Cesta za krásami středního Portugalska

Kam a jak jedeme?

Cestu do středního Portugalska začínáme na palubě letu TAP na trase Praha – Lisabon. Dále už pokračujeme autem, které nám dá absolutní míru svobody pro objevování námi dosud neprozkoumaného území.

Za čím jedeme?

Vyrážíme severním směrem do cíle dnešního dne, města Caldas da Rainha. Cestou si připadáme jak v Austrálii. Dálnici lemují rychle rostoucí vysoké tenké kmeny Eukalyptů, které jsou zpracovávány místními podniky na celulózu. Eukalyptové plantáže střídají borové lesy a na zvlněném terénu našlo své místo i nespočet vinic.

A kde jsou vinice, musí být logicky i vinařství. Stavujeme se v Quinta do Sanguinhal (založené v roce 1926 Abelem Pereira da Fonseca). I po téměř 100 letech od založení patří vinařství stále stejné rodině. Ochutnávku vín spojíme s večeří, prohlídkou celého areálu a nádherně udržované zahrady.

Caldas da Rainha stojí za návštěvu hned z několika důvodů. Tím prvním je park uprostřed města. Vysoké platany, jezírko, pávi, kouzelná atmosféra, omamná vůně probouzející se přírody a kohout, který si už ve dvě ráno myslel, že je nový den a usilovně kokrhal. OK, když už jsme vzhůru, procházíme parkem kolem chátrající budovy. Původně nemocnice, naposledy škola, v budoucnu snad hotel. Každopádně by byla škoda nechat honosně vypadající nemovitost v centru města spadnout. Hned naproti se nachází termální nemocnice Panny Marie z Pópula (založena v roce 1485). Údajně se jedná o nejstarší termální nemocnici na světě!

Charakteristický sirný zápach deroucí se z podzemních lázní nás zažene až na náměstí, kde se už od 15. století konají každý den trhy. Před sedmou hodinou ráno už je na trhu poměrně rušno. Prodejci vykládají své zboží na stánky. Zelenina, ovoce, květiny, med, ořechy – prostě na co si jen vzpomenete. V nedaleké budově tržnice pak sortiment doplňují čerstvé ryby a mořské plody. Pro našince ráj, pro místní už několik set let přirozená součást života.

Nasedáme do auta a pokračujeme severním směrem do Alcobaça, kde navštívíme cisterciácký klášter (zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO) s největším gotickým kostelem v Portugalsku. Vznik kláštera je datován již ve 12. století. Čisté linie gotické stavby spolu s až megalomanskými rozměry nenechávají nikoho na pochybách, že se jedná o skutečně důležité místo. Klášter funguje zároveň jako místo odpočinku hned několika panovníků. Z těch nejznámějších můžeme jmenovat Pedra I. a jeho milenku/údajně i manželku a tím pádem i posmrtnou královnu Inés de Castro. O příběhu jejich tragické lásky se zmíním v odstavci věnovaném Coimbře. Každopádně v zadní části kostela má tato nejslavnější milenecká dvojice portugalských dějin umístěny své zdobné hrobky. Přímo proti sobě, aby na sebe měli výhled i po smrti.

Pokračujeme v cestě do Batalha. Hlavní dominantou města je Klášter Batalha založený koncem 14. století po vyhrané bitvě o nezávislost portugalského království. V zadní část areálu se nachází nedostavěná kaple, která i bez střechy disponuje skvělou akustikou. Ve spojení s modrou oblohou se kaple stává neskutečně fotogenickou záležitostí.

Coimbra bývala v historii hlavním městem Portugalska. Roku 1290 zde byla založena nejstarší univerzita portugalsky mluvícího světa. Dnešním pohledem je Coimbra příjemné univerzitní město se spoustou památek. Kdybych měl vybrat jen jednu jedinou, volba by byla jasná! Barokní knihovna Biblioteca Joanina je prostě úchvatná a vynechat její návštěvu při pobytu v Coimbře by bylo neodpustitelné. V bývalém královském paláci ji nechal roku 1720 postavit král Jan V.. Vlastní knihovnu tvoří tři barokně zdobené sály a počet uložených svazků údajně dosahuje až k číslu 300.000. V knihovně je bohužel zakázáno fotografování i natáčení, ale na tomto odkazu se na podobu knihovny můžete podívat.

A teď se dostáváme zpátky k příběhu Pedra I. a Inês de Castro. Pedro byl ženatý a jeho paralelní vztah s Inês, nebyl v očích jeho otce Alfonsa IV. politicky ani morálně prospěšný. Proto nechal v zahradách Quinta das Lágrimas v Coimbře Pedrův otec Inês zavraždit. Pedro její vrahy dopadl, a když se stal králem, nechal jim vyrvat srdce z těla, aby tak pomstil ztrátu své milované. Oznámil, že se s Inês před její smrtí oženil a prohlásil ji tak posmrtně za královnu. Nechal exhumovat její tělo, posadit ho na trůn a všechny dvořany přiměl, aby jí políbili ruku a uznali ji královnou. OK, tady už to začíná být kapku morbidní, ale legenda je legenda.

Vista Alegre je jedna z nejprestižnějších porcelánových značek na světě. Byla založena Josém Ferreirou Pinto Bastem na počátku 19. století a výrobou porcelánu se zabývá do dnešních dnů. Muzeum v areálu porcelánky zobrazuje průřez její produkce. Ručně zdobené nádobí, ale i výtvarná díla nenechají nikoho na pochybách, že tu byli a jsou zaměstnáváni opravdu mistři tohoto oboru.

Pro nás suchozemce je moře, neřku-li oceán vždy atrakcí. V Atlantiku si alespoň nohy prostě smočit musíme (je-li ta příležitost) i kdyby byla voda sebestudenější a vlny sebevětší. V Costa Nova se tato příležitost naskytla a zároveň jsme zde nafotili „půl karty“ barevných plážových domků, které v jarním slunci vypadaly jako z pohádky.

Nedalekému městu Aveiro se říká „portugalské Benátky“. Je protkáno sítí vodních kanálů, po kterých se prohání loďky s turisty. Tuto atrakci jsme pochopitelně nemohli vynechat. Jen je třeba maličko ubrat na romantice. O pohon lodí se nestará vlastní silou žádný gondoliér, ale klasický spalovací motor. Posádka lodi má alespoň víc síly na podání výkladu o městě a obveselení pasažérů.

Naši cestu za krásami středního Portugalska končíme stylově na pobřeží v Nazaré. Přes 100 metrů vysoký útes a výhled na město, pláž a oceán pod ním je dechberoucí. Divoký nespoutaný Atlantik tu vytváří ideální podmínky pro surfaře. Vlny tu prý dosahují výšky až 30 metrů! Pro surfaře paráda, ale já se tady jistě koupat nebudu…

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování i restaurace si každý zvolí dle své chuti a peněženky. Z hlediska gastronomie je Portugalsko orientováno hodně na ryby a mořské plody, často se setkáte s rozmixovanou zeleninovou polévkou, závitky z listového těsta a vejci v různých podobách. Z dezertů nemůžete vynechat Pastel de Nata (koláček s žloutkovým krémem). Na výrobu jeho lisabonské varianty se můžete podívat v následujícím videu: