Island - procházka městem Akureyri

Projíždíme severním pobřežím Islandu, kde právě toto město je označeno jako hlavní město severního Islandu. Pravděpodobně i to je důvod, proč se zde zastavit.

Město leží 98 km od severního polárního kruhu v jižní části fjordu Eyjafjörðu, který je nejhlouběji zaříznutým islandským fjordem do pevniny (60 km). Jeho největší šířka je 15 km, většinou je však široký 5 – 10 km. Převážně je obklopen kopci a horami, jen v jeho jižní části jsou nížiny, které se táhnou dalších zhruba 50 km na jih podle řeky Eyjaflarðará, která v blízkosti Akureyri vtéká do fjordu. Právě zde je největší zemědělská oblast.

Městem protéká řeka Glerá, která se zleva vlévá do fjordu. Okolo řeky a samozřejmě u moře je nejnižší území města, které se jinak rozkládá na příkrém i když nízkém kopci.

Podle záznamů z osídlování Islandu zde jako první přistál koncem 9. století norský viking Helgi Eyvindarson. Po něm řada dalších vikingských kolonistů, všichni však později odpluli zpět do Norska.

První písemná zmínka o Akureyri je z r. 1526 – v tomto roce zde byla nějaká žena odsouzena za cizoložství. Byly zde však hlavně obchody a skladiště dánských kupců. Až r. 1602 se z Akureyri stala sezónní obchodní základna. Následně zde dánští obchodníci zakládali svoje tábory. Klidný přírodní přístav jim k tomu maximálně vyhovoval. Na zimu se však vraceli domů, do Dánska.

První dům k bydlení zde byl postaven až r. 1778. Již r. 1786 získala osada od dánského krále Kristiána VII. jako první na Islandu i městské právo. Městečko se však dále nerozvíjelo, počet dvanácti trvale žijících osob se dlouhodobě nezvyšoval. I po 100 letech zde stálo jen několik domů. Na dobu od r. 1836 do r. 1862 dokonce ztratilo i obecní status.
Po r. 1862 se začala rozvíjet lodní doprava a začal se zvyšovat počet obyvatel o přistěhovalce z vnitrozemí. Rozvíjela se zemědělská výroba. R. 1881 tu byla postavena meteorologická stanice.

Ve 20. století obyvatelstvo opouštělo vnitrozemí a stěhovalo do měst, také do Akureyri. Rozvíjel se obchod i služby, zpracovatelský průmysl však začal v 90. letech 20. století klesat. R. 1987 zde byla založena Univerzita. Až 21. století se zde začíná rozvíjet rybářský průmysl.

Autobus nás vysadil na velkém parkovišti blízko přístavu, ale také v těsné blízkosti velké kulaté budovy kulturního a konferenčního centra Menningarhúsið Hof. Provoz v ní byl zahájen v srpnu 2010. Uvnitř jsou dva sály s širokým využitím. Pro nás bylo podstatné, že je zde zdarma WC a také velké infocentrum, kde se nechali zdarma sehnat mapy Islandu. Je zde i restaurace.

Město ná řadu zajímavostí, my jsme však začali společným nákupem v outdorové prodejně Toppmenn & Sport v ulici Hafnarstræti 101. Počasí řada z nás podcenila, kupujeme zde čepice, rukavice, pláštěnky, já teplou vložku do spacáku.

Dál už jsme šli každý sám. Nedaleko na kopečku je vidět kostel Akureyrarkirkja, který je nejvyšší stavbou města a proto je jeho dominantou města. Stavba tohoto protestantského kostel byla dokončena r. 1940. Velké varhany mají 3200 píšťal. Pod stropem je zavěšená loď – to je stará severská tradice dávat kostelu dary, aby byly ochráněni jejich blízcí, v tomto případě na moři. Malba na oknech je napodobeninou původních oken v katedrále sv. Michala v anglickém městě Coventry, která byla zničena během náletů za 2. světové války.

Již cestou ke kostelu nás zaujala šipka k Sigurhæðir. Nevíme, jak je daleko, ani co to znamená, ale jdeme tím směrem. Nenápadný, ale hezký bílý domek je blízko. Je to Muzeum Matthiase Jochumssona (1835 - 1920). Byl to islandský kněz, básník, dramatik a překladatel, ale hlavně to byl on, který r. 1874 napsal hymnu Islandu. Zde se nenarodil, ale sloužil zde jako pastor. Tady v domku bydlel a zemřel. Ve městě je pohřben. Expozice v domku je věnována jeho životu a dílu.

