Jednodenní výlet do Říma

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Za kulturou

Kam a jak jedeme?

Doprava do Říma je na každém z Vás. My jsme "dělali" tento výlet s cestovkou, takže jsme byli do Říma vyvezeni BUSem.

Za čím jedeme?

Jednodenní výlet do Říma.

Základní informace a zajímavosti

Město leží v krajině nazvané Campagna di Roma, 27 kilometrů od Tyrrhénského moře.
Sedm pahorků, na kterých se město dříve rozkládalo, se nazývá: Kapitol-Campidoglio, Aventinus, Palatinus, Caelinus, Quirinalis, Viminalis a Esquilinus.

Průměrná nadmořská výška oblasti: 37 m n. m.

Rozloha: 1 285 km²

Počet obyvatel: 2 823 873

Váš výlet začíná cestováním římským metrem. Pokud jste v Římě poprvé a nebo nemáte fotografickou paměť, doporučuji si zapsat nebo vyfotit stanici metra, abyste věděli, KDE jste si nechali auto :o)) Při nastupování i vystupování buďte svižní, žádné velké lelkování. Dveře se otevírají a zavírají dosti rychle a na krátkou dobu. Vystoupíte ve stanici Colosseum. Tuto stavbu opravdu nemůžete minout. Ale POZOR, budete přecházet silnici, tak se věnujte provozu, Colosseum neuteče, když už to neudělalo takových let!

Koloseum (Colosseo) ( foto 1 )

Symbol věčnosti, moci, ale také bolesti a utrpení, je jednou z nejvýraznějších a také nejznámějších antických památek.

Jméno získalo podle kolosální sochy císaře Nerona (36 m vysoká), kterou vytvořil řecký sochař, jenž měl za vzor slavný Rhodoský kolos. I když se dvě třetiny stavby nezachovaly, působí zbytek stále velkolepým dojmem. Byl to určitě nejambicióznější projekt své doby.

Pro orientaci uvedu několik základních údajů. Vespasianus ho dal v roce 72 po Kr. postavit se třemi patry. Za panování císaře Tita bylo v r.80 slavnostně otevřeno. Na počest otevření se zde konaly stodenní zápasy-štvanice na zvěř. Bylo použito okolo 1000 gladiátorů a 5000 zvířat.

Ve středověku se část zdí zřítila a ruiny pak sloužily šlechtě jako pevnost a kamenolom travertinových bloků. Venkovní část je z travertinu, vnitřní část tvoří tuf a cihly. Výška oválné stavby je 48 m. V Colosseu jsou částečně dochována všechna čtyři patra s dorskými, jonskými a korintskými sloupy a polosloupy. Čtvrté patro je tvořeno korintskými pilíři.

Odhaduje se, že v Colosseu zahynulo celkem asi 400 000 lidí.

O zákaz této “krvavé” zábavy se zasloužil poustevník Telemachose, jenž skočil do arény mezi gladiátory s výkřikem “Zanechte vraždění”. Byl ubit, ale císař Honorius gladiátorské hry r. 404 zakázal. Kapacita amfiteátru byla asi 50 000 diváků (počty se rozcházejí) Za veřejné hry diváci neplatili, ale potřebovali žetony, na nichž byla čísla sedadel. Arénu od diváků oddělovala železná síť. Díky složitým mechanismům bylo možno nad diváky natáhnout lněnou a hedvábnou plachtu. Roku 1750 vyhlásil papež Benedikt XIV Colosseum za posvátné místo.

Před Colosseem je možné se nechat vyfotit s některou z historických postav. Samozřejmě za peníze.

Vedle Colossea si nelze nevšimnout vítězného Konstantinova oblouku.

Konstantinův oblouk ( Arco di Costantino ) ( foto 2)

Vítězný oblouk oslavoval desáté výročí Konstantinova nástupu do funkce císaře. Oblouk byl pravděpodobně vystavěn v době, kdy římské umění stálo na počátku krize. Například obdélníkové reliéfy byly převzaty z jiného, dnes už neexistujícího oblouku Marka Aurelia, pouze portrét císaře byl upraven, aby připomínal Konstantina.

Po prohlídce ho zanecháme po levé ruce ( Colosseum za zády ) a pokračujeme na

Posvátnou cestu ( Via Sacra )

která je patrně nejstarší a zároveň i nejslavnější ulice antického Říma. Kamenná cesta začíná na vrcholku pahorku Kapitol, pokračuje skrz Forum Romanum, kde se rozšiřuje a končí před branami Colossea. Takže vy jí budete vlastně procházet, dalo by se říci, v opačném gardu.

Posvátná cesta byla tepnou Fora Romana a tím pádem i tepnou celého Říma. Konaly se zde různé posvátné obřady, velkolepé slavnosti vítězství a denně jí prošlo několik tisíc lidí, které mířily do chrámů, zaměstnání či do Colossea. Právě díky mnoha svatyním vděčí Via Sacra za své jméno.

Po chvilce chůze vás čeká další vítězný oblouk, tentokrát

Titův oblouk ( Arco di Tito ) ( foto 3 )

je jedním ze čtyř vítězných oblouků nacházejících se v římském komplexu chrámů a budov Forum Romanum a je i jakousi vstupní bránou na Forum. Mohutný oblouk nechal vystavět císař Domitianus roku 81 krátce po náhlé smrti jeho staršího bratra Tita a měl připomínat velké Titovo vítězství nad Jeruzalémem v první židovské válce v roce 70. Titův triumfální oblouk se stal inspirací pro ostatní světové vítězné oblouky vznikajících převážně v 16. století.

Zhotovil jej pravděpodobně Domitianův oblíbený architekt Rabirius, jenž je často spojován s výstavbou slavného Colossea, avšak z historického hlediska není tento fakt ničím doložený.

Celá stavba je široká 13,50 metrů, vysoká 15,40 metrů a do hloubky měří rovných 4,75 metrů. Klenutý průchod je 8,30 metrů vysoký a přesně 5,36 metrů široký. Z každé strany je oblouk obsazen vroubkovanými kompozitními sloupy, které stojí na čtvercovém podstavci. Oblouk je rozdělen na několik částí, jimž dominují dva historické reliéfy na vnitřní straně stavby. Na pravém reliéfu (čelem do Fora Romana) je vyobrazen triumfální návrat císaře Tita z bitvy v Jeruzalémě. Panna, představující Řím, vede Titův vůz tažený čtyřspřežím a nad císařem drží bohyně vítězství Victorie vavřínový věnec. Na levém reliéfu se nachází římské vojsko při slavnostním průvodu v Římě, židovští zajatci a mnoho trofejí z Jeruzalémského chrámu, z nichž nejvýraznější je sedmiramenný svícen a posvátné pozouny. Uprostřed kazetového podhledu je znázorněn Titus, nyní však nikoliv jako císař, ale jako bůh.

Ještě na konci starověku byla na dvou velkých pilířích umístěna sousoší, avšak během středověkých přestaveb byla zničena. Také oblouková atika byla původně korunovaná sousoším, pravděpodobně sloním čtyřspřežím.

Projdete-li jím, tak se před vámi rozprostře v celé své kráse

Forum Romanum (Foro Romano) ( foto 4 )

Nejstarší část Říma, nesoucí stopy významných historických etap, se nachází mezi pahorky Palatinem, Kapitolem a Esquilinem.

V minulosti bylo toto místo bažinou a později bylo meliorováno velmi moderním systémem kanalizace, která odváděla vodu do Tibery. S příchodem křesťanů se Forum Romanum stalo náboženským místem pro první křesťany, kteří tu budovali kostely.

Forum Romanum se stalo svědkem mnoha významných projevů neméně významných řečníků. Slavný Antonius tu pronášel smuteční projev po zavraždění Caesara, rovněž Cicerovy projevy se zapsaly do srdcí římského lidu. Caesar, Augustus a další jeho následníci tu nechali postavit nové reprezentační budovy, památné oblouky a sochy. Stavebním materiálem byl mramor, pozlacený kov a opracované kameny.

Od 6. stol začalo Forum postupně upadat, měnilo se v pastviny dobytka a sloupy a opracované kameny se začaly požívat jako materiál ke stavbě jiných budov. Archeologický výzkum započatý v 19. století trvá dodnes. Dominantu tvoří zachovalé vítězné oblouky propojené původní římskou silnicí z černé žuly.( Via Sacra )

Vstup do Fora je volný.

Forum Romanum opustíme cestou pod

Obloukem císaře Septima Severa ( Arco di Settimio Severo) ( foto 5 )

jenž symbolizuje úpadek římského stavitelství a stejně tak i řekněme sociálních vazeb ve vyšší sféře římské společnosti. Tento oblouk byl postaven na počest císaře Septima Severa a jeho dvou synů Caracalla a Geta. Nicméně Caracall nechal zabít svého bratra a později nechal odstranit i jeho jméno z oblouku. Naopak osud otce, jenž vládl Římu celých 18let (193-211) a skonal přirozeným způsobem, je v tomto směru na podmínky panující ve 3.století po Kristu dosti neobvyklým příkladem poměrů v Římě toho času.

Poblíž tohoto oblouku se nachází útvar zvaný „pupek města Říma“ ( foto 6 ) - hledejte! Asi už ho nenajdete. Vedle oblouku je okrouhlý podstavec, na němž stával kuželovitý tzv. Umbiculus Urbi. Od něho byly měřeny vzdálenosti všech důležitých měst říše a délka římských silnic. Odtud pochází přísloví, že všechny cesty vedou do Říma.

Následuje cesta po schodech nahoru na vyhlídku, vpravo minete ( nebo spíš využijete ), fontánku s vodou a vlevo si povšimnete plastiky Romula a Rema s vlčicí. Až se nabažíte, projdete přímo na

Kapitolské náměstí (Piazza del Campidoglio ) ( foto 7 )

V současnosti je Kapitolský vrchol hlavním sídlem římského starosty a správy hlavního města obecně. Přestože z historického hlediska prošel Řím mnoha rozličnými epochami a tomu tedy odpovídalo i odlišné postavení Říma, byl Kapitol vždy centrem tohoto města. Na jeho vrcholu se rozprostírá Piazza del Campidoglio, k níž vede schodiště zvané „Cordonata“, navržené Michelangelem, na jehož konci jsou dvě skulptury zvané „Dioscury“.

Samotné náměstí (Piazza del Campidoglio) se dělí na tři části - radnici samotnou, kapitolské muzeum a památník. Uprostřed náměstí je umístněna bronzová socha jezdce Marca Aurelia, jež je pravděpodobně jediným dochovaným exemplářem sochařského zpodobnění tohoto císaře (ta byla zachována jen proto, že se pozdější křesťané mylně domnívali, že jde o prvního křesťanského císaře Constantina). Nicméně, v tomto případě jde o repliku originálu, jež je vystaven kapitolském muzeu. Samotné muzeum je umístněno na náměstí a je rozděleno do dvou částí. Jedná se o paláce po stranách náměstí, které byly rovněž navrženy Michelangelem. První z nich Palazzo dei Conservatori na pravé straně (pokud máme schody za našimi zády), byl postaven v 15. století. Na opačné straně náměstí se rozkládá Palazzo Nuovo, které bylo postaveno v roce 1655 pro papeže Innoncenta X. Kromě zmíněných muzeí je na náměstí Piazza del Campidoglio umístněno i sídlo starosty Říma Palazzo Senatorio, které je centrální a dominantní budovou na Kapitolu. Tento palác byl vystaven ve 13. století na ruinách jedné z posledních budov republikánského období zvané Tabularium. I na této budově zanechal Michelangelo svůj otisk. Právě on navrhl dvojité schodiště a fontánu, kterou zdobí sousoší Tibery a Nile, přičemž socha uprostřed reprezentuje vítězný Řím. Nad samotným palácem se tyčí věž Torre Capitolina. Z druhé strany budovy, jež náleží pozůstatkům republikánské budovy, je malý balkon, který nabízí jeden z nejpozoruhodnějších pohledů na Forum Romanum.

V těsné blízkosti schodiště (Cordonata), vedoucího ke kapitolskému návrší, se rozkládá rozsáhlé a o poznání strmější schodiště čítající 124 schodů, jenž bylo postaveno v roce 1348. Strana 14. Schodiště vede k bazilice Santa Maria in Aracoeli, jejíž průčelí příliš působivý dojem nedělá, zato se jedná o nejstarší (dosud zachovalou) basiliku v Římě. Zajímavostí 22 sloupů je, se od sebe navzájem liší nejen materiálem, ze kterého byly vyrobeny, ale především tím, že jde o sloupy, které byly původně umístěny v různých, již neexistujících chrámech. Jedním z nejimpozantnějších momentů celé návštěvy této stavby je pohled vzhůru, po celé délce trupu hlavní lodi se vine pozlacený strop s různými geometrickými obrazci a obrazy, jenž byl zhotoven na oslavu vítězství nad Tureckým loďstvem v roce 1571.

