JARNÍ TOULÁNÍ
První květnový víkend byl, co se počasí týče,velmi vydařený. Modrá obloha a od rána svítící sluníčko vylákalo ven mnoho cyklistů, ale i pěších turistů. I my jsme si nazuli toulavé tenisky a vydaly se na výlet. Byla sobota, před námi prodloužený víkend a ten dopřeje odpočinek namoženým svalům. Naším cílem bylo Horní Údolí a přechod přes Příčnou horu do Zlatých Hor k Černému jezeru. Autobusem jsme dojeli do Zlatých Hor a stejným prostředkem jsme pokračovali do Horního Údolí. První věc, kterou jsme spatřili v Horním Údolí byly rozkvetlé stráně – kvetly tam nádherné trsy žlutých narcisů. Jen tak, na divoko. Vydali jsme se po modré značce a naší první zastávkou byla zřícenina kaple Sv. Marty. Zavřu oči a už vidím … zástup poutníků stoupajících do strmého kopce, vpředu kněz a ministranti a pak těžké selské povozy a na nich paničky se slunečníky, v rukavičkách … místo toho je tu však jen zřícenina, ze které i po desítkách let je vidět bývalá krása. Po úzké cestě stoupáme pořád dál do strmějšího kopce.Les je plný křiku a zpěvu ptáků, je jaro a příroda dohání vše co bylo dlouhou zimou v horách zameškáno. Na cestě se vyhřívá stočená užovka obojková, bojovně vystrčí jazýček a mizí pod kamenem. Modrá značka nás vede stále výš po vinoucí se pěšince, ve kterou se změnila úzká lesní cesta. Přicházíme k památníku, na kterém jsou vytesaná jména, dohadujeme se, zda to jsou jména horníků, kteří tady v místních šachtách zahynuli. Přicházíme na Hřeben. Je zde malinké jezírko (nebo velká louže) v něm vidíme celá hejna malinkatých čolků. Tato roztomilá zvířátka jsou hbitá jak pstruzi v horském potoce. Jeden se však zamotal do trsu trávy a na druhý pokus se mi ho podaří z vody vytáhnout. Opatrně čolka pokládám na trávu a ten mi ochotně pózuje a já fotím. Potom ho vracím do vody, jednou mrskne tělíčkem a je pryč. To bylo naše letmé seznámení s čolkem horským. Pokračujeme v cestě přes Příčnou a pak dolů směr Edelštejn. Potkáváme další turisty a také první cyklisty. Edelštejn – to už není ani zřícenina jen pouze malinkaté zbytečky zdí. Po modré značce pokračujeme směr Zlaté Hory. Ještě máme v plánu podívat se na Černé jezero, nikde však není žádný ukazatel, který by nás nasměroval. Ale máme štěstí, naše nohy nás nesou správným směrem a za nedlouho jsme u cíle. Černé jezero se stříbrně třpytí v odpoledním slunci. Je tu krásně, ticho a zeleno. Nad hladinou dovádí dvojice motýlů, je květen, měsíc lásky. A turistů.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut