Duch prvorepublikové kavárny žije - Café Imperial

Duch prvorepublikové kavárny žije

Café Imperial, velkolepá kavárna v Praze Na Poříčí, evokuje majestát hlavního města z počátku minulého století. Hotel i kavárna byly postaveny podle návrhu Jaroslava Benedikta v letech 1913–1914. Zašlou slávu kavárny a prvorepublikový šarm evokují stěny a sloupy pokryté keramickými dlaždicemi s rostlinnými a zvířecími motivy zobrazujícími orientální maurské scény. Začátkem srpna tomu budou tři roky, co se v této legendární kavárně Imperial zase rozvoněla káva. A byla to událost sezony. Dnes nás zajímá, co tvoří kavárenskou gastronomii v tomto zařízení, které provozuje známý šéfkuchař Zdeněk Pohlreich, a proto jsme mu položili několik otázek.

Jaké jsou trendy současné kavárenské gast-ronomie?

„Výběr různých káv, provázený dobrým servi-sem, je samozřejmostí. Práce baristy získává na důležitosti. Gastronomicky je cítit požadavek na kvalitu a tradiční jídla.“

Jsou odrazem vývoje nových technologií, nebo spíš změny filozofie stravování?

„Nejsem o tom přesvědčen. Nové technologie vývoj nijak neovlivňují, alespoň dle mého názoru ne. Změna filozofie stravování se zdá být ještě dosti vzdálená.“

Dá-li se říct, že současná krize je do jisté míry krizí našeho spotřebního a konzumního způ-sobu života, krizí z přežrání, jaké jsou podle vás cesty ven, do šťastné budoucnosti?

„Já s vámi nemůžu souhlasit. Jak řekl pan Baťa už v roce 1932, současná krize je především následkem krize mravní. Na spotřebním životě není vůbec nic špatného, já si myslím, že pravým původcem krize, především v Evropě, je hlavně přebujelý sociální systém a život na dluh. Podle mě nemá Evropská unie ve své současné podobě sebemenší šanci na zlepšení. Cestou do budoucna je minimalizace vlivu státu na život jednotlivce a soudný sociální systém. Takže, je to bez šance, alespoň pro mou generaci.“

Jak se spolu snášejí role šéfkuchaře, gastro-nomického kritika a moderátora?

„Já určitě nejsem gastronomický kritik, to si vyprošuju! Ti zbývající dva spolu jakžtakž vyjdou.“

Jak a podle čeho vybíráte techniku do své kuchyně?

„Podle toho, co je nejlepší, a za nejnižší cenu. A samozřejmě také podle menu, které vaříme.“

Někteří majitelé Restaurací a jejich šéfku chaři o vaši návštěvu a hodnocení stojí, druzí mají obavy z případného neúspěchu, ale říkají si, že i špatná reklama je dobrá. Co tom soudíte?

„Je to jejich rozhodnuti, já je v každém případě obdivuju.“

Jak nahlížíte na hnutí slow food, vytvořené jako paralela ke globální subkultuře fast food?

„Celé roky trvalo, než někdo zjistil, že neustále se zrychlující food nikam nevede, a jsme tu zpět se slow food. Daleko více by se to mělo jmenovat common sense food. Jedná se o objevování již dávno objeveného. Zaplať pánbůh! Ale musíme si uvědomit, že tohle věděly naše babičky už dávno.“

Přijal byste místo ochutnávače u královského dvora?

„Myslíte si, že jsem padlej na hlavu?“

Jak se cítíte v kavárně ve srovnání s hotelovou érou?

„Skvěle, neměnil bych.“

Jakou radu byste dal nadšencům, kteří vás obdivují a chtějí si v této době otevřít kavárnu?

„Dobře si to rozmyslete, je spousta zábavnějších způsobů, jak přijíto peníze. Trh je už dávno přesycen a do roka zkrachuje devět nových podniků z deseti.“

Molekulární gastronomie vás neláká?

„Může mi byt ukradená, je to trend, který zvolna umírá. Není kam dál jít.“

Jaké máte vize do budoucna?

„Nechám si je pro sebe.“

Jaroslav Holoubek Foto: Café Imperial a Angelo Purgert, projekt První republika

www.cafeimperial.cz