Finsko - národní park Salamajärvi

Naše dovolená se se překlopila do druhé poloviny. Pomalu se vracíme od polárního kruhu, samozřejmě se zastavíme ještě v dalších národních parcích.

Národní park Salamajärvi se nachází zhruba na jihu středního Finska. Již v době kamenné zde byly vesnice, kde žili lovci a rybáři. Zbytky lovecké základny jsou lehce patrné na břehu jezera Vähä-Valvatti v Jääksniemi v severní části parku. Od 16. století byla oblast trvale zabydlována, způsob obživy se však neměnil. Přes léto kosili v bažinách traviny, které sušili a které v zimě sloužilo jako krmivo pro dobytek. Údajně je možno v parku stále vidět rozpadlé zbytky dřevěných loveckých pastí a člunů.

Od 17. století se využívaly i zdejší borové lesy jako vhodná surovina pro výrobu dehtu, který vznikal pálením pryskyřice. V Sysilammensaari (na západ od střední části parku) je možno vidět hluboké díry o průměru 20 metrů, které po této činnosti zůstaly. V 60. letech 20. století byly založeny lesní závody, které regulovaly těžbu dřeva a zajišťovaly novou výsadbu.

R. 1982 byl založen národní park, který má nyní rozlohu 62 m². Na něj na jihu navazuje přírodní park Salamaperä. V obou těchto parcích jsou staré borovicové lesy a žijí zde divocí sobi, ptáci rosomáci i vlci.

V parku je přibližně 60 - 70 km značených různě dlouhých tras, jejichž části patří do 115 km dlouhé trasy Peury Trail. Každý si tak může zvolit vlastní program - krátkou procházku nebo několik dnů trvající trek s noclehem pod stanem, ve srubu nebo v chatce. Jsou zde i naučné stezky - např. na dětské 1,5 km dlouhé stezce se můžete dozvědět něco nejen o parku a lesích, ale také kde žijí víly a skřítci.

V zimě se v parku můžete toulat na sněžnicích nebo na běžkách.

K rybaření ve zdejších jezerech potřebujete zvláštní povolení. To získáte v Koirasalmi na jihu parku, kde je informační středisko, hotel, kemp, studna, kde si můžete vypůjčit loďku nebo domluvit průvodce na cestu parkem. Je tam samozřejmě sprchový kout, společná kuchyň a u jezera Koirajärvi sauna. V létě je k dispozici kiosek i kavárna. V tomto kempu je možnost dobití mobilů a podobných zařízení za 1 Euro za kus. Nikde jinde jsme se s poplatkem za dobití nesetkali.

Právě na tábořišti u tohoto centra jsme přespali. Recepce a vše ostatní je u vjezdu, k tábořišti a k sauně se jede ještě 0,5 km po hrázi mezi jezery Koirajärvi a Pieni Koirajärvi. Kromě místa na postavení stanů a přístřešků na rozdělání ohně tady byly jen dřevěné suché toalety. Prostředí to bylo pěkné, dokonce se zdálo, že plocha na postavení stanů je pěkně rovná. Podklad byl však kamenitý, takže se stanové kolíky hodně špatně do země zaráželi. My jsme si raději stan postavili o kousek výš mezi borůvčím. Kemp je asi atraktivní a díky zázemí před hrází dražší než jiné malé kempy, které jsme navštívili. Jenže pršelo a tak jsme se raději sušili u ohně.

Tady byla možnost obejít po povalových chodníčcích po trase Vasan kierros malé jezero Pieni Koirajärvi. Trasa je 2,3 km dlouhá, je označena bílými značkami. Druhá možnost byla 6, 2 km dlouhá trasa Metsäperäläisen taival. Je označena zelenými značkami a prochází kolem většího jezera Iso Koirajärvi. Na západní straně jezera jsou zbytky starých dehtových jam. Cesta je tady hodně kamenitá, po deštích byla i blátivá a kluzká.

Pokud by se přes tábořiště pokračovalo dál zhruba 5,5 km, došlo by se k rozhledně Heikinjärvi. V dešti a v mlze nás to však nelákalo. Odvážní jedinci si půjčili lodičky a vrátili se řádně promrzlí.

Přímo v tábořišti bylo poměrně dost borůvek, také jsme zde ochutnali ve Finsku poměrně často rostoucí ostružiník morušku.

Vzhledem k tomu, že jsme o jídlo a pití měli postaráno, tak jsme zde nic nesháněli. Stačil nám přístřešek s ohněm, kde jsme opekli klobásy zn. Kabanoc, které nám chutnali ze všeho nejvíc. K autobusu pro pivo jsme to měli kousek.

Nejbližší obchody se nacházejí v centrech Kinnula, Kivijärvi a Perho. Pitná voda se nechá natočit z kohoutku na informační chatě Koarašalmi nebo napumpovat ze studny u jezera Sysilampi.

V tomto parku nám počasí vůbec nevyšlo. Pršelo, byla zima, cesty byly podmáčené a kluzké. Největší radost měli naši mladí rybáři, kterým se povedlo chytit jednu rybku. Jenom si ji však nechali vyfotit a zase ji pustili zpátky do vody.

Kdo chce v parku udělat delší procházku, určitě je dobré pořídit si mapu parku. My jsme dostali menší ofocenou, kde bylo vidět velké množství tras, vyznačená tábořiště, sruby, ale i další rozhledny. Vyrazit bez mapy je přece jen riziko.
Na malou mapku se můžete podívat na stránkách parku:http://www.nationalparks.fi/en/salamajarvinp