Island – obec Seyðisfjörður s ozvěnovým památníkem a vlastním pivem a s nedalekým vodopádem Gufufoss

Přijeli jsme na východní pobřeží ostrova, abychom navštívili zajímavou vesničku, která je nejvýchodněji položenou islandskou obcí.

Vesnička se rozkládá v místě, kde se řeka Fjarðará vlévá do hluboce zaříznutého fjordu Seyðisfjörður. Téměř celá je obklopena horami, kde je řada vodopádů. Největší východní město Islandu Egilsstaðir leží necelých 30 km západním směrem.

Osadu založil r. 1848 norský rybář Bjólfur. Postupně se zde začali stavět dřevěné domky. Během 2. světové války bylo městečko základnou pro americko-britské ozbrojené síly. R. 1995 zde byla postavena meteorologická stanice.

V původně hlavně rybářské vesničce již zanikly továrny na zpracování ryb. Nyní se soustřeďuje hlavně na turistiku. Je to však také přístav. I ten slouží v krátké sezoně turistům. Každý čtvrtek sem víc jak 30 let zajíždí trajekt, který je jedinou pravidelnou lodní linkou mezi evropskou pevninou a Faerskými ostrovy. Od r. 2003 je to trajekt Norröna, který svoji výškou několikanásobně převyšuje zdejší malé dřevěné domky. Vozí nejen turisty, ale i jejich vozidla a také zboží, které je v zimě hlavním artiklem.

V městečku zůstala řada původních dřevěných domků, je zde i dřevěný kostel. Ale také dvě muzea - technické muzeum Technical Museum of East Iceland, které bylo otevřeno r 1984, a Fjarðarsel Muzeum ve zdejší elektrárně, která byla vybudována r. 1913 – je to jedna z nejstarších elektráren na Islandu. Doporučují navštívit i kavárnu Skaftfell Centrum, která je centrem současného umění. Dům dříve vlastnil místní naivní malíř Asgeir Emilsson (1931-1999).

Když jsme vystoupili z autobusu, pršelo, bylo mlhavo, zima a vítr. Prostě počasí, že by psa nevyhnal. Přesto se část odvážlivců vydala na 2 km vzdálenou vyhlídku Tvísöngur s ozvěnovým památníkem v kopci za městem. Je odtud nejen hezká vyhlídka na fjord (tedy za příznivého počasí), ale je tu i zajímavá betonová skulptura od německého umělce Lukase Kühna. Je to pět vzájemně propojených volně přístupných kopulí různých velikostí vysokých 2 - 4 metry. Každá kopule však jinak rezonuje. Tvoří tak pět tónů, které odpovídají pěti tónům podle islandské hudební tradice. Každý příchozí si to může sám vyzkoušet – zpěvem, příp. i hrou na hudební nástroj. Je to prý zajímavé, jen z vyhlídky toho moc neviděli.

My jsme je kousek doprovodili po hlavní silnici, pak jsme odbočili k přístavu, kde je velké moderní infocentrum s prodejnou upomínkových předmětů a občerstvením. Je na pobřeží v místech, kde se řeka Fjarðará vlévá do moře. Ta předem však vytváří ještě zajímavou vodní nádrž.

I když se nám v infocentru líbilo - bylo tam teplo a toalety byly zdarma volně přístupné, dlouho jsme se nezdrželi. Po mostě jsme přešli ústí řeky a pokračovali po druhé straně vodní nádrže. Všude tu jsou skutečně nádherné dřevěné domky. Škoda, že pršelo. Přesto jsem fotila a doufala, že to nějak dopadne a že to foťák přežije. Naštěstí přežil.

V obci je i světle modrý moc hezký dřevěný kostel Seyðisfjardarkirkja, dokonce otevřený, tak jsme se mohli podívat i dovnitř. A zde je snad největší zdejší zajímavost. Od kostela vede do centra pruhovaný duhově dlážděný chodník, který je lemovaný další řadou dřevěných domků. Jeden z nich, restaurace Gullabúd má dokonce nezvykle pomalovanou fasádu.

Nás však lákala vedlejší restaurace Kaffi Lara - El Grillo Bar, kde nabízeli i jejich vlastní pivo El Grillo. Ještě sice měli asi půl hodiny zavřeno (otevírali v 11,30 hod.), ale to jsme věděli, že ještě vydržíme.

Ještě jsme to tady trochu obešli a v půl dvanácté jsme se řada z naší výpravy sešli v restauraci. Tady to bylo vše o to příjemnější, že zde prodávala Slovenka, tak jsme si mohli i hezky popovídat. Název restaurace je po zdejší legendě - ženě Laře, která v tomto domě žila a vařila řadu rybích specialit pro britské rybáře. Příběhy o ní jsou stále populární. Podle legendy prý právě Lara sdělila ve snu recept na vaření piva novému majiteli - zakladateli restaurace Kaffi Lara. A právě podle tohoto receptu se vaří a tady prodává ležácké pivo El Grillo. Je pojmenováno podle britského ropného tankeru, který byl ve fjordu potopen po zásahu německých letounů dne 10. února 1944. Loď stále leží na dně fjordu.

Je tu řada možností, kam zajít na jídlo. My jsme samozřejmě zašli do restaurace Kaffi Lara - El Grillo Bar, kde jsme ochutnali místní ležák El Grillo, pak i nefiltrované pivo El Grillo a Ota neodolal a koupil si ještě plechovku tmavé Ipy stejné značky. Kromě těchto piv zde mají ještě dalších prý 25 islandských piv v lahvi nebo plechovce. K jídlu nabízí hamburgery, kuřecí i sobí maso, mořské ryby, steaky, koláče. My jsme si v příjemném prostředí dali v alobalu pečenou tresku s opečeným bramborem. Bylo to výborné.

Přespat se nechá i v kempu Tjaldsvæði Seyðisfjarðar na západním okraji obce, kde jsme využili tamější toalety. V kempu je hodně zeleně, dokonce i stromy. Je menší než náš kemp v Egilsstaðir, ale je podobně vybaven – i tady je k dispozici pračka a sušička.

Nelíbilo se nám snad jen počasí. To si bohužel vybrat nelze. Jsou tu skutečně nádherné malé domky a duhový chodník ke kostelu - ten nemá chybu.

Okolo vesnice je prý řada krásných turistických tras, dokonce i k vodopádům.

My jsme se cestou zpátky do Egilsstaðir zastavili u vodopádu Gufufoss, který je jedním z největších vodopádů hned u silnice. Je na řece Fjarðará, voda padá z výšky 27 metrů. Je však vidět, že teď moc vody nemá. Když je plný vody, to musí být nádhera.

Island – obec Seyðisfjörður s ozvěnovým památníkem a vlastním pivem a s nedalekým vodopádem Gufufoss na mapě