Dřevohostice – Bystřice pod Hostýnem – Svatý Hostýn
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na hory • Na kole • Se psem
Kam a jak jedeme?
Oblíbená výletní trasa, která se dá vždy prodloužit či zkrátit dle možností a potřeby, ale pokaždé bude zahrnovat pobyt v přírodě i množství zajímavých pamětihodností z řad církevních i světských. Těm prvním vévodil „náhorní“ poutní areál, těm druhým někdejší šlechtická sídla. K tomu si jako bonus přidáme půvabnou rozhlednu a většinu času – asi jako „trest boží“ – nadměrný počet lidských jedinců, které na cestě doprovází nejrůznější druhy čtyřnožek, např. kozy.
Na cestu jsme se vydali autem, ale od počátku jsme počítali s tím, že důsledně využijeme i svých dolních končetin - zejména v těch úsecích, kde bylo potřeba překonávat nějaké to převýšení. A také hostýnský poutní areál s několika křížovými cestami je poměrně rozlehlý.
Za čím jedeme?
Naší první zastávkou se stal zámek v Dřevohosticích, což je městys na Přerovsku (kraj Olomoucký), ve kterém žije asi 1.500 obyvatel. Zámek vznikl přestavbou středověké vodní tvrze, kterou nechal provést italskou stavební hutí působící v Kroměříži diplomat a moravský zemský hejtman Karel starší ze Žerotína v letech 1595 až 1617. Z čtyřkřídlého renesančního zámku s arkádami se dodnes zachovala např. část opevnění se dvěma nárožními baštami a vodním příkopem. Barokní úpravy zde proběhly v letech 1649 až 1660. Později byla v zámku umístěna měšťanská škola, skladiště JZD nebo sociální ústav, mj. Ochranovna pro mládež zpustlou a mravně narušenou. Dnes je v zámku hasičské muzeum, kulturní centrum s expozicí sochaře Jiřího Lendra a probíhají tu Setkání dechových hudeb. Ještě na počátku 20. století zde byla i vysoce ceněná botanická zahrada.
V Dřevohosticích se ale nezdržíme nijak dlouho a přesuneme se do centra Bystřice pod Hostýnem. Toto osmitisícové město leží v kroměřížském okrese (a tedy už ve Zlínském kraji) a na delší čas se stane naším parkovištěm. Vzápětí vyrazíme ke zdejšímu zámku, jehož historie je tomu dřevohostickému docela podobná. I zde totiž před sebou máme původně renesanční zámek postavený na místě pozdně gotické tvrze. V letech 1763 až 1768 prošel barokní úpravou a byl podle návrhu architekta F. A. Grimma rozšířen o dvě klasicistní křídla. Po II. světové válce zámek využívala jako sklad armáda, v současné době se zde nachází výstavní sály, Laudonská galerie a expozice městského muzea.
Poté ještě krátce přes mříž nahlédneme do zdejšího kostela sv. Jiljí, což je stavba holešovského Tomáše Sturma st. z roku 1744, která byla kvůli požárům obnovena v 19. století, kdy také byla postavena současná chrámová věž. Díky tomu zjistíme, že se jedná o jednolodní kostel se zajímavým hlavním oltářem z II. poloviny 18. století. No a potom se již kolem „malovaných“ božích muk z let 1680 a 1865 vydáme k jednomu z vrcholů Hostýnských vrchů.
Než dorazíme na věhlasný Svatý Hostýn, jsou před námi přibližně 4 km vzdálenostní, s převýšením asi 420 m. Během závěrečného výstupu jsme si ovšem mohli odpočinout u Vodní kaple, která vznikla u zázračného vodního pramene v roce 1658. Původní kaplička byla roku 1700 rozšířena a v roce 1748 výrazně přestavěna. No a pak už to přijde – nejprve monumentální schodiště s 250 stupni a poté již slavný poutní svatostánek a celý okolní areál se spoustou nejrůznějších drobných staveb, zbytků valů rozsáhlého pravěkého strážního hradiště, pomníků, památníků, hřbitovem, památnými stromy, kamennou rozhlednou, kamennými kříži, sochami světců z 19. i 20. století … a vše hyzdící a narušující větrnou elektrárnou.
