Do Krnova a na Cvilín.

Kam a jak jedeme?

Rychlík z Olomouce nás přivezl na krnovské nádraží a my, vybaveni spoustou informací o městě Krnově a jeho okolí, se rozhlížíme, kde začít. Rozhodnutí jít do středu města od nádraží pěšky se od počátku ukazuje jako ukvapené. Dlouhá nekonečná ulice, po které nás vede zelená značka je přehlcena auty a ulice samotná se také nemá čím pochlubit. Tak se můžeme alespoň vrátit zpět do minulosti. Město Kyrnow se uvádí již v roce 1221. Začátkem druhé poloviny 14. století je již centrem knížectví a má i svůj znak. Po Přemyslovcích drží panství Šelmberkové a po nich od roku 1523 Hohenzollernové. Rok 1622 je příchodem rodu Lichtenštejnů. Po porážce Rakouska Pruskem se v roce 1742 stává pohraničním městem a tím je vlastně dodnes. Velké požáry postihly město několikrát. Němci Krnov obsazují 7. 10. 1938 a Rusové jej osvobozují 6. 5. 1945. Ve válečných letech byl Krnov značně poškozen, ale dnes jsou tyto šrámy již zcela zaceleny. Nu, a věže zdejšího kostela se přiblížily natolik, že můžeme začít s poznáváním tohoto zajímavého města.

Za čím jedeme?

První zastávkou je novogotický evangelický kostel z let 1901 až 1903. Hlavní kostel sv. Martina tu stojí o mnoho déle. Nádherná trojlodní gotická stavba je ze 13. a 14. století. Výrazné úpravy interiéru byly provedeny po požáru v roce 1779. Chloubou chrámu a vlastně i celého města jsou dvě věže vysoké 67 metrů. Levá v minulosti sloužila jako hláska a byla i součástí Městského opevnění. Mariánské sousoší před kostelem je z roku 1764. Z hradeb se zachovala pěkná renesanční „ Švédská zeď“ s lunetovým cimbuřím z let 1523 až 43. Na ní přibyla v roce 1620 „ Knížecí chodba“, jako spojnice zámku a kostela. Neptunova kašna je poslední zastávkou a pokračuje se k náměstí. To, i když je z velké části tvořené novější výstavbou, mile překvapí. Je v podstatě pěší zónou a vévodí mu radnice. Ta je novorenesanční a její stavba trvala od roku 1901 do 1903. Nu, a následuje zámek. Byl postaven po roce 1531 v překrásné severské renesanci s trochou pozdní gotiky. Celý areál byl obehnán hradbou s kruhovými baštami s návazností na Městské opevnění. Nepravidelné nádvoří je obklopeno budovami, které zdobí renesanční sgrafity a reliéfy. Velmi hezká je část s arkádovou chodbou. Vracíme se na náměstí, pokračujeme k židovské synagoze a kolem „Střeleckého domu“ po zelené pokračujeme na Cvilín. Široké schodiště má údajně 222 schodů a po jejich zdolání je jen kousek k poutnímu kostelu. Tato dvouvěžová, zdaleka viditelná stavba byla postavena v barokním slohu v letech 1722 – 27. Kostel je zasvěcen Povýšení sv. Kříže a P. Marii Sedmibolestné. Okolo jsou barokní a empírové kapličky a krásné staré stromy, mezi kterými vyniká 450 let stará lípa. Místo se nazývá Mariánské Pole a je součástí města. Lichtenštejnova rozhledna je malou třešničkou v nabídce zajímavostí města. Stojí tady od roku 1903 a je z ní nádherný výhled. Poslední zastávkou je zřícenina hradu Cvilín v jižní části kopce a je čas k návratu. Jdeme na zastávku Krnov – Cvilín a loučíme se s městem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na oběd jsme zašli do menší hospůdky hned vedle zámku a bylo to bezvadné. Obsluha rychlá jídlo dobré, pivo jako křen. Zájemcům o ubytování jistě dobře poradí v městském informačním centru.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Stará část města okolo náměstí si zaslouží pochvalu. Horší je to kolem nádraží a také některé domy, osídlené známou, státem hýčkanou menšinou, jsou ostudou jinak hezkého města. Když se ale shrne všechno dohromady, patří město k těm zajímavým.

Ostatní informace

Zámek není přístupný, ale je možné projít se po nádvoří. Jediné vstupné, které jsme platili, bylo na rozhlednu. Samozřejmě, že jsou ve městě ještě další památky a zájemce odkazuji na www.krnov.cz. Den je příliš krátký na poznání města, ale i takové pootevření dvířek je zpestřením dovolené v málo známém kraji. I když je to k nevíře, ušli jsme přibližně 5 až 6 km. Krnov a okolí je na mapě KČT č. 58 Bruntálsko, Krnovsko a Osoblažsko.