Dřevěný kostel Pokajnica
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou
Kam a jak jedeme?
Jen pár kilometrů od dálnice z Bělehradu na Niš se nachází zajímavá stavba, dřevěný kostel, dnes klášterní kostel Pokajnice ( česky Pokání). Ke klášteru se snadno dostanete sjezdem z dálnice na Velikou Planou, v jejímž katastru se nachází. Pojedete po cestě 214 na Saro Selo a kousek za koncem obce odobčíte na Pokajnici. V Pokajnici se kostel nachází přímo v centru.
Za čím jedeme?
V Srbsku mnoho dřevěných kostelů nenajdeme, zachováno je jich jen málo. Naštěstí je nestihl tak krutý osud jako v nedaleké Bosně, kde už žádný dřevěný kostel nenajdeme, všechny byly totiž zničeny.
Pokajnický pravoslavný kostel je malá dřevěná srubová venkovská stavba bez věže postavená Vujicem Vuličevičem, jak svědčí nápis se jménem patrona a datací v kostele na levé straně vchodu. Kostel je postaven kousek od místa, kde se Vujic Vuličevič podílel na vraždě srbského národního hrdiny Karadorde, jež zde byl zavražděn na objednávku Turků. Kostel odtud odvozuje svůj název, Pokání. Až do roku 1954 sloužil jako farní kostel, poté se stává součástí kláštera. Budova, ve které sídlí malé muzeum, byla pravděpodobně vystavena ve stejné době jako kostel. Od roku 1979 je kostel zapsán památkou velkého významu, tj. kategorie jako naše národní kulturní památka.
V Srbsku bylo obvyklé, že kostely se stavěly co nejmenší, měly vypadat spíše jako venkovské chalupy, byly bez věží a větší výzdoby, bez fortifikace, s vchodem od hlavní komunikace. To vše bylo požadováno osmanskou správou. Turci sice tolerovali jinou víru, ale jejich náboženské cítění urážely právě vnější projevy jiného náboženského cítění. I zvonění muslimy uráželo, takže u kostela nebyly zvonice, ale dřevěná klepadla s deskou. Tato tradice zůstala v Srbsku i jinde na Balkáně stále živá a dodnes se tato klepadla používají v mnoha klášterech.
Pokajnický kostel pochází r roku 1818 a jedná se o jednosrubovou stavbu s předsíní na sloupech zastřešený společnou střechou. vnitřní prostor je členěn na kněžiště, loď. Poblíž ikonostasu jsou nízké dveře, které umožnovaly věřícím únik v případě nebezpečí. Řezbou je zdobený jen portál vstupu. Stavba má oválný půdorys a je krytá prostou sedlovou doškovou střechou. Interiér je skromně zařízen a má pěkný ikonostas. Dnes je součástí malého ženského kláštera a u vstupu do areálu je malé klášterní muzeum se starou dřevěnou lodí vydlabanou z kusu dřeva a dobovým zařízením venkovského obydlí. U kostela je také postavena nová dřevěná otevřená zvonice.
Kromě tohoto kostela se v Srbsku zachovaly ještě dřevěné kostely v Rači a v Takovu.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Ve Veliké Plané si můžete dát všudypřítomnou pljeskavici nebo další z typických srbských jídel, ubytovali jsme se jinde.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Kostelík je moc hezký a zajímavý, klidné místo, kde můžete před kostelem posedět a posvačit. Škoda je, že uvnitř se nesmí fotit, kostel je tak malý a komorní, že ani při sebevětší snaze nelze snímek pořídit, oči jeptišek jsou totiž všude 
!!
Ostatní informace
Vstupné se neplatí, sestry jsou příjemné a na požádání vám otevřou muzeum.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Staro Selo
Půjčovna aut