Sejdete-li schodiště „Cordonata“, dáte se vlevo po Via del Teatro Marcello až na

Náměstí Úst pravdy lépe tedy italsky (Piazza della Bocca della Veritá )

ke kostelu Panny Marie v Kosmedinu ( Chiesa di S. Maria in Cosmedin )( foto 8 ). Poznáte ho podle vysoké zvonice zdobené sdruženými okny.

Kostel pochází ze 6. století a nachází se na místě, kde se rozděloval chleba. O dalších 200 let se stal centrem řecké komunity ("in Cosmedin" znamená "zdobený"). Snad nejpozoruhodnější, je antické mramorové oko, kryt staré odpadní roury (Bocca della Verita, foto 9 ) s maskou mořské mytologické bytosti Tritona. Podle pověsti mu vkládali Římané při přísaze pravou ruku do úst. Podle středověké pověsti prý každý lhář, který vloží ruku do těchto úst, už ji nikdy nevytáhne. ( to by bylo něco na naše politiky, že? )

Po absolvování detektoru lži se vracíme stejnou cestou zpět, mineme schody ke Kapitolu a dojdeme až na

Benátské náměstí(Piazza Venezia )

Toto náměstí je pojmenováno po Palazzo Venezia, který krom toho, že byl první renesančním palácem zbudovaným v Římě pro papeže Pavla II., se v moderní historii těší poněkud smutnou historickou zkušeností, kdy zde z oken paláce promlouval „Duce“ tedy Benito Musssolini, v epoše poznamenané fašizmem v Italské historii. Na stejném náměstí, můžeme však spatřit ještě jeden symbol moderní historie Itálie, tedy alespoň s respektem k 19.-20. století. Celému náměstí dominuje

Monument krále Vittoria Emanuella II. ( foto 10 )

sjednotitele Itálie, navržený Sacconim. Tento monumentální pomník, prostoupený nacionálním cítěním je zasvěcen nejen sjednotiteli, tedy již zmíněnému králi Vittoriu Emanuellu II., ale pak především obecně Italské vojenské historii a všem synům Itálie, jež položili životy za svou zem. Součástí monumentu je i pomník s ostatky neznámého vojína ( foto 11 ) z roku 1921. V útrobách stavby nalezneme i muzeum historie italské armády mapující její působení od počátků bojů za nezávislost, až do současného působení v Iráku a Afghánistánu v rámci NATO.

Monument působí opravdu monumentálně a je u něj obrovské množství bělostných schodů. To by bylo posezení, že? Nedělejte to! Policisté, kterých jste si možná všimli, to OPRAVDU hlídají, aby se dodržel zákaz sezení na schodech. Ten vyhazov bych vám nepřála, zvláště pokud nerozumíte italsky ani slovo. Zanecháte pomník za zády a podíváte se dopředu a spíše vlevo, uvidíte na budově balkón, ze kterého mluvil Mussolini ( myslím, že na něm kvetou každoročně muškáty ). Tak jste ho našli? Nyní se podívejte šikmo vpravo, a uvidíte bílý

Trajánův sloup ( foto 12 )

je ozdoben 200 m dlouhým reliéfem s více než 2500 postavami, oslavujícími Trajánovy činy v bitvách proti Dákům. Vrchol sloupu zdobí socha sv. Petra, která nahradila původní sochu císaře. V jeho základech byly uloženy pozůstatky samotného císaře.

Dále vaší cestu pokračujete po schodech ( poblíž Trajánova sloupu ) na Via della Pilotta, rovně na Via dei Lucchesi až dojdete na

Piazza di Trevi

kde se na vás „navalí“

Fontána di Trevi ( foto 13 a 14 )

Její výzdoba je inspirována motivem ze starověkého Říma, kdy císař Agrippa do Říma přivedl „Panenský pramen“. V prvním století po Kristu pak tento pramen po 4 století zásoboval mimo jiné i Agrippovy lázně.

Úžasné umělecké dílo s nádherným barokním sousoším, vytesaným z mramoru, které představuje boha moří Oceána stojícího na velké mušli tažené mořskými koňmi, patří k nejznámějším symbolům Říma. Hlavním stavitelem byl Niccola Salvi, ale svůj podíl tu zanechal také opět Bernini. Fontána byla dokončena v roce 1762. Dvacet metrů široká a šestadvacet metrů dlouhá fontána, kde voda jakoby přetéká přes pobřežní krajinu, je úchvatným dílem. Celé scéně vévodí vysoký oblouk di Trionfo zvaný „Království oceánů“.

