Chopok - zimní výstup

Kam a jak jedeme?

Jedeme do Demänovské Doliny, nejnavštěvovanější lokality Nízkých Tater, ležící jižně od Liptovského Mikuláše. Přesněji do střediska Jasná, která je jednou z místních částí.

Za čím jedeme?

Naším cílem je Chopok, druhá nejvyšší hora Nízkých Tater s 2024m.n.m. Na vrchol se dá vyjet lanovkou, ale já zde popíšu zimní výstup, tedy jednu z jeho možností. Jak už jsem psal výše, cestá začíná ve středisku Jasná u hotelu Grand, kde je jasně vidět vstup do lesa na žlutou turisticky značenou trasu. Ta vede okolo Vrbického plesa na rozcestí Tri Vody, kam to trvá asi 45 minut, a to ve dvaceti až třiceti centimetrech sněhu. Dále se dá pokračovat po žluté do Sedla Poľana. Při sněhové nadílce to ale není úplně bezpečný podnik, kvůli nebezpečí pádu lavin. Nás zajímá červená trasa, která vede přes Brhliskou 1425m.n.m., což je horní stanice lanovky, ze které vede sjezdovka zpět do Jasné. Za sebou máme něco přes hodinu cesty. Pokračujeme dále po červené a Pod Orlou skalou se napojíme na modrou trasu směr Luková. Zde už jsem se místy bořil až nad kolena ve sněhu, takže cesta zabrala skutečně 40 minut jak stojí v průvodci po nezasněžené trase:-) Z Lukové pokračuje cesta dále po modré až na Chopok, rozcestníky uvádějí 50 minut. Vzhledem k tomu, že od těchto míst bylo téměř vše pokryto ledovou vrstvou krom sjezdovky, takže stoupat dále mělo smysl jen se stoupacími železy, byla moje cesta jasná. Navíc se k tomu přidal velmi silný vítr, v nárazech až 135km/h, kdy bylo obtížné udržet se na vlastních nohou. Lanovky se zastavily a sjezdovka byla liduprázdná. Mimochodem, Chopok patří k největrnějším místům na Slovensku. Namířil jsem přímou čarou po sjezdovce nahoru a čas stáhnul na necelou půlhodinku v opravdu nepěkných podmínkách. V horní stanici lanovky se nachází restaurace, kde jsem nepohrdnul teplým čajem a guláškem za opravdu nehorázné peníze. Obsluha na mě koukala trochu jako na exota, když jsem jim sdělil, že jsem došel po svých a ne lanovkou. Cestu dolů jsem absolvoval nebo spíš musel absolvovat stejnou trasou, jelikož lanovky nejezdily. Nahoru mi cesta trvala 2,5 hodiny a dolů to bylo za hodinku a kousek. Takže dohromady necelé 4 hodiny na trase 14km. Jsem přesvědčen, že v létě se to dá zvládnout pod 3 hodiny rychlou chůzí. Cestu dolů jsem si zkracoval přímou čarou po zadku proti vrstevnicím, místy se mi podařilo zapadnout až po pás a zlomit trekovou hůl.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

My jsme byli ubytováni v Demänosvské Dolině, kde je možnost složit hlavu téměř na každém rohu. Jídlo jsem měl s sebou v batohu a v horní stanici lanovky funguje restaurace. Za ty ceny ji ale nedoporučuji.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Při větší nadílce sněhu je to docela těžká trasa, jak fyzicky, tak psychicky, pokud se k tomu přidá led a vítr. Ale nic co by se nedalo zvládnout a navíc to pak umocní příjemný pocit z výstupu.

Ostatní informace

Příroda je přeci zdarma, ikdyž ne úplně všude to dnes platí.