Český Ráj-Lomnicenad Popelkou, Kumburk, Klepanda, Bradlec, Tábor

Tipy na výlet

Jičín

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (24 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Ráno jsme si přivstali a už pádíme na vlak. Dnes chceme navštívit Lomnici nad Popelkou. Musíme sice v Libuni čekat 3/4 hodiny na další spoj, ale náladu nám to nijak nezhoršilo.

Z Lomnice pocházela moje babička, tak je určitě na místě trochu městečko poznat. Naše první kroky tedy vedou do historického jádra města. Náměstí, které údajně svoji rozlohou předčí všechna ostatní v Českém ráji, dominuje v jeho dolní části barokní Kostel sv. Mikuláše z Bari. Radnice, vystavěná v neogotickém stylu stojí také za povšimnutí. Celé náměstí je nenásilně doplněno barokními kašnami, morovým sloupem, secesním pomníkem Mistra Jana Husa. Za zmínku stojí i zámek v horní části, ve kterém se v dnešních dobách konají různé společenské akce a sídlí zde Kulturní a informační středisko a Městská knihovna.

Za čím jedeme?

Přepravujeme se do obce Syřenov, odkud po žluté značce putujeme na Zříceninu hradu Kumburk. Gotický hrad z počátku 14. století během naší návštěvy prochází renovací, což je jedině dobře. Celkový dojem mi ale zkazila paní ze šenku. Přišlo mi, že je dost otrávená z toho, že mám zájem něco koupit...Ale i tací lidé jsou....

Lehkým a veselým krokem jdeme po červené k zájezdnímu hostinci Na klepandě, kde si dáváme výborný hovězí gulášek s chlebem. Sytí a spokojeni pokračujeme, tentokráte po modré, na další zříceninu-Bradlec.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tento histirický skvost ukrytý v lesním porostu nás opravdu nadchl. Nejen tím, že stejně jako Kumburk patřil Albrechtu z Valdštejna, ale především živou historií, která na nás dýchá snad z každého kamene.

Od hradu scházíme do Bradlecké Lhoty, odkud musíme po silnici o dva km dál- do Ploužnice. V přilehlé restauraci si dáváme rychlou kofolu a mažeme na nedaleký Tábor. Tak trochnu honíme čas, protože se bojím, abych sehnala turistickou známku dřív, než zavřou sezonní infocentrum. Stihli jsme to Smile . Po nafocení několika snímků stoupáme na rozhlednu. Přesně 145 schodů. sice jsem to nepočítala, ale věřím tabulce, která visí u vchodu. Po úžasném rozhledu do kraje začínáme přemýšlet, jak se dostat zpět do kempu v Jinolicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Volíme křížovou cestu do Lomnice, kde snad něco pojede. ve městě se k naší nelibosti dovídáme, že vlak jede v úterý, v dubnu a nikdy-poslední v 16.30!!! V turistické sezoně fakt super, ale každopádně jdeme zkusit štěstí na autobusové nádraží. Jediný bus, který odtud jede do Prahy, ale naštěstí jede přes Valdice, kde bychom měli stihnout vlak do Jinolic. Autobus má samozřejmě zpoždění a to rovnou patnáctiminutové, takže vlak se rozhodně nekoná crying .