Kdysi tady vedl akvadukt, který zásoboval vodou celý Řím. Fontánu zpopularizoval Felliniho film La Dolce vita s legendární Anitou Ekberg. A každý, kdo se chce do Říma vrátit, hodí pravou rukou přes levé rameno minci do fontány.

Po naházení mincí do kašny vyhledáte Via della Stamperia, půjdete po ní a pak se dáte Doprava na Via del Tritone, dále doleva na Via dei Due Macelli ( vhodné využít Mc Donalds a WC ) a přijdete na

Španělské náměstí (Piazza di Spagna) se Španělskými schody ( foto 16 )

které vznikly v roce 1723, jsou nejslavnější schodiště v Římě. Kdo by je neznal alespoň z filmů, nebo jako kulisu k módním přehlídkám! Z tohoto mimořádného místa dýchá jižanská atmosféra, kterou podtrhuje i přítomnost vzrostlých palem. Chviličku posedět na schodech a kochat se je skoro povinností každého turisty. Tak se tím, prosím řiďte. :o)) Uprostřed náměstí je fontána La Barcaccia ( foto 15 ) z roku 1629 od Berniniho. Má příznačný tvar bárky. Široké barokní schody vedou k impozantnímu dvouvěžovému francouzskému kostelu Trinita dei Monti. Uprostřed se tyčí obelisk (Obelissco Sallustiano), který sem byl přemístěn ze slavných Sallustiánských zahrad.

Pro nesčetné množství turistů, kteří Španělské schody navštěvují, je zde zakázáno jíst, pít nebo hrát na hudební nástroje. Je zde však povoleno v klidu posedávat na schodech, bavit se nebo flirtovat. Tak! :o))

Přímo proti schodům se dáme ulicí Via del Condotti, poté vlevo na

Via del Corso

(v minulosti via Lata), hlavní bulvár procházející centrem je často nazýván jednoduše Corso. Zcela rovná hlavní třída je lemovaná charakteristickými úzkými uličkami a malými náměstíčky, které krom perfektních kaváren skrývají i butiky luxusních světových značek. Ne nadarmo udává Řím směr světové módy. Ulicí, dlouhou 1,5km, projdeme opět v opačném gardu od jihu z Piazza Venezia mezi kostely Santa Maria in Montesanto a Santa Maria dei Miracoli k severnímu konci na Piazza del Popolo až k jihu na Piazza Venezia, kde vlastně začíná. Na této rušné třídě však nehledejme žádné významné památky, které však leží v jejím blízkém okolí. Někdy jen pár metrů vlevo či vpravo najdeme místa jako Ara Pacis, již zmiňovaný Pantheon, Španělské schody, Fontánu di Trevi a jiné.

Po pravé straně Corsa najdete

Piazza Colonna

se sloupem císaře Marca Aurelia, na jehož počest senát vztyčil tento sloup a postavil chrám. Na vrcholu sloupu je umístněna bronzová socha císaře. Kromě tohoto sloupu můžeme na náměstí ještě spatřit Palazzo Chigi, sídlo italského premiéra.

Dáte se vpravo ulicí Via in Aquiro pak vlevo po Via della Rotonda dojedete k ( než tam dojdete, Mc Donalds )

Pantheonu ( foto 17 )

postavil ho roku 27 př.n.l. Marcus Agripa. Na tomto místě podle legendy vystoupil Romulus na nebesa.

Vstup do chrámu tvoří mohutný portikus s 16 žulovými sloupy s korintskými hlavicemi, který je jedinou dochovanou částí původní stavby z roku 27 př. n. l. (kromě tří sloupů vlevo, které jsou replikou ze 17. století). Sloupy jsou seřazeny do tří řad, přičemž v první je 8 sloupů, ve zbývajících dvou vždy po 4 sloupech. Na tympanonu je nápis zvěčňující zakladatele chrámu: M AGRIPPA L F COS TERTIVM FECIT/ M(arcus) Agrippa L(ucii)F(ilius) CO(n)S(ul) TERTIVM FECIT (česky: Postavil Marcus Agrippa, syn Lucia, potřetí zvolený konzulem).

Původní mramorová výzdoba se zachovala zhruba z padesáti procent. Zbylé mramory (včetně podlahy) jsou věrnou replikou.

