli malý hřbitov a ve stínu zahlédli lavičky. Trochu pohodlí si zasloužíme, na hřbitově jsme ještě nejedli, tak proč to nevyužít dnes. Hřbitov je posledním pozůstatkem bývalé obce, která byla po II. světové válce vysídlena a srovnána se zemí. Až r. 1990 byl pitně upraven.
Chvíli jsme přemýšleli, zda se nemáme po silnici přesunout k naučné stezce, ale provoz na silnici nás odradil. Však se s ní po čase sejdeme, i když budeme pokračovat po červené.

Na rozcestí Bývalý Pavlův Studenec jsme si přečetli o historii zrušených obcí a podívali se na staré fotky. Podobné je to i v Krušných horách na NS Ruperta Fuchse, kde je 6. zastavení věnováno také tamějším zaniklým obcím.

Pokračovali jsme dál z mírného kopečka. Místo tabulí naučné stezky jsme četli jiné - o tom, jak Karel IV. založil Zlatou stezku, aby propojil celou svoji římskou říši. Je tu krásně, nepotkali jsme živou duši, když nepočítám stádo pasoucích se býků. Koukali na nás, jakoby nikoho takového v životě neviděli.

Na rozcestí Bývalá Pavlova Huť má zleva přijít naše naučná stezka. Cesta tím směrem vede, ale nic nenasvědčuje tomu, že tudy vede i naučná stezka. I zde bývala vesnice se 14 usedlostmi a se sklárnou. Byl zde lovecký zámeček a hájovna.

Konečně pokračujeme po naučné stezce, která vede k hájovně souběžně se žlutou značkou. Čeká nás cesta lesem, pro změnu do kopce. Ticho tu rušil jen bublající Sklářský potok, který nás občas doprovází. Jenže tu jsou i neskutečně otravné mouchy. Najednou okolo mne začaly lítat snad všechny mouchy z Českého lesa. Lítaly mi do uší, sedaly na brýle. Vůbec se nechtěly nechat odehnat. Když jsem chtěla rychle sejít k potoku a spláchnout pot, tak jsem ještě ve vysoké trávě zakopla a upadla. Sice jsem si trochu narazila koleno, to je u mě normální, ale chodit mohu.  Takže aspoň to je dobrý. Jenže mouchy moje umytí neodradilo. Ota šel vedle mne a toho si mouchy vůbec nevšímaly. Naštěstí měl s sebou šátek, tak jsem si ho přehodila přes hlavu. To konečně pomohlo. Sice jsem se málem udusila, ale mouchy jsem odradila. Dokonce, i když jsem po chvíli odvážně vystrčila nos, tak mne nechaly. Nevím, zda jim vadila červená barva šátku nebo to, jak se šátek zachvívá. Hlavní je, že to pomohlo.

Hájovna na dalším rozcestí bývala výstavní budovou, okolo které vedla prastará obchodní Zlatá stezka. Roku 2009 zde byl odhalen kamenný milník sv. Vojtěcha. Pravděpodobně tudy se r. 992 vracel biskup Vojtěch s několika mnichy z Říma z návštěvy císaře Oty III. přes Cáchy do Čech. Nyní je zde i kryté odpočívadlo.

Tady žlutá končí, pokračujeme po modré, která nás přes Oboru okolo rybníčku s lekníny dovede do cíle. Když kousek před Oborou začalo hřmít, raději jsme trochu zrychlili. Trochu jsme doufali, že v obci bude nějaká hospůdka, kde případný déšť přečkáme. Trasa vede jen horní částí, nikde nikoho nevidíme, abychom se poptali, zda hospoda na dolním konci je otevřená. Protože jsme jistotu neměli, raději jsme pokračovali v cestě. Představa, že bude zavřeno a my to budeme muset zase vystoupat, ta děsila hlavně mne. Stačil mi ten kopec, co vedl z obce. Moc prudký nebyl, ale po 15 km v tom horku to stačilo.

Naštěstí kopec nebyl ani dlouhý a nás už čekala jen cesta z kopce. V Brance, hned u silnice vidíme vývěsní štít restaurace, jásáme. Zbytečně. Je zavřeno. Naštěstí v autě máme lahváče. V chladící tašce obložené polystyrenem vydrželo docela studené. Osvěžení v rybníku pak nemělo chybu.
Po změření na mapě má trasa 18,5 km, převýšení je jen 329 metrů.

Trasa byla trošku delší, ale za den se to nechá pohodlně zvládnout. Komu se to zdá dost dlouhé, tak se to nechá zkrátit. V lese je řada neznačených cest. Je však dobré s sebou mí podrobnou mapu nebo chytrý telefon nebo aspoň tablet s mapou offline. Pak to není problém.

Český les - okružní naučná stezka Branka na mapě