Hradec Králové, Rychnov nad Kněžnou a Neratov v Orlických horách zase trošku jinak

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet vlastně vznikl víceméně náhodou. Potřebovali jsme prostě něco zařídit v jednom z východočeských krajských měst a přemýšleli jsme o nějakých zajímavostech, kterými bychom naši královéhradeckou cestu oživili. A tak došlo ke spojení téměř stotisícového věnného města českých královen s (nejen) kolowratským jedenáctitisícovým Rychnovem nad Kněžnou a malou vískou Neratov v Orlických horách, kterou proslavil zejména osud zdejšího kostela.

Z časových, provozních a vzdálenostních důvodů jsme využili možnosti dopravovat se autem. Ona by celá trasa jinak ani moc absolvovat nešla (nebo lépe řečeno šla, ale muselo by se až příliš improvizovat a ubírat, navíc by se potom jednalo o výlet pro nejzdatnější), zatímco takto jsme vše v pohodě stihli. Také díky tomu, že jsme se tentokrát „zbytečně nepouštěli do žádných větších celků“ …

Za čím jedeme?

V ranních hodinách jsme tedy dorazili do Hradce Králové. A protože to tady známe poměrně dobře, vydali jsme se – tedy alespoň ti z nás, kteří nemuseli absolvovat různé oficiality – spíš na procházku městem s tím, že se prostě občas někde zdržíme o něco déle. Hlavním bodem programu jsme určili Jiráskovy sady. Právě zde – nedaleko od soutoku Labe s Orlicí – se totiž nachází dřevěný kostel sv. Mikuláše z přelomu 16. a 17. století. A jak už to u podobných staveb v naší zemi bývá, jedná se o kostel, který k nám doputoval z východního Slovenska. V tomto případě v roce 1934 a z Malé Poľany. Původně ovšem stával v obci Habura, z které pocházel jeden kamarád z vojny (tímto zdravím, Vlado).   

Po obchůzce této cenné a zajímavé kulturní památky jsme se kolem její kolegyně, labské secesní vodní elektrárny Hučák z let 1909 až 1912 (arch. František Sander), vydali do centra krajské metropole. Zdejší Velké náměstí a stavby, které jej obklopují (mj. chrám sv. Ducha, Bílá věž, bývalá radnice, Galerie moderního umění, kostel Nanebevzetí Panny Marie, biskupská rezidence, kanovnické domy a mnohé další), jsou prostě nepsanou povinností. Stejně jako seběhnout po Gočárově schodišti a po Komenského ulici a Eliščině nábřeží dojít k historické secesní budově Muzea východních Čech pocházející z let 1909 až 1913 (arch. Jan Kotěra). Následně nabereme zbytek výpravy a už ničím nesvazováni vyrazíme k – přibližně 44 km vzdálenému - Rychnovu nad Kněžnou.

I zde byl program v podstatě velmi jednoduchý – alespoň krátce navštívit areál zdejšího kolowratského zámku s kostelem Nejsvětější Trojice. Celková prohlídka by byla docelá náročná, protože jsou zde k dispozici dva prohlídkové okruhy (za 130 a 220 Kč, na každém z nich navíc požadují 100 Kč za interiérové fotografování) a také muzejní expozice Orlické galerie (mj. Kupka, Hudeček, Slavíček, Ronovský nebo Preclík), kterou jsme také navštívili. Samotný barokní zámek pochází z roku 1616, ale současná podoba komplexu pochází až z poloviny 18. století a je pod ní podepsán veleslavný Santini. Interiérové expozici vládnou rodové sbírky obrazů a zbraní. V nejbližším okolí zámku je k vidění také několik kvalitních soch světců.

Shodou šťastných okolností se nám podařilo krátce bezplatně nahlédnout do jednolodního interiéru již zmíněného kostela Nejsvětější Trojice. Svatostánek z přelomu 16. a 17. století dnes můžeme vidět v podobě přestavby, která zde proběhla podle plánů geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichla v roce 1713 (přesněji řečeno je to podoba popožárních úprav arch. Pavlíčka z let 1838 až 1844 – ale např. průčelí zůstalo dodnes santiniovské). A když už jsme v Rychnově, tak ještě zajdeme ke Starému náměstí. Vedle něj se totiž nachází kostel sv. Havla se solitérní zvonicí. Právě tento kostel, zasvěcený původně Panně Marii, je považován za nejstarší kamennou stavbu na území města. Historie chrámu se začíná psát již ve 13. století, současná stavba však pochází z I. poloviny 14. století (v roce 1893 byl kostel navíc neogoticky restaurován). Zvonice je pseudorománská a pochází z roku 1871. No a poté již pokračujeme nejen dále, ale i výše.

On se totiž téměř 40 km vzdálený Neratov, který je naším posledním cílem, nachází téměř na česko – polské hranici a v nadmořské výšce okolo 650 metrů. Dnes je někdejší Bärnwald již součástí Bartošovic v Orlických horách a jezdí se sem hlavně kvůli zdejšímu mariánskému poutnímu kostelu (tedy pomineme-li ty, kteří raději upřednostní Proroka ze zdejšího pivovaru). Slavný barokní kostel s prosklenou střechou a průčelím orientovaným netradičně k jihu pochází z I. třetiny 18. století (postaven byl v letech 1723 až 1733), je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a pod jeho podobu se snad podepsal veleslavný architekt italského původu Giovanni Battista Alliprandi. Ta současná je však hlavně výsledkem záchranné rekonstrukce z I. desetiletí 21. století.

Na závěr ještě krátké zastavení na půvabném hřbitůvku pod poutním kostelem (mj. mariánská hřbitovní kaple a památník válečných obětí) a vydat se na cestu k domovu. Přece jen je před námi ještě nějakých 65 km a i řidič už by si docela rád dal v klidu pivo …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možností je v tomto případě opravdu nepřeberné množství. My tentokrát zvolili Rychnov nad Kněžnou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Skvělý, bezproblémový výlet, na kterém se opravdu velice špatně hledá slabší chvilka. Navíc díky pracovnímu dni bylo všude méně lidí a neratovský mariánský kostel byl opravdovou působivou závěrečnou třešničkou na dortu.

Nelíbilo: Snad jen počasí mohlo být o fous lepší (i když v Neratově jsme byli omilostněni a pěkně nám to shora rozsvítili) a ty kolowratské ceny milosrdnější.

Ostatní informace

Kromě nákladů na dopravu a stravování je rozhodující počet placených vstupů a množství zakoupených publikací nebo suvenýrů. Lákadel je dost a dost, takže lze tento výlet pojmout i jako akci několikadenní.

Zcela na závěr snad ještě jedna poznámka: Informace k popsaným místům jsou aktuální, ale fotografie pochází z června roku 2009. Tehdy jsme totiž tento výlet podnikli přesně v popisované podobě. A i když jsme pak na těchto místech ještě byli a znovu je nafotili, přišlo mi to takto jednak autentičtější, jednak i zajímavější možností srovnání dvanáctiletého vývoje.