Jedinečnost stavby spočívá v harmonii rozměrů (výška 43.2m se rovná jeho průměru, výška kupole odpovídá výšce kolmo se zdvihající stěny). Mohutná rotunda s kupolí je osvětlená pouze shora okrouhlým otvorem (Oculus neboli oko) o průměru 9 m, který současně zpevňuje kopuli. Asi každého napadne, co se děje, když prší. Voda se z podlahy, která je z barevného mramoru, ztrácí téměř okamžitě v odtoku.

Původně byl chrám zasvěcen všem bohům. Kolem roku 609 byl papežem Bonifácem IV. zasvěcen kultu Panny Marie a všech svatých mučedníků (S. Maria dei Martiri), dnes je zde národní mauzoleum. Jsou zde pohřbeni mj. Rafael, italští králové Viktor Emanuel II. a Umbert I., architekti Baldassare Peruzzi a Jacopo Barozzi da Vignola.

Před Pantheonem na

Piazza della Rotunda

stojí fontána od Giacomo della Porta z roku 1575. Uprostřed se nachází egyptský obelisk z červené žuly, vysoký 6.43 m

Od Pantheonu vede hnědě značená cesta, asi 5 minut chůze na

Náměstí Navona (Piazza Navona)

nejslavnější barokní římské náměstí se nalézá na místě původního Domiciánova antického stadionu z r. 85. Okolní budovy dodnes opisují jeho tvar. V cirku se pořádaly gladiátorské hry a námořní bitvy. Půvabná barokní architektura je dílem dvou největších architektů své doby, Berniniho a Borrominiho. Přímo uprostřed náměstí se vyjímá Berniniho Fontána čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi z r.1651), která symbolizuje mocná božstva řek čtyř kontinentů – Nilu, Gangu, Dunaje a Rio de la Plata . Ve středu fontány ční umělá skála s jeskyní a egyptským obeliskem.

Severní část zdobí barokní Neptunova kašna ( foto 18 ) (Fontana del Nettuno z roku 1575). Ale socha pochází až ze 17. století. Jižní část je doplněna o nejstarší Mouřenínovu fontánu (Fontana del Moro) a kostely Sant´Agnese in Agone a Nostra Signora del Sacro Cuore ze 17. století. Celý kolorit dotváří malíři, karikaturisté a další pouliční umělci.

Náměstí opustíte na jeho severní části, tedy kolem Neptunovy kašny, kde minete možná největší, ale určitě jedno z nejstarších hračkářství ( foto 19 ) v Římě. Půjdete stále po Via Giuseppe Zanardelli až k řece, u prvního mostu zabočíte doleva. Půjdete podél Tibery až pak přejdete

Andělský most ( Ponte Sant‘ Angelo ) ( foto 20 )

vyzdobený 10 sochami andělů, symbolizujícími Kristovo utrpení od Berniniho a jeho žáků.

Andělský hrad ( Castel Sant’ Angelo ) ( foto 20 )

Monumentální stavbu Andělského hradu nechal postavit po vzoru etruských náhrobků ještě za svého života římský císař Hadrián v letech 76 až 138 jako své mausoleum.

Nachází se na pravém břehu Tibery. Kruhová stavba spočívající na čtvercové základně byla kdysi obložena mramorem. Dominantou celé stavby je bronzová socha archanděla Michaela (1752) připomínající zjevení papeže Řehoře, kdy mu archanděl oznamoval konec morové epidemie. Církev tuto pevnost využila jako vězení a mučírnu (trpěl tu i Giordano Bruno), byla propojena tajnou únikovou chodbou (passetto) s Vatikánem. V současnosti jsou tu sbírky zbraní a klenotnice.

Milovníci opery si jistě připomenou Pucciniho operu Tosca a její tragické vyvrcholení právě na tomto místě. Z cimbuří je nádherný výhled na na Tiberu .

Vstupné: 8 EUR zlevněné 4 (do 25 let)

Odtud je již na dohled ( tedy na dohled ano, ale cesta širokým bulvárem se nám po celém dni zdála být nekonečná) oblast

Vatikánu

Vatikán leží na pravém břehu Tiberu a je papežovým suverénním státním územím uvnitř Říma. Základní kámen byl položen 18.dubna 1506 za Julia II, stavba se však protáhla do dalších 120 let.

