Husova kazatelna a Vrškámen.

Kam a jak jedeme?

Od pradávna přitahují lidské pokolení kameny velkých rozměrů a tvarů. Historie je spojuje s významnými lidmi, kteří tu žili. Jsou obsahem mnoha legend a často spojeny i s peklem. Mnoho jich také nalezneme v Čertově hrbatině. Náš trochu delší výlet za dvěma velikány má svůj počátek v Petrovicích, v malém městečku právě na okraji již zmíněné hrbatiny. Odtud vycházíme po červené k severovýchodu a chvíli jdeme po silnici, ale potom odbočíme vlevo a polní cesta nás vede mezi loukami, poli či malými lesíky. Přecházíme potok a začíná mírné stoupání. Ještě neuplynula ani hodina a jsme před Husovou kazatelnou. Je to krásný mnohatunový viklan, vysoký přes dva metry. Jeho základna je tak nepatrná, že budí obavy z pádu. Ten sice nehrozí a prý se s kamenem dá i pohnout. Zkusili jsme to, ale bez úspěchu. Zřejmě je nutné znát to správné místo, kam sáhnout. Nabízí se otázka, proč Husova kazatelna. Mistr Jan tu podle pověsti měl kázat při svých pobytech na nedalekém hradě Zvěřinci. Ale jak to skutečně bylo se nedozvíme, i když petrovickým jezuitům název vadil a viklanu říkali Čertova kazatelna. Kazatelnu máme za sebou a po modré scházíme na silnici do Žemličkovy Lhoty a pokračujeme dále k Obděnicím. Již z dálky nás vítá věž kostela Nanebevzetí P. Marie. Svatyně je původně románská z druhé poloviny 12. století. Její trojboký presbytář byl přistavěn v roce 1603. Zvýšena byla i věž a novodobý je přístavek na jižní straně. Opět měníme barvu značky a po modré se vracíme do Petrovic. Před městečkem je odbočka k druhému z kamenů. Vrškámen ale i také Čertův kámen je přírodní památkou s více jak dvoumetrovou výškou. Nejedná se v tomto případě o viklan, ale granodioritový kámen. Poslední minuty a jsme zase na petrovickém náměstíčku.

Za čím jedeme?

Nejsou to jenom kameny, co zde lze vidět. Již v Petrovicích je zámeček, bývalá letní rezidence jezuitů ze 17. století. Dnešní novogotickou podobu má z roku 1887. Na náměstí je barokní stavba s cibulovitou věží a hodinami z druhé poloviny 17. století, která sloužila jako správní budova panství. Kostel sv. Petra a Pavla byl původně gotický. Barokní úpravy jsou z let 1721 a 1778. Obděnice jsou místem posledního odpočinku Jakuba Krčína z Jelčan, významného budovatele rybníků. Krčín tady žil od roku 1597 až do své smrti v roce 1604. V obděnickém kostele je u oltáře mramorový náhrobek s epitafem, který si osobně napsal. Je zajímavé, že zde není datum jeho úmrtí. Přidáme-li ještě nádherné výhledy z různých míst naší cesty a doslova nedostatek turistů, je tato oblast jak stvořená k nenáročným tak i delším výletům.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Malou svačinku a pití je dobré mít v batohu a oběd nechat do Petrovic. S ubytováním podle nabídek, které jsme viděli, také nebudou žádné potíže.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Oba kamenné útvary jsou nádherné a stojí za výlet. Krajina s množstvím malých pahorků, luk, polí a lesíků má také něco do sebe. A projít se travnatou polní cestou, které v poslední době stále ubývají, je návratem do dob, které se jistě nevrátí. Husova kazatelna je také přírodní památkou.

Ostatní informace

Ušli jsme přibližně 10 až 11 km v nenáročném terénu. Zdatnější děti to musí zvládnout bez problémů. Značení je velmi dobré a vše je na mapě KČT č.39 Střední Povltaví.