Při pobřeží vidíme krytý vyhlídkový most. Je to však až za hlavní silnicí, stačí nám se na něj podívat z dálky. Navíc z kopečka máme výhled na přístav také pěkný.
Scházíme cestičkou dolů až ke zdejšímu divadlu Leikfélag Akureyrar. Od r. 1973 je to druhé profesionální islandské divadlo (po Reykjavíku).

Zjišťujeme, že na řadě míst jsou informační tabulky s různými pravděpodobně historickými informacemi, samozřejmě v islandštině. Máme tedy smůlu. Ono by nám moc nepomohlo, i kdyby to bylo v angličtině.

Zhruba kilometr dál jižním směrem je nedaleko pobřeží další muzeum Nonnahús nebo také Nonnahúsi, které je věnováno dětskému spisovateli Jónu Stefánu Sveinssonovi (1857 - 1944), u nás známého pod jménem Jón Svensson. Tam jsme sice nedošli, ale připomnělo mi to má dětská léta, když jsem četla jeho knížky, ve kterých on vystupoval jako Noni – to je zdrobnělina jeho jména Jón. Spisovatel se narodil na farmě nedaleko Aukureyri. R. 1865 se rodina přestěhovala do domu, kde je nyní muzeum. Od r. 1870 žil ve Francii, ale na Island nezapomněl. Ve svých knížkách vzpomínal na své dětství, které zde prožil se svým bratrem Armannem. V knížkách používá jeho děstké jméno Manni.

Kdybychom tam šli, dostali jsme se cestou k botanické zahradě Akureyri Botanical Garden, jejíž návštěva nám byla doporučena. Patří k nejseverněji ležícím botanickým zahradám ve světě. Je to i nejstarší botanická zahrada Islandu. R. 1912 zde byl otevřen první islandský veřejný park. Od r. 1957 tu je botanická zahrada. Většina zde pěstovaných druhů pochází z arktického a mírného pásu severní polokoule, ale také z velehor z celého světa, dokonce i z Grónska, Norska a Alp. Jenže počasí nám nepřálo, byla mlha, pršelo a foukalo to tak silně, že jsme na další procházku neměli náladu.

Pomalu se vracíme po hlavní třídě. Je tu řada zajímavých domů a fontán. Jednu skutečně moc zajímavou - z dlažebních kostek jsme objevili cestou do speciální státní prodejny alkoholu Vínbúðin v ulici Hólabraut 16.

Na Islandu je prohibice, v krámu se dostane jen slabé pivo (2,25 %). Vícestupňové pivo, víno a tvrdý alkohol se kupuje v těchto speciálních státních obchodech. Tady bylo poměrně teplo, ale hlavně zde nepršelo. Tady jsme si koupili zdejší specialitu - spiritus Brennivín, což je pálenka z kmínu. Naše slivovice to není, ale na zde panující zimu je to dobrá prevence.

Zbývající volný čas trávíme v infocentru, kde si bereme i nějaké místní informační noviny – jsou velké a na vysušení mokrých bot budou určitě ideální.

V jižní části města byl přes fjord vybudován zhruba 2 km dlouhý most, po kterém vede hlavní silnice č. 1 a který výrazně zkrátil cestu z města směrem na východ. Po něm jsme odjížděli z města i my.

Ještě více na jihu je přistávací dráha mezinárodního letiště, jehož historie sahá až do r. 1928. Letecká doprava zde však fungovala s mnoha přestávkami.

Možností, kde se tady najíst, je hodně. Vzhledem k islandským cenám, nám stačí to, co si vždy večer v kempu uvaříme. Však také proto jsme se cestou do města zastavili v prodejně Bónus v ulici Langholt 1.

Je tu hezká architektura. Mám ráda přístavy s jachtami. Ale nejvíc se mi líbily zasněžené vrcholky nad městem. Bohužel byly vidět jen někdy a ještě jen trochu. Zpravidla byly schovány v mracích a v mlze.

Na Islandu moc značených turistických tras není, snad jen v těch atraktivnějších turistických oblastech. Na jih od města je kemp Hamrar vid Kjarnaskog a u něj řada pěšin ve skutečně zelené části ostrova. Na kopečku nad kempem je zakreslená na mapě i vyhlídka.

Island - procházka městem Akureyri na mapě