Vatikán má asi 400 obyvatel. Papežovu tělesnou stráž tvoří Švýcarská garda. Jsou to katoličtí Švýcaři ve věku 19–25 let, jejichž výška je min. 1,78 m. Vatikán má i svou vlajku – žluto-bílá, složená ze dvou podélných pruhů a na bílém poli má znak ze dvou zkřížených klíčů pod papežskou korunou. Náměstí svatého Petra – Piazza di San Pietro ( foto 22) . Nádvoří je ve tvaru rozevřené lidské náruče, což má symbolizovat otevřenou náruč církve, vítající věřící. Na stavbě se podíleli nejvýznamější stavitelé doby…Bramante, Rafael Santi, Bernini, Michelangelo. Ovál náměstí obklopují čtyři řady dórských sloupů a pilastrů. Středu dominuje granitový obelisk (Obelisco Vaticano), přivezený z Egypta.

Obelisk je zakončen ve výšce 41 metrů křížem, jenž obsahuje relikvii Kristova kříže. Vedle obelisku jsou dvě fontány z poloviny 17. století. Na impozantní náměstí, které téměř geniálně navrhl a postavil Bernini v l. 1656–1667 bylo použito 284 dorských sloupů rozvržených do 4 řad a 88 pilířů, na jejichž balustrádě stojí 140 soch světců vysokých 3.75 m.

Na náměstí se nachází také vatikánská pošta, kde je možné nejen zakoupit pohlednici, ale také vatikánské poštovní známky s vatikánským razítkem. Hned vedle pošty se nachází WC zcela zdarma.

Pokud chcete navštívit Chrám sv. Petra, věnujte pozornost oblečení. Krátké kalhoty, minisukně a trička bez rukávu jsou nepřípustné.

Chrám sv. Petra (San Pietro in Vaticano) ( foto 21 a 23 )

Původně na místě baziliky stál antický Neronův Cirk a zde byl mučen a také pohřben sv. Petr. Bazilika sv. Petra vznikla na základě přání, aby byl apoštol uctíván na místě, kde byl pohřben. Již papež Anacleus tady dal postavit malou baziliku. V r. 313 ji císař Konstantin nahradil novou bazilikou. V r. 800 zde převzal Karel Veliký korunu z rukou Leona III.

Budova zůstala až do 15. st. nezměněna, potom byly za papeže Mikuláše V. započaty restaurační práce, protože bazilika hrozila zřícením. Vlastní práce na obnově baziliky začaly až v r. 1506 papežem Juliem II. della Rovere. Větší část kostela byla odbourána Bramantem se záměrem vystavět nové budovy. Plán budovy se odvozoval od řeckého kříže, který se odvolával na Pantheon. Na vedení díla se po smrti Bramanta podíleli Fra´Giocondo, Raffaello, da Sangallo, Peruzzi a nakonec, od r. 1547, i Michelangelo.

Za vlády papeže Pavla V. bylo rozhodnuto změnit Bramanteho a Michelangelův plán a přešlo se na tvar latinského kříže. Latinský kříž má jednu část delší. Tu představuje hlavní loď chrámu. Na stranách byly k budově připojeny tři kaple.

Stavbu průčelí vedl Karel Maderna a využil na ni mnoho travertinu z Hadriánovy vily v Tivoli. Stavbu průčelí dokončil v r. 1612. Průčelí tvoří korintské pořadí se sloupy a falešnými pilíři. Průčelí je 112 metrů široké a 44 metrů vysoké. V přízemí je velké podloubí s dvěma oblouky na stranách. Z levého, Arco delle Campane, se vchází do Vatikánu. Nad podloubím je naznačeno devět balkónů. Stavbu korunuje kanovnická atika, převýšená balustrádou, držící 13 obrovských soch představujících Ježíše Krista, Jana Křtitele a všechny apoštoly s výjimkou sv. Petra. Nad tím je velkolepá 132 metrů vysoká Michelangelova kopule s žebrováním. Socha sv. Petra stojí na náměstí sv. Petra na levé straně před průčelím baziliky. Petr drží v ruce klíč od království nebeského. Po smrti Karla Maderny r.1629 provedl největší zásah do stavby Bernini, který dal budově převážně barokní charakter. Např. jsou to dekorace střední chrámové lodi i lodí vnějších, bronzový baldachýn zasvěcený sv. Petrovi, dekorace kupolových pilířů se čtyřmi velkými sochami, provedení apsidy s katedrou sv. Petra, jedno z nejkrásnějších děl Berniniho, které má ve svém středu trůn používaný sv. Petrem. Předsíň svatopetrského chrámu je 71 metrů dlouhá a 13,5 metru široká. Bronzové dveře hlavního vchodu jsou dílem florentského sochaře Antonia Filatere. Vpravo je Porta Santa, která se otevírá jen ve Svaté roky. Po levé straně je socha Karla Velikého korunovaného zde r. 800 za císaře. Vpravo je socha císaře Konstantina, který v r. 313 zrovnoprávnil křesťanství s původním římským polyteistickým náboženstvím.

