Džbán, hrad, kam turisté moc nechodí..

Kam a jak jedeme?

Je trochu úsměvné, že východiskem této cesty je obec Rabí, jejíž hrad berou turisté v sezóně doslova útokem. My této nádherné zřícenině dnes věnujeme jen pohled a vydáme se k severozápadu na hrad, který je zcela jistě starší než jeho obdivovaný soused. Ale jak to tak bývá, čas Džbánu moc nepřál a i dnes sem mnoho turistů nezavítá. Jsme na území přírodního parku Buděticko a je zde skutečně co obdivovat. První část cesty svěřujeme žluté značce. Vyvádí nás po silnici do Budětic a za obcí odbočuje vpravo na polní cestu. Úvozová cesta má něco do sebe. Keře trnek a hlohu zdobí již jen plody, ale na mezích i na konci listopadu kvetou sem tam řebříčky a chrastavce. Vrchol Džbánu se pozvolna přibližuje a otevírají se pohledy k východu a SV. Kozník a Pučanka, ta se zahalila do barev podzimu, tlumí svoji krásou pocity z ohromného lomu u Hejné, který vévodí kraji jako výstraha lidskému pokolení. Nemám nic proti těžbám podobného druhu, ale zdá se mně, že nejsme schopni posoudit na jakou hranici lze dojít. Ale je škoda kazit pěkný den úvahou o lidském vztahu k přírodě. Krásný vršek Semlina, nad údolím Černíčského potoka, zalily sluneční paprsky a na opačné straně se rozložily černošedá oblaka. Kousek od lesa značka končí u pole. Cestu kdosi rozoral a tak to k lesu bereme přes oranici k velké značce na stromě. V lese mají převahu borovice, ale chuť na vnímání okolí bere strmý výstup do nebe. Konečně zlom, chvilka pro nabrání dechu u křížku a o kus dál se otevírá nekonečný rozhled k severu. Pod námi jsou Vlkonice, přes které půjdeme a tak určujeme jména hor a vísek pod námi. Viditelnost je výborná a i nejvzdálenější Třemšín v Brdech se zdá na dosah. Ve vsi zaujmou hezké kapličky, barokní statek a pomníček stíhacího pilota, zdejšího rodáka, Matěje Pavloviče, který byl sestřelen 20.4.1941 v bitvě o Anglii. A znovu lesem, teď nás vede modrá, a jsme po 20 minutách na hradě. Moc tu toho sice nezbylo a pohled na úzký hřbet napovídá, že chyběl i prostor. Vidíme zbytky kulaté věže, zdí a příkop. Činí se tady ale ostružiník, který nám hrad jen tak zadarmo nechce ukázat. Od hradu sestupujeme lesem k silnici, k nově zbudovanému posezení. Na západ od nás je vrch Žebráček a k SZ i k jihu opět ono velkolepé nedozírno. S kopce to jde rychleji a jsme v Buděticích. Nevidět kančí hlavy na kostele, které jsou z dob, kdy se stavělo v románském slohu, by byl hřích. Kostel Sv. Petra a Pavla patří mezi nejstarší v oblasti a tak je co obdivovat. Ještě zkoušíme kliku u hospody, bez úspěchu, a tak se jde dál. Do Rabí je to 2 km a pohled na barvami zářící Čepičnou, která je v parku se svými 670 m.n.m. nejvyšší, je krásnou tečkou dnešního výletu. I když tou úplně poslední byla sklenice s pěnou.

Za čím jedeme?

Hrad Džbán je v některé literatuře uváděn také pod jménem Budětice. Historikům toho moc po sobě nezanechal. Byl založen pány z Budětic v druhé polovině 13. století. Někdy se uvádí rok 1291. Byl obydlen kolem třiceti let a poté opuštěn. Panstvo se přestěhovalo na nedaleké Rabí. I když se o jeho existenci vědělo, musel být po roce 1945 znovu vykopán.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je dobré mít v batohu. Pokud se to musí vydržet až do Rabí, tak tam je vždy některá hospoda otevřená i mimo sezónu. V Rabí je možné se i ubytovat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je to kouzelná cesta, takový malý návrat do starých časů, kdy se ještě chodilo jen polními cestami. Buděticko je ve skutečnosti krajina, kterou člověk přírodní zná ze svých snů. I zde se musí něco přehlédnout, ale množství kopečků a údolíček zhuštěných na malém prostoru se tak často neopakuje. Každé roční období něčím překvapí, vybrat, kdy je to tu nejhezčí ani nejde. Vždy se najde něco co se nelíbí, na počínání zemědělců si člověk nějak zvyknul, ale když neušetří ani cestu, pak je to trochu podivné. Pohled na pomníček válečného pilota je trochu stresující, když si člověk uvědomí všechny hrůzy války a na straně druhé skutečnost, že těm, kterým vděčíme, že tu vlastně jsme, nejsme schopni udržet místo jejich památky v odpovídajícím stavu.

Ostatní informace

Když hledáte krásu a klid zároveň, napište si do kalendáře pro příští rok přírodní park Buděticko. Tady není jenom hrad Dždán, ale i krásná příroda, rybníky a pohledy, které jsou neopakovatelné. Vzít si na cestu dalekohled je velké plus a taká mapa KČT č. 68 Pootaví se hodí.

Na výlet vlakem

Pokud cestujete vlakem, pak jsou výchozími stanicemi do parku Sušice a Žichovice. Jedná se o trať č.185 Horažďovice- předměstí – Klatovy – Domažlice. Výlet sice bude o něco delší, ale pohled na Hory v údolí Otavy či na Hrad Rabí od řeky jsou více než dostatečnou odměnou.