Gastronomie mezi sněženkami a machry

Konečně vyrážím na Hory. Dá-li se tak říkat těm Orlickým, které i místní nazývají Opičí Hory. Ale krása letošní zimy a přejezd úchvatně zasněženého Šerlichu mi dává zapomenout na to, že jsem si zatím nenašel více času na lyže ani na objednání noclehu. Ale můj gastronomický anděl strážný mi „zamluvil“ víkend s lyžařským kurzem Masarykovy ZŠ, Hradec Králové – Plotiště.

Původně jsem chtěl fotoaparát použít pouze na kýčovité snímky ze sjezdovky a novinářský brk nechat zamrznout v kufru auta, jenže při první společné organizované večeři mi to zkrátka nedalo...

Orlické Záhoří - 760 m n. m. – sobota – den zahájení lyžařské kurzu – večeře

Zatímco jsem se svou dcerou Zuzankou s předstihem proháněl lyže po místní 500 m dlouhé sjezdovce, která je pro mě jako netrénovaného lyžaře tak akorát, škola se blížila autobusem k ubytování do chaty Luna. Společně jsme pak odcházeli zasněženou silnicí na večeři do Bedřichovky, která slouží jako centrální kuchyně pro přilehlé chaty Luna a Perla. Zout se, počkat v přesný čas na odchod „stravovací směny“ před námi, usednout a vyčkat příchodu majitele a ředitele zdejšího areálu pana Josefa Práta, u kterého je zatím na osobním pohovoru vedoucí kurzu.

S panem Prátem jsem měl už tu čest odpoledne, když mě v nově otevřené roubence pod lanovkou hostil zdejší horskou specialitou – medvědicí (svařené víno se slivovicí, rumem, punčem) – zahřála. Roubenka, která je právem jeho velkou pýchou, slouží jako bufet a odpočívárna pro lyžaře, kde se u krbových kamen s praskajícími poleny můžete ohřát, dosušit promrzlé děti a zakoupit nápoje a drobné občerstvení.

Pan Prát si příchodem zápasníka (kterým opravdu v minulosti byl) do jídelny získal okamžitě respekt. U dětí, a nutno dodat že i u mě. Všechny upřímně přivítal a poděkoval za návštěvu a bez okolků nadiktoval přesné časy nástupů do jídelny, určil služby, upravil za-sedací pořádek a zabušením na okénko výdeje zahájil výdej večeře. Tím byla jeho asistence při výdeji jídla ukončena pro zbytek kurzu. Cítil jsem se trochu zaskočen, trochu pobaven, ale při podrobném průzkumu jsem pochopil, jaká zkušenost z něho promlouvá. Děcka šlapala jako hodinky a při jídle se nevyskytl sebemenší problém – o hluku školních jídelen ani známky. Tolik k pojmu autorita. K tomu nutno připočíst, že Bedřichovka stravuje - v cyklu snídaně (+ dopolední svačina), oběd (+ odpolední svačina), večeře - okolo 120 strávníků ze tří chat za půldruhé hodiny! A když jsem se výdejním okénkem porozhlédl po kuchyni, nenarazil jsem na jedinou vymoženost moderní gastrotechnologie. Zkrátka: uvař, vydej, umyj a dokola. Žádné šokové zchlazování, regenerace, konvektomat - nic.

Neděle – snídaně, oběd

Kuchyně je hájemstvím paní Zuzany Prátové, a přes počáteční nedůvěřivé pohledy na můj fotoaparát jsme nakonec skončili v přátelském a milém rozhovoru. Její tři kolegyně v kuchyni, které se točí na dvě party ve dvanáctihodinových směnách, spolu s ní odvádějí vynikající, byť velmi těžkou práci. Jídla byla chutná a výživná, a když mi v hovězím vývaru s nudlemi křupala mezi zuby čerstvá petrželka, bylo jasné, že označit tuto kuchyni jako poctivou by možná bylo málo, přestože pro suroviny jezdí do Makra až do Hradce Králové. Veškeré vaření se odbývá na elektrických sporácích, kotli a třech troubách, z nichž třetí technolog umístil tak vysoko, že běžně rostlá žena nemá šanci dosáhnout na horní vsun. Plynový sporák na bombu zde mají pouze jako zálohu pro případ, že vypadne elektrický proud, což na horách není zřídka.

Tyto mušketýrky kuchyně však příliš nereptají a při výdeji mají upřímnou radost, když si dojdete pro nášup. Škoda, že jsem nebyl na buchtičky šódó, které zde taktéž připravují ručně. Paní vedoucí je ale velice dobře obeznámena s nabídkou moderních produktů, a tak si máme o čem povídat. Makro dnes nabízí dostatek polotovarů v kvalitě, která neohrozí pověst zdejší kuchyně, a tak, jako například obalené kuřecí řízky, usnadňuje kolegyním práci a zrychluje přípravu.

Neexistuje tu mrtvá sezona s výjimkou jedno-ho až dvou týdnů na podzim. Lyžařské kurzy střídají školy v přírodě a soustředění sportovců. Tím je dáno, že pasant není cílovou skupinou pro toto zařízení a dveře dokořán jsou otevřeny pro skupinové klienty, školy a školky. Dětem i dospělým evidentně chutnalo, což se poznalo u příjmu použitého nádobí, které prakticky neobsahovalo zbytky. Oběd proběhl stejně tak bez problémů jako večeře, nikdo se nemačkal a nečekal. Prostý systém pod velením zkušeného generála šlapal jako hodinky.

Vracím se na sjezdovku se vzpomínkou na svá školní léta a s dobrým pocitem, že poctivá česká kuchyně chutná i hamburgerovým sněženkám a machrům.

Ivan Foral

www.bedrichovka.cz