Hory, kde žili obři

Fotografie (1)

Pohoří Retezat je významnou součástí Transylvánských Alp v jihozápadní části Rumunska. Na západě je Retezat oddělen od pohoří Tarcu údolím říčky Riul Mare, která vytéká z přehrady Gura Zlata. Na jihozápadě, v sedle Soarbele, navazuje Retezat na pohoří Godeanu. Na jihu sousedí s pohořím Vilcan. Východní svahy, spadají do údolí řeky Jiul, která Retezat odděluje od Paringu. Na severovýchodě, v průsmyku Merisar, začíná pohoří Sebes. Dva souběžné hřebeny Retazatu, které mají západovýchodní orientaci, jsou ve středu spojeny krátkým příčným hřebenem. Nejvyšším vrcholem pohoří je 2 509 metrů vysoká Peleaga. Další výraznou dominantou pohoří je hora jakoby s uraženým vrcholem – 2 485 metrů vysoký Retezat. Při jedné ze svých návštěv pohoří jsem o těchto dvou horách slyšel vyprávět pověst. Kdysi dávno na hoře Retezat a Peleaga, které byly obě stejně vysoké, žily dvě obraně. Jednoho dne do Retezatu zavítal mladý pohledný obr. Obě obří krasavice se začaly předbíhat, kdo získá obra za manžela. Obr se dlouho rozmýšlel. Nakonec si vybral tu z Retezatu. Uražená obryně z Peleagy ve velkém vzteku hodila vší silou velký balvan na horu Retezat, kde se šťastný pár oddával líbánkám. Kámen oba obry zabil a zároveň urazil špičku Hory Retezat. Když obraně z Peleagy viděla, co provedla, rozplakala se a z jejích slz vznikl potok Lapusnicul Mare. Poté, co se vyplakala, odešla z Retezatu neznámo kam a obry už nikdo nikdy neviděl. Je to sice jenom pověst, ale skutečnost je taková, že hoře Retezat chybí špička, takže vrchol připomíná fotbalové hřiště. Říčka Lapusnicul Mare také existuje a svým hlubokým údolím odděluje dva hlavní retezatské hřebeny a je pozůstatkem rozsáhlé ledovcové činnosti ve čtvrtohorách. V jejím údolí se nacházel devět kilometrů dlouhý ledovec, který byl nejdelším na území rumunských Karpat. Po ledovcové činnosti zůstalo v Retezatu hodně morén, karů a především ples. V samém srdci Retezatu leží největší pleso – desetihektarová Bucura. U Bucury je oficiální tábořiště a stanoviště horské služby Salvamont. Další povolená tábořiště jsou u horských chat Pietrele, Gura Zlata, Baleia a Buta. To proto, že pohoří Retezat je od roku 1935 národním parkem a zároveň je zapsáno na seznamu památek kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Táboření jinde je zakázáno. U Bucury se vyplatí ponechat stan a podnikat odtud výlety na Peleagu, Custuru, Judele, Retezat a další vrcholy. Nejbližší cesta k plesu Bucura vede od chaty Pietrele ze severu, přes sedlo Bucura. Chata je přístupná ze železniční zastávky Ohaba na trati Simeria – Petrosani, přes vesnici Nuscoara a osadu Cirnic. Cesta přes sedlo Bucura je poměrně strmá, ale na vlastní oči jsem viděl, jak ji hravě zdolává stohlavé stádo krav. Od plesa Bucura cesta klesá dále na jih do údolí Lapusnicul Mare, aby pak opět vystoupala do sedla Plaiu Mic. Sedlo leží zhruba v polovině jižního hřebene, který začíná v sedle Soarbele, kde navazuje na pohoří Godeanu, a končí na východě vrcholem Tulisa. Jižní hřeben je v některé literatuře uváděn jako Malý Retezat. Za pěkného počasí, lze ze sedla Plaiul Mic pozorovat neopakovatelné panorama vyššího, severního hřebene. Cesta klesá na jih k chatě Buta a dále do vesnice Cimpu lui Neag. Odtud jezdí autobusové spoje do Lupeni a dále Petrosani. Údolí je hodně zdevastováno těžbou uhlí. Stejně jako výše popsaný přechod ve směru sever-jih je velkým zážitkem i přechod hlavního severního hřebene. Z chaty Gura Zlata ležící v údolí Riul mare, která je přístupná po silnici od Hategu a Simerie, vede cesta kolem vrcholu Zlata, přes vrcholy Judele a Bucura. Pod vrcholem Bucura se vine severním směrem hřeben, který je zakončen horou Retezat. Na západní straně hřebene Bucura – Retezat se nachází přísně chráněná rezervace Gura Zlata se zákazem vstupu. Cesta po hlavním hřebeni dále pokračuje přes sedlo Bucura na nejvyšší vrchol Peleagu a Papusu, kde se odděluje spojovací hřeben směrem na jih na Custuru. Poté následuje vrchol Lancitul a klesání k chatě Baleia. A odtud už přes vesnici Hobita se dostanete do železniční stanice Pui na trati Simeria – Petrosani. Hlavní turistické trasy jsou v Retezatu vcelku dobře značeny. S těmi vedlejšími je to horší. Proto se za špatného počasí vyplatí Buzola nebo GPS. Mapa Retezatu existuje v rumunské verzi a na místní poměry je dost kvalitní. Pohoří Retezat jsem navštívil při své první cestě do Rumunska v roce 1985. Retezat na mne udělal takový dojem, že jsem od té doby navštívil Rumunsko ještě pětkrát, z toho dvakrát opět Retezat. Poznal jsem nejen krásné Hory, málo porušenou přírodu a život místních horalů, ale i velkou bídu obyvatel v době diktátora Caucesca. Jeho podmračená tvář na plakátech a obrazech nás neustále bedlivě sledovala. Unikli jsme jí až v horách, kde moc politiků a diktátorů je pramalá ve srovnání s přírodními silami. Moje druhá cesta do Rumunska vedla opět do Retezatu, protože během první výpravy nám stále pršelo. Tentokrát nám počasí bylo nakloněno více. Letní teploty, slunečné počasí a koupání v Bukuře bylo dostatečnou odměnou. Po dvanácti letech, v roce 1999, jsem do Retezatu zavítal opět, abych si zdolal oblíbenou Peleagu. Retezat je stále krásný a nezapomenutelný a bude záležet jen na nás, zda takový zůstane i nadále. Jinak se obři vrátí a budou se moc zlobit, což by si snad nikdo z nás nepřál. Převzato z časopisu Turistika a Hory 5-6/2001

Poslední aktualizace: 4.10.2001

Hory, kde žili obři na mapě