Dublin - historie a procházka historickým centrem

Tipy na výlet

Univerzitní areál Trinity College se zvonicí • Fotografie (42) • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (42 fotografií)

Univerzitní areál Trinity College

Vstoupit do fotogalerie (42 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jedeme na poznávací zájezd do Irska a Severního Irska. Na ostrov jsme přijeli trajektem z Anglie. První zastávka na irském ostrově je v Dublinu, hlavním městě Irska.

Za čím jedeme?

První zmínka je z doby kolem r. 140 n. l. v textech zeměpisce Klaudia Ptolemaiose. V 10. století zde blízko sebe na březích řeky Liffey bylo vikingské sídliště An Dubh Linn a keltská osada Áth Cliath. Až do dnešního dne se oba názvy používají. První název Dublin je anglický, druhý název je používán v irštině.

Historie města se píše od r. 988 - tento rok irská vláda uznala jako rok vzniku města a r. 1988 Dublin slavil své první tisíciletí.

R. 1169 Irsko ovládli Normané, kteří sem vtrhli z Anglie. Dublin se stal jejich správním střediskem. Počátkem 13. století vybudovali kamenný hrad, ale stále ovládali jen menší území v okolí Dublinu. Až koncem 16. století se jim podařilo ovládnout celé Irsko. Město se stalo významným obchodním centrem.

Do dnešní doby zachovalé a pro Dublin typické domy na nábřeží jsou z doby vlády Karla II., kdy zadní trakty domů podél řeky byly přeměněny na vstupní průčelí. V 1. pol. 18. století byly zrušeny úzké středověké uličky, místo nich vznikly dnešní široké třídy a pětice velkých náměstí s gregoriánskými domy.

Již před r. 1916 se připravovala samospráva Irska. První světová válka to oddálila. Ve volbách po válce zvítězila strana Sinn Féin. Její poslanci sice 21. 1. 1919 v Dublinu vyhlásili Irskou republiku, ale Irský svobodný stát byl uznán až r. 1922 - po více než dvou letech anglo-irské války. Hlavním městem se stal Dublin. Ve městě začala mohutná výstavba, byly zničeny i vykopávky starého vikingského sídliště. Až v 80. letech byl vydán příkaz k ochraně jedinečných klasicistních gregoriánských budov.

My jsme společně s naším průvodcem vyrazili na prohlídku nejznámějších historických památek.

Autobus nás vysadil téměř v centru - na severním okraji parku St. Stephens Green. Ulicí Grafton Street jsme prošli k průchodu do univerzitního areálu Trinity College. Uprostřed stojí 30,5 metru vysoká zvonice z r. 1853. Je zde nejstarší irská univerzita. Byla založena na místě augustiánského kláštera r. 1592 královnou Alžbětou I. Vzorem jí byly univerzity v Oxfordu a Cambridge. Byla to protestanská universita, kde mohli zdarma studovat i katolíci, pouze však za podmínky, že konvertovali k protestanství. Později se situace částečně zlepšila, přesto však až do r. 1966 museli katolíci žádat o povolení ke studiu. Nyní jsou tam tři fakulty, kde studuje přibližně 70 % katolíků.

K universitě patří i knihovna Book off Kells, nazvaná podle nejznámějšího svazku. Obsahuje více než 4,5 milionu tištěných svazků a velké množství rukopisů, mapy a hudebniny. Keltská kniha The Book off Kells je známá i jako Kniha sv. Kolumby. Je to ručně psaný evangeliář, který v latině před r. 800 napsali na pergamen keltští mnichové z Irska, Skotska, Anglie i z ostatních kontinentálních klášterů. Nyní obsahuje 340 archů, kde jsou texty, ale i obrázky. Bohužel není kompletní, během staletí se neznámý počet listů na začátku i na konci ztratil.