Interiér baziliky

1. Pieta: nachází se v první pravé boční lodi. Dílo vytvořil pětadvacetiletý Michelangelo v r. 1499. V r. 1972 byla vážně poškozena šílencem s kladivem a o rok později byla kompletně restaurována.

2. Kaple Nejsvětější svátosti: Vybudoval ji Bernini a je zde také od něj ciborium z bronzu a drahých kamenů..

3. Řehořova kaple: Je bohatá na mramory a vzácné mozaiky. Je zde pomník papeže Řehoře XVI., zakladatele tří vatikánských muzeí.

4. Oltář sv. Václava: U tohoto oltáře je mozaika Cyrila a Metoděje. Tzv. „česká kaple“ ,vás bude hodně zajímat. Jak ji najdete?

Postavte se čelem k hlavnímu oltáři a pak je to první „roh“ vpravo od oltáře :o))

5. Kaple sv. Michala: Je zde slavná mozaika Archanděla Michala, který shazuje Lucifera do pekla.

6. Socha sv. Petra: Je to bronzová socha, pravděpodobně ze 13. st. s pravou nohou vyleštěnou od polibků věřících.

7. Papežský oltář pochází z doby Klementa VIII. z přelomu 16. a 17. st. Hladká mramorová deska byla objevena v Nervově foru a je položena nad podzemním prostorem s hrobem sv. Petra. Baldachýn vysoký 29 metrů se tyčí nad papežským oltářem. R. 1633 jej zhotovil Bernini. Baldachýn je celý z bronzu. Tento bronz ale získal papež Urban VIII. barbarským způsobem z římského Pantheonu. Odtud pochází také rčení: „Co nedokázali barbaři, dokázali Barberini.“ Papežský oltář je umístěný nad hrobem sv. Petra.

8. Sochy sv. Longina, sv. Heleny, Sv. Veroniky a sv. Ondřeje: U sochy sv. Longina se nachází vstup do krypty s hroby papežů. Socha sv. Longina, který drží kopí, je dílem Berniniho. Nad sochou je v relikviáři uchováváno kopí, kterým sv. Longinus probodl Ježíše. Socha sv. Heleny je od Berniniho žáka Bolgiho.

9. Katedra sv. Petra a náhrobky Urbana VIII. a Pavla III.: V apsidě za hlavním oltářem se nachází trůn sv. Petra. Zde se uchovává nejvzácnější relikvie baziliky, zbytky židle, na které sedával sv. Petr během svého pobytu u římského senátora Pudentia. Trůn zdobí bronzové sochy sv. Ambrože a sv. Augustina.

10. Svaté hrobky: Nalézají se pod chrámem a jsou zde hroby papežů.

11. Kaple Colonna: Je zde náhrobek Lva Velikého s největším mramorovým reliéfem na světě.

Nová bazilika sv. Petra se stala největším křesťanským chrámem světa (dosud jím byla římská bazilika sv. Pavla za hradbami). Byla jím až do roku 1990, kdy Jan Pavel II. vysvětil baziliku Panny Marie Vítězné v Pobřeží slonoviny v západní Africe (Yamoussoukro – výška její kopule činí 158 m.) Rozměry baziliky sv. Petra ve Vatikánu jsou vskutku velkolepé:

délka s apsidou: 211,5 m
vnitřní průměr kopule: 42,56 m (Pantheon, který je největší kopulí na světě, má 43,22 m)
výška v kupoli: 136,57 m (kupole ční nad střechou 93 m, kříž je vysoký 5 m
výška střední lodě: 46,20 m
vnitřní plocha: 15,160 m2 – chrám pojme 60 tisíc lidí
V chrámu je 44 oltářů, 8 malých kopulí a 800 sloupů z mramoru nebo bronzu.
Na dlažbě jsou údaje o délce některých světových katedrál. ( Najděte Chrám sv. Víta, je tam, vím to )

Výlet ukončíme vyhledáním zastávky metra Ottaviano :o)) A teď přichází na řadu záznam či fotografie zastávky, u které máte auto. Pamatujete si její název? Po celém dni v Římě a vstřebávání historie?