Galway
Kam a jak jedeme?
Na našem putování po irském ostrově, tj. po Irsku i Severním Irsku spíme dvě noci v kempu nedaleko města Galway. Je to tedy důvod se do města aspoň na chvíli zajet podívat.
Za čím jedeme?
Město leží v hluboké zátoce na západním pobřeží ostrova při ústí řeky Corrib, která odvádí vodu z nedalekého jezera Lough Corrib. To je ledovcového původu, je 42 km dlouhé a až 10 m hluboké. Je to největší jezero v Irsku a druhé největší jezero na ostrově.
Na tomto strategicky významném místě již r. 1124 byla vybudována pevnost, okolo které byla později založena osada. Významným pro město byl r. 1396, kdy se stalo královským městem. 200 let ho ovládalo 14 kupeckých rodin, převážně normanských. Byl to hlavní irský přístav, rozvíjel se zde proto převážně mezinárodní obchod. Město prosperovalo i pod anglickou nadvládou. Za svou loajalitu k anglické koruně bylo r. 1652 zpustošeno Cromwellovými vojsky, úplný úpadek nastal po bitvě na Boyne r. 1690. K hospodářskému růstu došlo až skoro o 300 let později – na konci 20. století. Až v 70. letech začaly ve městě mohutné rekonstrukce.
Město není veliké, nechá se snadno projít pěšky, pokud nechcete projít i jeho okrajové čtvrti. Autobus parkoval zdarma v blízkosti železničního mostu a námořních doků. Večerní procházka byla zaměřená na vnitřní město. Prošli jsme ulicí Abbeygate Street Lower k Lynch´s Castle, což je nejzajímavější pamětihodnost města. Tato honosná budova patřila kdysi rodině Lynchů, jedné ze 14 rodin, které ovládali město. Dnes je v domě banka.
Dál jsme procházeli ulicemi Shop Street, High Street a Quay Street až k řece. V těcho úzkých uličkách je řada barů, kde večer hraje živá muzika. Snad nejvyhlášenější je The Quays v Quay Street. Tento dům vlastnil poslanec britské dolní sněmovny, který prosazoval zákony na ochranu zvířat.
Mezi ulicemi Shop Street a High Street jsme odbočili jen kousek vpravo do ulice Church Yard Street, kde je kostel sv. Nicolase Church of Saint Nicholas ze 14. století, nejkrásnější středověká stavba města. Ani on nebyl uchráněn před ničením Cromwellovými vojsky.
Prakticky na mostě přes řeku Corrib jsme odbočili vpravo cestou pro pěší. Příjemnou procházkou proti proudu řeky jsme se dostlali okolo konventu Saint Vincent's Convent of Mercy na most Salmon Weir Bridge a ke katedrále Panny Marie a svatého Mikuláše, která běžně používá název Galway Cathedral. Je to římskokatolická katedrála, jejíž stavba je z 20. století. Původně na tomto místě bylo staré městské vězení. Stavba probíhala v letech 1958 – 1965. Kopule a pilíře jsou v neorenesančním stylu. Svojí výškou 44,2 metru je to dominanta města.
Od katedrály jsme se již vraceli ulicí Saint Francis Street okolo kostela sv. Františka, Eglinton Street do Williams Gate Street. Před parkem Eyre Square jsme odbočili vpravo. Je to a vždy to bylo centrum města. Již za středověku se zde konaly trhy. V r. 1960 proběhla rekonstrukce, v části je pěší zóna a památníky. Došli jsme až k metodistickému kostelíku a ulicí Queen Street jsme se dostali zpátky do přístavu.
Asi by za prohlídku stály i zbytky hradu Menlo u řeky severně od města. Byl to jeden z původních domů, který vlastnila rodina Blake v letech 1600 – 1910. Z centra města je to cca 5 km, nechá se tam samozřejmě dojet i autem.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Spali jsme v kempu na pobřeží na jižním okraji města, kde jsme se i stravovali. Ve městě je tolik možností, kde se najíst, že by určitě nebyl problém se někde zastavit. My jsme si dali jen pivo v klidné hospůdce v přístavu v ulici Dock Road. Centrum se nám zdálo v sobotu večer na nás až moc rušné.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Irská města nás zatím moc nenadchla. Jsou zde hezké úzké uličky se zajímavými barevnými domy. Jenže jsme zde byli v sobotu večer, kdy snad všichni lidé vyrazí do ulic. Proto se mi nejvíc líbila procházka podle řeky a pak v přístavu. To byla místa, kde byl klid. Nakoukli jsme do údajně nejznámějšího a největšího baru, má tři patra a když jsme slyšeli, jak se muzika jednotlivých pater přeřvává, tak jsme raději rychle utekli. To je asi pro mladé.
Nenadchla nás ani bazilika. Moderní stavby takových objektů nás zpravidla moc nezaujmou. Ale zase by bylo škoda se sem nezajet podívat, když už jsme tady.
Ostatní informace
Zdejší kemp je asi jediné východisko pro výlety do západního cípu ostrova – do národního parku Connemara a hlavně na Aranské ostrovy. To jsou daleko hezčí zážitky.