Průchodem jsme se vrátili zpátky a společně prošli ke katedrále St. Patricks. Je to největší kostel v Irsku a jedna ze dvou dublinských katedrál. Kamenný kapitulární kostel zde založil r. 1192 první arcibiskup Dublinu. Počátkem 13. století byl rozšířen přibližně do dnešní podoby. Na tuto úpravu povolil král Jindřich III. r. 1225 sbírku - dary poskytovalo obyvatelstvo celého ostrova. Sbírka trvala čtyři roky. Z r. 1270 je za hlavním oltářem gotická Mariánská kaple. Samozřejmě následovaly další opravy - také proto, že již od počátku tam byly problémy s průsaky vody. Dokonce i ve 20. století bylo uvnitř 2,3 m vody. Proto kostel nemá podzemní kryptu. V kostele je hrob a epitaf spisovatele a satirika Jonathana Swifta, autora Gulliverovy cesty, který byl děkanem katedrály v letech 1713 - 1745. Ten se zasloužil i o financování chudobince a nemocnice svatého Patrika. Od r. 1749 má katedrála současnou 43 metrů vysokou věž, která je jednou z dominant Dublinu. Zajímavostí je, že tato katedrála není sídlem biskupa. Ten má své sídlo ve druhé dublinské katedrále - v Christ Church Cathedrale.

Katedrála St. Patricks je přístupná veřejnosti do 18 hodin, jenže zrovna v den naší návštěvy je tam od 17,30 hodin mše. I když do začátku mše bylo ještě skoro půl hodiny, tak nás tam místní ochranka nenechá ani nakouknout. Vyhrožují, že kdo se dovnitř dostane, pustí ho ven až po mši. Mrzí nás to, ale co můžeme dělat. Tolik času navíc ani nemáme.

Hned za katedrálou vznikla r. 1701 první veřejná knihovna. Stále je využívána ke svému účelu. Mimo jiné je tam 25 tisíc svazků vydaných před 18. stoletím.

Přecházíme k nedaleké druhé katedrále Christ Church Cathedral, známé také jako katedrála Nejsvětější Trojice, která je sídlem biskupa. Původně dřevěný kostel byl postaven v centru bývalého středověkého Dublinu r. 1172. Starší vilové čtvrti však byly zbourány, takže středověký kostel tam je obklopen převážně novější výstavbou. Již r. 1180 došlo k přestavbě - kamenný kostel získal kryptu a kaple St. Edmunds, St. Marie a St. Lô. Přibližná současná podoba je z r. 1230, kdy byla přistavena ještě kaple sv Laurence O'Toole. Katedrála je postavena ve stylu anglické gotiky. R. 1551 se zde konala prvně bohoslužba v angličtině namísto latiny, bylo to poprvé v celém Irsku. V r. 1560 zde bylo první čtení Bible v angličtině.

Tato katedrála je otevřena, pokladna je uvnitř, takže se můžeme sami rozhodnout, zda do katedrály jen zdarma nakoukneme nebo si ji po zaplacení celou projdeme. Nám stačí ta první možnost. Od pokladny je toho vidět docela dost. Anglicky psané texty nám toho moc nepoví. Je vidět, že je to stará katedrála, ale trochu nás zklamala. Známe některé staré anglické katedrály a ty jsou výrazně lepší.

Společně jdeme k dublinskému hradu. Byl založen na příkaz anglického krále Jana v roce 1204. Byl vybudován jako sídlo anglické vlády v Irsku, hlavním účelem byla obrana - proto měl mohutné zdi, v každém rohu kruhovou věž a hluboké příkopy. Dokončen byl až r. 1230. Nejvýznamnější pozdější stavbou byl velký sál používaný jako hodovní síň, budova parlamentu i soudu. Ta byla zbourána po r 1673, kdy byla zničena velkým požárem. Hrad byl přestavován, část původních zdí je vidět pod budovami z 18. století. Jediná původní stavba je věž - součást původního opevnění z let 1228 - 1230.

Po podpisu anglicko - irské smlouvy v prosinci 1921 byl celý komplex slavnostně předán nově vytvořené prozatímní irské vládě. První inaugurace irského prezidenta zde byla r 1938. U následujících prezidentů to pak již bylo pravidlem. S výjimkou státních prostor je hrad přístupný veřejnosti. Konají se tam koncerty, je tam velké konferenční centrum. Bohatě zdobený je Trůní sál, Patrickova síň, knihovna. V přilehlé budově – patrně v dřívějším kostele je nyní Revenue Museum.

Zde se rozcházíme a každý si už sám projde město podle mapky, kterou jsme obdrželi od průvodce. Každého zajímá něco jiného. Možností je docela dost.