Začneme hned v bazilice Nanebevzetí Panny Marie (basilica minor), což je nejen zdejší dominanta, ale také jedno z nejnavštěvovanějších mariánských poutních míst u nás. Současný monumentální barokní poutní chrám byl vybudován na místě starší stavby v letech 1721 až 1748, zřejmě podle projektu kroměřížského architekta italského původu Ignáce Ciraniho von Bolleshaue (do úvahy ovšem připadá i již zmíněný Tomáš Sturm). O 39 let později byl císařem Josefem II. zrušen, odsvěcen a zbaven mobiliáře i střechy, takže se z něj časem – celkem logicky – stala ruina. Následná renovace zde proběhla v 1841 až 1845, ale rekonstrukční práce pokračovaly i v minulém století. Vnitřní malířská výzdoba s výjevy ze života světců a dějin Hostýna vznikla v letech 1887 až 1891 zásluhou kroměřížského Jana Zapletala ml. a řádového bratra Františka Obdržálka. Centrální stavba na půdorysu elipsy je označována jako pozdně barokní, s prvky klasicismu a spolu s areálem je naší národní kulturní památkou. V jejím interiéru je potřeba ještě upozornit na hlavní oltář se svatostánkem sochaře Čeňka Vosmíka, za nímž se na stěně presbytáře nachází „zářící“ reliéfní Panna Marie Svatohostýnská.
Těsně vedle poutního kostela stojí neobarokní kaple sv. Jana Sarkandera, která vznikla v roce 1890 přestavbou původní kaple z roku 1658. A za ní již začíná Křížová cesta Dušana Jurkoviče, která byla dokončena v roce 1933 a spojuje poutní baziliku s kaplí Božího hrobu. Cesta má podobu 13 kapliček ve stylu valašských lidových staveb, které zdobí mozaiky Jano Köhlera.
Následuje zmíněná kaple Božího hrobu, několik památníků či pomníků (protikomunistický, skautský atd.), hřbitov a rozhledna, která měla patřit k vrcholům dne (tím výškovým také skutečně byla). Naplnění našich představ však „statečně“ bránila – odnikud nepřehlédnutelná – větrná elektrárna. Samotná válcová kamenná rozhledna s kaplí sv. Kříže pochází z roku 1897 a původně byla pojmenována podle císaře Františka Josefa I. Někdejší věžičku - pozorovatelnu na vrcholu rozhledny později nahradila vyhlídková terasa, ze které si můžete srovnat rozdíl mezi vlnícími se Hostýnskými vrchy a rovinatou Hanou.
Závěrem našeho pobytu na Svatém Hostýně se stává prohlídka Staré křížové cesty, kterou od samotného počátku 20. století tvoří různorodé kapličky, poslední nahlédnutí do mariánské baziliky i sousední kaple a krátké posezení u „stánků na levnou krásu“. Neřídící si dají panáka, řidič o něco později nabere něco z vod zázračného pramene … a to je vše. Čeká nás už jen sestup do Bystřice pod Hostýnem a cesta domů.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Cestou se nabízí možností dost a dost, což do jisté míry platí i pro vrcholový poutní areál. My si ovšem za naši hlavní „občerstvovnu“ zvolili Bystřici pod Hostýnem.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Líbilo: Tento výlet se nám opravdu vydařil a rádi bychom si ho – v lehce obměněné podobě – časem zopakovali. Vyšlo počasí a podařilo se nám naladit na tu správnou notu. Místo má atmosféru a procházka mezi památnými stromy (je jich celkem 14 a najdeme mezi nimi buky lesní, javor mléč, javory klen, jasan ztepilý, lípu obecnou a lípy srdčité) a zastaveními křížových cest je záležitostí veskrze příjemnou. A rozhlednu, jejíž součástí je kaple, také člověk nevidí každý den.
Nelíbilo: Když pomineme davy lidí (turistů i věřících), které jsou už dnes opravdu všudypřítomné (ovšem také v podstatě pochopitelné a tudíž odpustitelné), vadil jen ten „větrník“. Velmi silně. A platilo to, bohužel, pro pohledy zdola i shora …
Ostatní informace
Pokud vynecháme nutné náklady na dopravu a naplnění některých základních tělesných potřeb, tak je to výlet nízkonákladový. Něco ale člověk nechá na Hostýně, vstup do muzejních expozic ani výstup na rozhlednu také není zadarmo a když ještě přidá nějaká ta turistická vizitka, publikace či jiný drobný suvenýr …
Pokud z lenosti nebo jiného důvodu nevyužijete zpoplatněná parkoviště na Hostýně a půjdete jako my z Bystřice pod Hostýnem, musíte počítat s tím, že Vás následně čeká přibližně 10 pěších kilometrů, z nichž část vede po silnici a část v terénu a že tuto vzdálenost je možno si libovolně prodloužit a výlet tím znáročnit.