Finsko - národní park Pyhä-Häkki

Na naší dovolené jsme zase o kousek víc na jihu. Z parku Salamajärvi jsme popojeli cca 70 km na jih do dalšího parku.

Národní park Pyhä-Häkki leží na severu jižní části Finska. Je zde největší část původního pralesa, který se nachází na jihu Finska. Pamatuje dobu, kdy bylo Finsko pod švédskou nadvládou. Když se rozdělovaly pozemky, tak o tuto oblast nikdo neměl zájem. Byl zde hustý les, ale nebyla žádná možnost, jak z oblasti dostat dřevo. Řeka tudy netekla, navíc zde byly bažiny, které nebyly pro zemědělství vhodné. Plocha tedy zůstala státu. Již r. 1912 byla chráněna před veškerým užíváním půdy a lesa, pak byla nazvána přírodním parkem. Národním parkem se měla stát již r. 1938. Jenže do toho přišla válka a vše bylo jinak. Nakonec národní park byl založen až r. 1956, r. 1982 byl rozšířen o oblast Kotaneva. Nyní se rozkládá na 13 km², je to jeden z nejmenších finských národních parků. Ochraňuje zdejší bažiny a staré lesní porosty borovic a smrků.

Park své jméno údajně získal podle vědce Mauna Häkkinena, který se r. 1554 usadil v jižní části parku u jezera Pyhäjärvi.

V parku je přibližně 30 km značených tras. Čtyři stezky jsou okružní v délce 1,4 - 17 km. Na trase Tulijärvi, která měří 17 km, je možné přespat v útulku Tulijärvi na severozápadě parku nebo v chatkách Poika-aho v západní části parku.

Na tůru do parku se vyráží od informačního střediska ve východní části parku (příjezd po silnici Viitasaarentie). Tam je i velké parkoviště. Odtud jsme vyrazili na cca 7 km dlouhý okruh Kotajärvi i my. Před tím nám však průvodkyně domluvila schůzku se správcem parku, který nám pověděl zajímavosti z historie i ze současnosti parku. Ukázal nám také, jak si staré stromy dovedou poradit s poraněním po požáru, jak se lety toto poranění zase potáhne kůrou. Naši trasu Kotajärvi Trail nám doporučil. Na červeně značeném okruhu projdeme řadu naprosto odlišných míst - lesy, louky, bažiny. Cesta vede lesem, přes bažiny pak po povalových chodnících. Na trase uvidíme dva nejstarší stromy v parku. Nejstarší je borovice z r. 1518, která má průměr 288 cm. Od r. 2004 je však suchá, ale stále ještě stojí. R. 2006 byl vybrán živý, ale mladší obr - je z r. 1641. Stromy nejsou od sebe daleko. Kdo by chtěl vidět jen tyto stromy, pak půjde z parkoviště po oranžových značkách. Za mladším stromem je nutno asi 200 m pokračovat po červené k tomu nejstaršímu stromu a pak se vrátit na oranžový okruh.

Naše cesta byla dobře značená. Minuli jsme odbočku k Poika-aho, kde byla r. 1854 založena farma. Nyní tam přes léto žijí ovčáci. Jenže to bychom se nestačili vrátit k autobusu včas. Krajina byla skutečně hodně zajímavá.

V zimě se nechá v parku chodit na sněžnicích. Od poloviny ledna do konce března jsou v parku upravovány běžecké tratě, samozřejmě za předpokladu, že je dostatek sněhu. Stezky se upravují zejména o víkendech. Nejsou osvětleny. Na Radnici v Saarijärvi je prý možné vyzdvihnout mapu lyžařských tras.

Parkoviště je zde velké, jsou zde dřevěné toalety, měla by zde být studna s pitnou vodou, ale možnost koupit něco k jídlu zde pravděpodobně není. Je nutno s tím počítat a včas se předzásobit.

Ze stezky Kotajärvi se naskýtají krásné a různorodé pohledy, a to jsme měli převážně poměrně špatné, chvílemi i deštivé počasí. Kdyby svítilo sluníčko, byla by to ještě větší nádhera.

V parku je možnost si domluvit i skupinové výlety s průvodcem, pro školní skupiny je rezervace zdarma. Pokud půjdete sami, je dobré si obstarat mapu parku. My jsme ji měli od cestovky a určitě to bylo dobře. Na malou mapku se můžete podívat na stránkách parku: http://www.nationalparks.fi/en/pyha-hakkinp

Finsko - národní park Pyhä-Häkki na mapě