My jsme se rozhodli zajít se podívat k destilérce, kde se vyrábí irská whiskey Old Jameson. Údajně tam mají mít i hospůdku úžasně stylově vyzdobenou. Sešli jsme k řece a pokračujeme po nábřeží. Prošli jsme okolo soudní budovy The Four Courts, na kterou nás průvodce upozornil, když jsme tudy projížděli autobusem. Byla stavěna v letech 1786 a 1796. Definitivní podobu, vč podloubí získala až r. 1802. V budově byly původně čtyři soudní dvory - kancléřský, královský, občanský a finanční. Na konci 19. století se sloučily do nové High Court of Ireland - jen historický název zůstal. Při bojích o samosprávu Irska vybuchl muniční sklad, byly zničeny sousední historické budovy, ale i západní křídlo soudní budovy a s tím i téměř tisíciletý archiv. Až v r. 1932 byla soudní budova přestavěna. Dekorativní interiér původní budovy obnoven nebyl.

Odbočujeme k destilérce. Téměř na každém rohu jsou informativní šipky, takže orientace je dobrá, zabloudit snad ani nejde. Jdeme okolo dalšího kostela. St Michan's Church byl r. 1686 postaven na místě křesťanského kostelíka z r. 1095. Je to jediný farní kostelík na této straně řeky. Právě na zdejších varhanách prý George Frideric Handel skládal svého Mesiáše. V současné době jsou instalovány již varhany nové – trofej původních varhan z r. 1724 je však v kostele zachována.

Destilérku Old Jameson jsme našli snadno. Tady byla r. 1780 vybudována rodinou Steinů destilérka Bow Street Distillery. Od jejích počátků zde pracoval John Jameson, který se později oženil s jejich přibuznou. Byl to on, který objevil, že tři destilace jsou pro Irish Whiskey nejvhodnější (tento způsob výroby je stále zachován). Od r. 1786 pracoval jako manažér, staral se o marketing. Na přelomu 19. století byli druhým největším výrobcem whiskey v Irsku, patřili i mezi největší světové výrobce whisky (u irské whisky se používá název whiskey). Po rumu byla whiska druhým nejoblíbenějším tvrdým alkoholem na světě. Firma John Jameson and Son Irish Whiskey byla formálně založena v roce 1810, kdy firmu převzali. Problém nastal po r. 1920, kdy v USA byla vyhlášena prohibice. Spolu s tím byly dalším problémem v odbytu boje o samostatnost Irska, důsledkem toho byl omezen vývoz whiskey do Anglie. V r.1966 John Jameson se spojil s Cork Distillers a vytvořili tak irskou Destilátory Group. O deset let později byla palírna v Dublinu uzavřena a slouží stále jako muzeum, které nabízí prohlídku a ochutnávky. Před objektem je možno vidět i historickou varnu. Výroba byla přesunuta do nové Midleton Distillery – je ve městě Midleton nedaleko města Cork.

Do návštěvnického centra už nás nepustili, protože už začala poslední prohlídka a tím objekt uzavřeli. Marně hledáme nějakou tu otevřenou hospůdku. Hlídací služba nám tvrdí, že zde už nic jiného není. Celý areál obcházíme, kdesi za rohem je cosi, kde snad ta hospůdka mohla být. Nyní to však vypadá na již delší dobu uzavřený objekt. Prostě v Dublinu se nám nevede.

Přes most Fr. Mathew Bridge se vracíme na druhou stranu řeky. V těchto místech byl první, tehdy dřevěný most postavený již v v r. 1014. První zděný most byl postaven r. 1428. Na obou koncích mostu byly věže, v jeho blízkosti byly obchody, hospoda i kaple. Most sloužil pro potřebu pěších, ale i koňských povozů, převáděli se po něm i hospodářská zvířata. Ještě r. 1762 se na něm vybíralo mýtné a kaple sloužila svému účelu. R. 1818 byl postaven nový most se třemi kamennými oblouky. R. 1938 byl pojmenován po irském katolickém reformátorovi Theobaldu Mathewovi (1790-1856), kterému se běžně říkalo otec Mathew. V letech 1808 - 1814 studoval v Dublinu a také zde byl později vysvěcen na kněze.

