Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Celodenní výlet • Za kulturou
V sobotu ráno sraz na nádraží, termín odjezdu 6.09 hodin, tedy přímý vlak s názvem Bouzov, cíl je na konečné rychlíku, tedy v Brně. Tím máme tedy splněnou otázku kam a jak jedeme.
Co dělat druhý zcela prosincový víkend je myslím zcela jasné. Cílem je adventní období spojené s patřičnými radovánkami, které se k této době vážou, ačkoliv musím podotknou, že nejde jen o stravu tělesnou, ale dopřejeme si i nějaké té činnosti poznávací, trošku vzdělávací a kulturní. Vše se to dá při toulání historickým centrem Brna tak nějak absolvovat.
Protože večer pojedeme zpět, otázka ubytování odpadá a vlastně díky udanému období je jasné, že jídla i pití je všude v centru víc než dost, ačkoliv obědové menu jsme nezkonzumovali v žádném z mnoha stánků v předvánočních tržnicích, ale zasedli do útulného restaurantu s italskými pochutinami.
Rovnou se přiznám, že se mi překvapivě líbilo skoro všechno. Tedy kromě brzkého ranního vstávání. Vlak neměl zaznamenatelné zpoždění, naši kamarádku od Vsetína jsme potkali skoro okamžitě na první pokus a nakonec i ranní Brno ještě není moc přeplněné (což už neplatí o odpoledni).
Po celkem vydatném pátečním sněžení jsou ještě patrné zbytky bílé hmoty i v brněnských exteriérech, čili navození předvánoční atmosféry je vcelku stylové.
První kroky vedou nepřekvapivě kolem kapucínského kostela směrem na Zelňák, tedy Zelný trh, který ještě ospale čeká na otevření prvních stánků. Náměstím tak jen procházíme směrem k radnici, kde se pobavíme zatepleným drakem pod radniční věží, inu plaz z Afriky naše chladno moc nesnese, i když je vycpaný. Vsetínská kolegyně potřebuje něco vytisknout (což doufáme že se podaří v místním IC). Íčko je zatím zavřené, tedy můžeme si dát malé občerstvení v blízké pekárně, než propukne adventně-trhovecká část dopoledne.
Díky menší zdravotní komplikaci se naše výprava chvíli rozdělí, někteří tak hledají dostupné zdravotní zařízení, zbylí pokračujeme do patra nad pekárnou, kde probíhá výstavní prodej všeho možného alternativních a malých výrobců, včetně prodeje malopivovarních produktů (tak si dám malé ochutnávkové). Kolegyně tu objeví spolužačku, tak ji ponechám v besídce a po průletu dalšího patra směřuji zpět na Zelňák, kde už se otvírají první svařákové (a další stánky). Tak se můžu chvíli věnovat i této bohulibé činnosti a pozorování radostné činnosti prvních konzumentů. Naštěstí neuplynula dlouhá doba a scházíme se v plné sestavě i s místní kamarádkou. Čili pokrčujeme uličkami a pasážemi ke Svoboďáku (čili náměstí Svobody), kde má být hlavní centrum brněnského Adventu, Klidně bych však řekl, že na Zelňáku je stánků i víc a že je to stejně důležité jako na tomto místě. Však už nepobudeme tak dlouho, protože hlavním cílem vlastně celé výpravy je návštěva blízkého kostela Sv. Jakuba. Svatostánek, který je zasvěcen jednomu z apoštolů je dnes jedním z hlavních městských kostelů, i přes fakt, že na kopci je k dispozici katedrála zasvěcená sv. Petru a sv. Pavlu. „Jakub“ je asi o něco mladší, původně se začal stavět v počátku 13. století, katedrála je o něco starší. Do kostela míříme, díky faktu, že si chceme užít prohlídky (placené) méně přístupných částí chrámů. Těmi jsou zejména kruchta s varhanami (v současnosti opravovanými), dále prohlídky krovu (s audiovizuální vložkou) a výstupem do věžní báně kolem zvonů a výhledy na zasněžené Brno. Ta audiovize je tedy zaměřená spíše na mladé diváky (přitom v naší skupině už byli spíše postarší adolescenti). Nicméně prohlídka je i přes poměrně vysokou částku (380,- Kč) příjemnou součástí adventního výletu.
Další pobyt tedy zabral již zmíněný, načež jsme tedy dali opět prostor nějakému tomu ohřátému alkoholu (další atrakce u sv. Tomáše). Přeci jen ale nějaká kultura ještě čeká, ačkoliv po spokojenosti v kostele se návštěva Moravské galerie s výstavou věnovanou cenám Jindřicha Chaloupeckého vyjevila poněkud rozpačitě.
Měli jsme raději zůstat v Umělecko-průmyslovém muzeu, kde nám chvíli před tím uvařila kávu (spíše jen podala) robotická ruka firmy ABB. No varování pro příště. Kamarádka od Vsetína nás opustila ke schůzce s jinou známou, místní nás opustila již před obědem, takže již zbylá trojice pomalu míří k závěru pobytu. Zanmená to ovšem ještě chvilka u Dominikánského náměstí (s velkým dřevěným Betlémem (řezbář Halouzka z Jiříkova) a dvojicí malých šalin. Pak ještě klobása v rohlíku na Zelňáku a jedno plzeňské v patrně poměrně nové luxusní pivnicí Padowetz na dohled nádraží.
Večerní spoj jel skoro stejně přesně, jako ten ranní, čili jsme doma v ještě rozumnou dobu, abychom si dali malý nášup svařáku v Dakotě. Výlet to samozřejmě nebyl úplně levný, kromě nákladů na spoje (asi 470 na člověka) výše zmíněný vstup na prohlídku kostela. Oproti jiným městům, i slavnějším je poměrně přívětivá cena svařáku (60,-), ostatní je dražší. S tím se člověk musí smířit, ne každý rok je ale město poctěno jako Kreativní město hudby UNESCO, nebo dokonce jako Evropské hlavní město Vánoc.