Hrad Rabí, začínáme za bránou.

Kam a jak jedeme?

Hrad Rabí patří mezi ty, na které se člověk rád vrací. Horší již je o tomto hradě psát, když si člověk uvědomí, kolikrát řádky o tomto místě spatřily světlo světa. I když se v mnoha případech jedná jen o opisování známých faktů, které nelze měnit, přesto mně to trochu připomíná opisování, které nic nového nepřináší. Je to stále stejné, největší zřícenina Čech, bratr Žižka v roce 1420 hrad dobyl a rok nato zde přišel o oko, a tak to pokračuje dál a dál. I když některá fakta z historie se čas od času mění, třeba posun dat o vzniku hradu. Osobně jsem přesvědčen, že hrad zde stál, možná v dřevěné podobě, o mnoho desetiletí dříve než uvádějí poslední výzkumy historiků. Totiž, když se jedná o zlato, tak jde všechno stranou, nu a Keltové o zdejším zlatě zcela jistě věděli. Nebudeme se pouštět do diskuse, kterou nelze potvrdit ani vyvrátit. V okénku pokladny si raději koupíme vstupenku na jeden z okruhů a brána do hradu se nám otevírá.

Za čím jedeme?

Do příchodu průvodkyně zbývá dvacet minut a tak je čas, trochu se porozhlédnout. Jeřáb muk a javory na nádvoří zřejmě trochu povyrostly a stánek pod nimi nabízí něco k občerstvení. Kávinka neuškodí a oči přebíhají z jednoho objektu na druhý. Nedaleko se připravuje nádobíčko pro zájemce o střelbu z luku. Po hradbách vyrazily na pastvu dvě ovečky, jsou skutečně šikovné, a muž s hadicí skončil s kropením. Otevřené dveře nás nalákaly do konírny. Je zde výstava fotografií pořízených kdesi na potoce v Krkonoších slovenským fotografem. A to už je tady paní průvodkyně se svazkem klíčů a svolává první dnešní návštěvníky. Cesta stoupá nad konírnu, její střecha je pokrytá mateřídouškou, a jsme na dalším nádvoří. Přivítání a začíná se s výkladem. Kolikrát se to asi během roku opakuje? Údržbě a pořádku na hradě dávám v duchu jedničku. Ještě pohled do 60 m studny s 8 m vody a stoupáme po schodech k další bráně. Mezi vysokými zdmi je příjemný chládek a zlatý hřeb programu – hlavní věž, máme před sebou. Kolem jejich zdí prolétávají desítky rorýsů a s mistrovskou přesnosti krmí ptáčata ve skulinách mezi kameny věže. Tyto úžasné letce by člověk dokázal pozorovat celé hodiny. Dřevěné schodiště přilepené na zeď věže vyvedlo z míry dítě, které tatínek nakonec přesvědčil, ale mám dojem, že i někteří dospělí zrovna neoplývají jistotou. Jsme na Ochozu a otevírá se kouzelný kruhový rozhled. Stříbrná stužka Otavy se občas ztrácí v zeleni, blízké i vzdálenější vrcholy jsou pokryty koberci z různých odstínů zelené. Na dně věže je království mechů a kapradin. Zbývá projít vězením, mají zde model hradu, ten v dobách své největší slávy zcela jistě mohl soupeřit s Karlštejnem. Pobyt tady nepatřil k příjemným zážitkům a tak jen krápníky na jedné klenbě jsou pro potěchu. Poslední schodiště na trase a paní průvodkyně se loučí. Ze stánku pod jeřáby k nám přilétá lákavá vůně a tak rychle do další kapitoly.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najíst a napít se dá přímo na hradě. Je jisté, že při dnešní velké konkurenci se lidé, kteří vsadili svou existenci na turistický ruch, snaží a mají plno. Nu a tam, kde to zeje prázdnotou se prostě nechodí. To je taková malá, ale léty prověřená rada. Ubytování se najde dobře jak na Rabí, tak i v blízkém okolí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hrad Rabí za poslední léta hodně získal a pokud se člověk dívá dobře kolem sebe musí vidět, že opravy se tady stále provádějí. Rabí patří mezi náš oblíbený hrad a dosti často se sem vracíme a tak se nám tu prostě líbí. Jistě tomu přispějí i takové perličky, jako je hejno rorýsů, nebo uprchlé ovečky na hradbách. A jak často se vidí tak krásný jeřáb muk, který roste na hradě. A pak, dívat se z hradní věže na krásné Prácheňsko a Pošumaví. Co si přát více.

Ostatní informace

Na hradě jsou dva prohlídkové okruhy. Kdepak mám tu vstupenku. Jo, tady je, vstupné na jeden okruh je 50,- Kč, snížené pro seniory nad 65 let 30,- Kč. Hrad se otevírá v 9,00 hodin. Mojí snahou je ukázat hrad z trochu jiné strany a tak jsem si dovolil pohled netradiční. Každý chodí na hrad s určitým záměrem, někdo třeba jen proto, že Rabí patří mezi ty, které se musí vidět, abych byl „ in turistou“. Osobně dávám přednost před stále opakovanou historií okamžikům, které mají prchavý charakter a jsou neopakovatelné, i když se na první pohled zdají být maličkostí. Trochu se opakuji, ale když mistr letu rorýs předává potravu ptáčeti nebo zvednete oči a na hradbě kvete trs zvonku. Ale i pohladit kámen, který sem vložil někdo před mnoha sty léty. Nechme úvah a snění a přijměte mé pozvání na přiloženou galerii, která mé malé povídání dokončí. Rabí je na mapě KČT č. 68 Pootaví.

Na výlet vlakem

Nejbližší vlaková stanice jsou Žichovice, odkud jsou na Rabí as 2 km. Je to trať č. 185 z Horažďovice předměstí do Klatov a vlaky tu přes den jezdí v dvouhodinových intervalech.