Trošku smutní z toho, jak nám to nějak nevychází, jsme si ani nevšimly, že jen kousek dál vpravo – v ulici James Street - je Guinnes pivovar. Pravděpodobně i tam by návštěvnické centrum už bylo zavřené. I když se v Irsku točí řada piv, Guinness je jejich nejoblíbenější pivo, nesmí tedy chybět v žádné hospodě. Určitě ho však dostanete i v každé irské hospodě u nás i v zahraničí. Toto pivo prostě patří k Irsku. Pivovar Guinness zde stojí už od roku 1759. Již však dřív zde stál pivovar, který si pronajal Arthur Guinness a který v něm začal vařit tmavé pivo se smetanově bílou pěnou. I když mu v Dublinu konkurovalo téměř dalších 70 pivovarů, v konkurenci obstál a o jeho pivo byl zájem. Už o deset let později začíná vyvážet své pivo do Anglie. Po jeho smrti pivovar převzal syn, výrobu piva trochu změnil – byl to on, který začal vyrábět pivo „stout“ tak, jak ho známe dnes. V r. 1838 se pivovar stal největším pivovarem v Irsku, v r. 1886 dokonce největším ve světě. V r. 1997 se spojily pivovary Guinness a Grand Metropolitan do akciové společnosti Diageo. Rodina Guinness však vlastní 51 % akcií. V pivovaru se prohlídky nekonají, ale o historii i současnosti pivovaru se informace dozvíte v nedalekém návštěvnickém centru Guinnness Storehouse, kde můžete pivo ochutnat a užít si výhled na Dublin. Centrum má totiž celkem šest pater, jsou zde např. i vystavené staré reklamy i fotografie.

Vracíme se pomalu do centra. Procházíme uličkami, dostali jsme se ještě jednou ke katedrále Christ Church Cathedral a míříme do uličky Temple Bar, která je pojmenována podle nejznámější hospůdky. To je totiž to místo v Dublinu, kde to večer žije a kde Guinnes teče proudem.

Temple bar je jednak oblast Dublinu, jednak ulice a hlavně světoznámý bar, který tomu všemu dal své jméno. Oblast se nachází východně za katedrálou Christ Church Cathedral a sahá až k řece a k mostu O'Conell Bridge. Právě v této oblasti panuje rušný život, hlavně večer a v noci, v barech hraje živá muzika. Nejznámější je pak ulička tohoto jména, je rovnoběžná se řekou kdesi uprostřed této oblasti. Vlastní Temple Bar je uprostřed této uličky. Původní historický název tohoto předměstí středověkého Dublinu byl St. Andrews Parish, které se nacházelo mimo městské hradby. Název Temple Bar je údajně podle Sira Williama Temple, který byl děkanem Trinity College v letech 1609-1627 a který zde v 17. století vlastnil dům a zahrady. V té době však již v Londýně existovala ulice Temple Bar (pojmenovaná po slavnějším bratranci Sira Williama Temple), která spojovala dvě ulice - Essex Street na západě a Fleet Street na východě, stejně jako je tomu tady v Dublinu. Je zde hospůdka jedna vedle druhé a v každé večer od osmi hraje živá muzika. Temple bar je na rohu. Z jedné strany se vstupuje přímo do sálu, kde se hraje - tam už bylo narváno, ale druhým vchodem nebyl problém se dostat dovnitř. Dokonce jsme našli ještě volná dvě místečka s výhledem na kapelu. Bylo tu skutečně fajn prostředí i bezvadná atmosféra. Točili tu hodně druhů piv, ale nejvíc se pil Guinness.

Tím jsme úspěšně zakončili prohlídku Dublinu. Do další hospůdky jsme nešli, jen jsme prošli uličkou a došli na místo, kde nás autobus vysadil, aby nás odvezl zpátky do kempu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Spíme v kempu na jihozápadním okraji Dublinu. V Dublinu jsme si jídlo nedali, jen pivo jsme si museli dát ve slavném Temple Baru.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Město jako takové nás trochu zklamalo. Možná to bylo i tím, že jsme se nedostali tam, kam jsme původně chtěli – do katedrály a do Jameson hospůdky. Je zde ale řada nádherných domů i různých kostelů. A nejlepší byla atmosféra v baru. To bylo skutečně něco jiného, než na co jsme zvyklí. Bylo to super.

Ostatní informace

Veškeré vstupy do památek jsou pravděpodobně zpoplatněny. Nemohu to tvrdit o všech, ale víme, že vstup se platil do univerzitní knihovny v Trinity College, do obou katedrál, některých muzeí, obou visitor center. My jsme nikde vevnitř nebyli a musím se přiznat, ani nám to nechybělo. Až na tu katedrálu. Ale přijeli jsme tam skoro až k večeru, tak ty možnosti ani nebyly.

Poslední aktualizace: 13.9.2016

Dublin - historie a procházka historickým centrem na mapě