JESENÍKY 2013 - Z Koutů k horní nádrži Dlouhých Strání

Kam a jak jedeme?

Naši krátkou dovolenou trávíme v Koutech nad Desnou a tak do našeho itineráře logicky zařazujeme také výlet k důležité součásti "7. divu ČR". Je to hladina horní přehrady vodního díla Dlouhé stráně a v současnosti je dobře dostupná díky nové lanovce z Koutů. (Už 2x jsme v minulosti podnikli pokus se sem nahoru dostat, ale bohužel nám při tom nebyly Hvězdy nijak příznivě nakloněny. Poprvé jsme tak chtěli učinit vlastními silami, ale skončili jsme v neprostupném balvanovém závalu Tupého vrchu a když jsme se potom za rok u nás ve Zlíně přihlásili na jednodenní zájezd na tato místa, byl výlet cestovkou kvůli malému počtu zájemců zrušen.) Říká se do třetice všeho dobrého ... a tak věříme, že nám to tentokrát už konečně vyjde !

Ráno se budíme do nejteplejšího dne z celého týdne, což v reálu znamená (ale to ještě nevíme), že teplota 35 stupňů ovládne i nejvyšší vrcholky jesenických hor. Ráno v půl 9. je ale venkovní vzduch ještě dýchatelný a my od hotelu Pod Sedlem vyrážíme okolo toku Desné k 0.5 km vzdálenému Ski areálu. Kousek před ním nás značka vede přes mostek na druhou stranu a vcházíme do Kouteckého lesa. Není to jenom tak obyčejný hvozd, ale je to les čarovný, ve kterém míjíme spoustu pohádkových bytostí a postaviček. Nechybí Perníková chaloupka, nadměrečné hřiby, čert s obřím jazykem a další a další atrakce vysochané ze dřeva, které s nadšením vítají nejen rozzářené oči dětí, ale určitě se tu dobře pobaví i jejich dospělý doprovod !

Přes mostek nad Desnou vcházíme do překvapivě rozlehlého areálu, kde si napřed kupujeme lístky na lanovku - i zpáteční cesta za 350 kč za 2 osoby. Já pak vyrážím do patra supermoderní obří jídelny, neboť jsme toho ráno moc neposnídali. A navíc Jana v noci nemohla pořádně spát, neboť má přímo panenskou hrůzu z lanovky - nikdy v životě tímto dopravním prostředkem ještě nejela !! (Což se samozřejmě musí napravit, zkusit se má všechno ...) Nahoře v jídelně sice nabízejí lákavý boršč a gulášovku, ale bohužel prý tato jídla ještě nejsou hotova a tak kupuju každému 2 rohlíky a maličkou paštičku. Když pak u pokladny platím skoro 50 korun, tak jenom vytřeštím oči a zalapám po dechu : takovouto "vysokohorskou přirážku bych byl ochoten tolerovat na vrcholku Gerlachovského štítu - ale proč to stojí tak moc tady dole u hlavního silničního tahu v dolině ?!?

Pak docela prudce stoupáme po prašné cestě svahem k nástupu na lanovku, vedle se buduje další sjezdovka. S tou nástupní trasou je to zatím nedořešené. Využívají ji nejen pěší, ale také cyklisté, kteří se vracejí z vrcholu. Někteří z nich nám předvádějí, jak Vysokým IQ je zahlcen jejich mozek : ihned po výstupu ze sedačkové lanovky nasedají na svá kola a po prašné cestě valí zahaleni Do oblak prachu vstříc nám pěškozemcům, kteří před nimi zděšeně uskakujeme do stran !! Vlastní cesta lanovkou nahoru je pak velice krásným zážitkem dokonce i pro ustrašenou Janu a kromě maličkého zádrhelku při výstupu - (když jsem zdvíhal zábranu nahoru, tak se do ní připlétlo i kopýtko mojí manželky a ona zděšeně zaječela) - se už nic strašného nestalo ...

Za čím jedeme?

K našemu překvapení je i tady nahoře víc jak teplo ! Nad areálem vede k vrcholu Dlouhých Strání silnička, nad horní stanicí lanovky je připraven k jízdě po ní Minibus. Plní tady funkci kyvadlové MHD a tak - (když už je to tu všude kolem tak komerční) - sice se skřípěním zubů, ale přece "jen" kupuju lístky a nahoru k přehradě jedeme s několika dalšími zájemci vozidlem. Necítím se při tom nijak dobře a připadám si, jako bych zcela zradil své cestovatelské a čundrácké zásady - ale když my ty "Stráně" chceme tolik vidět a jízdní kola nemáme ...

Minibus staví na parkovišti téměř pod vrcholem. Odtud nahoru na hráz po schodech a to už se před námi objeví úžasně modrá vodní nádrž - jesenické moře - vybudované jako jediná přehrada u nás na vrcholu hory ! I když nejsem zastáncem médiemi všelijak preferovaných "Divů", musím přiznat, že se mi tu i přes ty zápory velice líbí. Procházka po silničce okolo celé nádrže proti směru hodinových ručiček je dlouhá bezmála 2 km a je to snad i ta vůbec nejdelší vyhlídka v naší vlasti. Teď v abnormálním tropickém dni není samozřejmě výhled přes opar do dálek ten nejoptimálnější, ale jak pořád říká jeden můj valašský kamarád : "Mohlo to byt aj horší !!" Spokojeni se vracíme po schodech dolů, tam už znovu stojí ten mikrobus a prý ta naše jízdenka platí i pro zpáteční cestu. Jana celá šťastná nachází lístek, já ho ale ani nehledám, neboť hodlám jít nazpět pěšky. Loučím se s manželkou, která si na mne bude muset chvilku počkat : cesta zpět vede sice převážně z kopce, ale pořád je to skoro 4 km a to mne ještě čeká odbočka na vyhlídkové skály na Medvědí hoře !

I když cesta z kopce docela ubíhá a výhledy jsou více než skvělé, přesto si na rozpáleném asfaltu připadám trochu jako "mimoň", neboť jsem tu široko daleko jediný, kdo tudy jde pěšky : kolem mne - ať už do kopce nebo z kopce - sviští postavičky na kolech či koloběžkách. Pár pěších potkávám jen u nového turistického přístřešku (připomíná kolibu či salaš) nad údolím Borového potoka. Je odtud hezký výhled na mohutná Bradla skal na Medvědí hoře, kterou ale dosud hyzdí tři obří monstra větrných elektráren. Následující 1 km mi na úvod nabídne skvělé fotogenické panoráma, ale zato pak musím stoupat po silničce do sedla mezi Mravenečníkem a Medvědí horou k tomu prvnímu větrníku. Než tam dorazím, už ani nevím, pokolikáté mne míjí ten minibus natřískaný turisty a pendlující do zblbnutí furt tam a zpět.

Možná jsem udělal chybu a měl jsem zestupovat z Dlouhých Strání po nové červené tur.značce. Ta vede přes Mravenečník k Tetřeví chatě u 1.větrníku a pak pokračuje na vyhlídku na Medvědích skalách a obloukem klesá lesem k horní stanici lanovky. Poslední část této trasy je upravena na atraktivní Rysí stezku s naučnými panely a dřevěnými sochami pro malé i velké. Já ji ale nevyužiju - po obdivování vyhlídky a fotografování na skálách se vracím rychle zpět na asfaltovou silničku. A pak už dolů z kopce co nejrychleji za manželkou, protože na mne chuděra musela čekat 1 a čtvrt hodiny. Cesta dolů je také vzrušující. Tentokrát se objevil maličký zádrhel i u člověka, u kterého bych to nikdy nečekal - u MNE ! Ano - já starý pes, ošlehnutý nejednou větrnou bouří, slivovicovou smrští a opláchnutý nejedním kyselým deštěm - tak já se při jízdě dolů přistihl při tom, že se mi najednou zatočila hlava a zhoupl žaludek jak při mořské nemoci !! (Či to bylo enom od nedostatku kofeina (mám nízký tlak), nikotína či od hladu - tož to nevím, ale haňbím sa za to ...)

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Po návratu do "doliny" jsme opět navštívili tu jídelnu a obědnali si vepřové výpečky se zelím a knedlíkem. V pokladně seděla úplně stejná paní, která mi ráno započítala to "vysokohorskou přirážku", ale teď jsem najednou platil daleko menší sumu než tu, která byla za pokrm avízována na tabuli s menu. "Že by sa v téj robě probudilo svědomí" - dumal jsem při prvním soustu a pak mi pohled znovu padl na vyvěšený jídelní lístek : "Ale prdlajs svědomí, šak ona si enom zapomněla započítat knedlíky !!!" /Tím pádem se finance z rána vyrovnaly ... a věřte, nevěřte - hned mi ty výpečky chutnaly víc !!!/

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je to tam na jedné straně moc krásné, ale také strašlivě komerční a člověk má z návštěvy Dlouhých strání jakési rozporuplné pocity.

Ostatní informace

Platí se za lanovku, cesta mikrobusem od horní stanice lanovky k nádrži stála 40 kč na jednoho (zpáteční lístek), platí se v jídelně a baru. Na rok 2013 ale zatím okolní vzduch zdarma ...