Finsko - národní park Helvetinjärvi

Tak už se skutečně naše dovolená ve Finsku skoro končí. Čeká nás poslední park, poslední nocleh v divočině, poslední koupačka v jezeře a poslední výlet.

Národní park Helvetinjärvi se rozkládá na jihozápadě Finska. Byl založen r. 1982 k ochraně původních lesních porostů. Jeho současná rozloha je 49,8 km². zajímavostí je, že uprostřed parku je oblast, která není součástí parku a kde se těží dřevo.
Tato oblast byla vyhledávaným cílem turistů již od 19. století. Největší atrakcí parku je v severozápadním cípu soutěska Helvetinkolu, která je jen kousek od jezera Helvetinjärvi, podle kterého je park pojmenován. U jezera je známá turistická chata, ve které se však nesmí přespávat. V jižní části parku je ještě menší soutěska Rontonhorha. Soutěsky byly vytvořeny před 150 až 200 milióny lety v důsledku praskliny v podloží, kdy zde vznikly vysoké úzké a strmé skalní stěny. V parku se střídají hluboké rokle s rybníky různě hlubokými a různě velikými. Pozoruhodná je i vegetace. Na útesech je málo živin, rostou tam jen menší typy jehličnanů, mechy, lišejníky, borůvčí.

V parku je šest tábořišť s ohništěm, přístřeškem na palivové dřevo, sekerou a suchým WC a asi 40 km značených stezek v délce od 4 do 11 km. Na některých bývá i velké převýšení. Nacházejí se v severní a východní části národního parku. Tyto stezky jsou součástí rozsáhlé sítě stezek Pirkan Taival (300 km), po které se dostanete na Ruovesi, Kuru a Virrat a k Seitseminenskému národnímu parku. Od soutěsky Helvetinkolu je značená okružní 4 km dlouhá naučná stezka Helvetistä Itään, která vede přes hustý smrkový les, ale i přes nedotčené mokřiny, okolo vodopádu. Na naučnou stezku se dostanete z lesní silnice v Kankimäki (odbočka ze silnice č. 66 z Ruovesi do Virratu), kde je parkoviště, informační centrum s prodejem suvenýrů, restaurace, kde je možno si pronajmout chatu.

Udržovaná lyžařská trať zde není, ale místní orgány udržují lyžařskou trasu z Kuru do Ruovesi, která vede na jih parku. Sněžnice se však nechají využívat všude. Park je v zimě otevřený.

V tomto parku je možno vyzkoušet si i horolezectví, je dobré si však předem zjistit, na kterých skalách. Někde existuje ochrana přírody. Na západním břehu severní špičky jezera Helvetinjärvi je dokonce do 15. března každého roku přístupný i ledovec.

My jsme v severozápadní části parku byli necelých 24 hodin. Autobus parkoval na poměrně velkém parkovišti na jihozápadě největšího jezera Haukkajärvi, kde byli k dispozici i dřevěné kadibudky. K tábořišti u jezera to bylo skutečně kousek – musí se jít však ještě kousek rovně a u studny odbočit vlevo. Hned od parkoviště vlevo jsou v lese nějaké chatky. Tento areál je oplocený a mají i vlastní molo. Jen nevím, zda je to soukromé, nebo zda je možnost si je pronajmout.

Tábořiště u jezera Haukkajärvi je skutečně veliké a je vidět, že je období dovolených a jezero je relativně blízko Helsinek. Bylo tady poměrně hodně stanů, ale každý jsme si bez problémů vybral pěkné místo. Samozřejmě my nejlepší. Bylo to hned u plotu chatového areálu, byl tam klid, měli jsme tam soukromý vstup do vody a ještě kládu, na kterou jsme se mohli posadit. Protože jsme přes den zmokli, tak jsme na dřevěném laťkovém oplocení vše pohodlně dosušili. Jen kadibudky jsme měli trošku dál. Toto místo je vhodné i pro rodiny s děcky, je zde velká písečná pláž a pozvolný vstup do vody. Zde mohou parkovat i karavany, jen tu není elektrická přípojka.

Druhý den jsme vyrazili na výlet k soutěsce Helvetinkolu, kde je nejstarší srub tohoto parku. Tam 5,5 km a stejnou cestou zpátky. Šlo se po červené značce, cesta byla pestrá - lesní cestičky, povalové chodníky, skalnaté cesty, schody, výhledy na jezera, hluboký kaňon, chata u jezera Vastuunlahti. Moc se mi tam líbilo. Před trochu pozdějším obědem, jsme ještě zvládli poslední koupačku – já dokonce drze využila i soukromé molo. Nikdo v chatě nebyl a byl tam perfektní vstup do vody.

Pro nás vařila naše kuchařka, neměli jsme potřebu někde něco shánět. Navíc v místech, kde jsme se pohybovali, žádné možnosti nebyly. Jen jsme si u studny v kempu vzali pitnou vodu. Vodu ve studních (v parku jich je víc) pravidelně kontrolují. I když naše průvodkyně prý léta pije vodu z jezer a řek, doporučují ji pít až po převaření. K restauraci v Kankimäki jsme se ani nedostali.

Mám ráda přírodu a ta je tady v kombinaci s jezery skutečně moc hezká. Dokonce i skály, které mám moc ráda, jsem si tu trochu užila.

Park je velký, je tady řada možností na výlety, a to v jeho různých částech. Sem to určitě chce pořádnou mapu. My jsme měli malou od cestovky, navíc se o nás starala průvodkyně, tak jsme to měli docela jednoduché. Na malou mapku se nechá podívat na stránkách parku http://www.nationalparks.fi/en/helvetinjarvinp, ale vzhledem k velikosti parku je to dost náročné se v ní orientovat.

Finsko - národní park Helvetinjärvi na mapě