Jetřichovice - přes vyhlídky k hradu Šaunštejnu

Kam a jak jedeme?

Tentokrát vás zvu na víkendový výlet na sever Čech projít se Českým Švýcarskem. Půjdeme za vyhlídkami, skalními útvary, pozůstatky hradu a v neposlední řadě za nádherným koutem naší zemičky. Jedeme autem přes Prahu, Ústí nad Labem, Děčín do Jetřichovic, kde se na dva dny ubytujeme.

Za čím jedeme?

Sever moc proježděný nemáme, takže jsme zahájili průzkum tady. Cestou do Jetřichovic jsme se stavili v Srbské Kamenici v infocentru a nakoupili krásné pohledy, pexeso, turistické vizitky . Nezapomněli jsme ani na razítka. Na každém kroku se najde nějaká zajímavost, takže vybaveni mapou KČT č.13 Šluknovsko a České Švýcarsko vyrážíme hned po příjezdu do Jetřichovic do hospody , abychom povečeřeli a naplánovali trasu na sobotní výlet a zvolili jsme trasu po vyhlídkách odhadem 25km. Ještě si procházíme Jetřichovice – kolem Kaple sv. Jana Nepomuckého, přestavěné na kostel a jdeme se uložit . Popis ubytování níže . Ráno prší, ale i tak vyrážíme. Máme tušení, že bude hezky . Z kempu Homolka jdeme po červené asi 1km do Jetřichovic. Tady nakupujeme v samoobsluze pití a dáváme před obchodem rychlou snídani a jdeme vzhůru na vyhlídky. Jdeme po červené a zároveň po NS Jetřichovické skály, která byla otevřena letos v dubnu. Trasa vede kolem nejznámějších vyhlídek .

Jako první jsme navštívili Mariinu skálu. Vylezli jsme sem i se psem. Lezli jsme po žebřících funěli ale nakonec to stálo za to ! Cestou přestalo pršet, takže jsme měli i zajímavý výhled na okolní lesy, ze kterých se pářilo a na sluncem prosvícené okolí - prostě nádhera. Když jsme se dostatečně pokochali, opatrně jsme slezli zpět na červenou a šli dál na vyhlídku jménem Vilemínina. Zde je krásně vidět Mariina vyhlídka a okolní skály. No nádhera. Odtud už pak cesta vede více méně po rovině. Ten nejhorší výstup v tuto chvíli máme za sebou, takže se jen kocháme okolní pískovcovou krajinou. Jako třetí v řadě vyhlídek nás čeká Rudolfův kámen. Sem už jsme našeho psa netahali, neboť výstup je trochu náročnější. Ale lidi s menším pejskem (dá se vynést nebo poponést – popostrčit :) ) jsme tu potkali. Odtud jsou zase vidět obě dvě už navštívené vyhlídky a na druhou stranu zase vidíme, co nás čeká. Je tu opravdu nádherně. Počasí navíc vyšlo, takže o to lepší. Dál vede cesta kolem skalních útvarů. Pokud víte kam koukat, nejdete třeba Šviháka lázeňského, Golema, kostelík…. a když je nepoznáte (jako my) tak se můžete rozplývat nad tím, jak to ta příroda prostě umí :)

Další naše zastavení je skalní hrad Šaunštejn – označován také jako hrad loupežnický . Tady jsme se vystřídali s hlídáním našeho psa, protože strmé žebříky opravdu pro něj nejsou. Po vystoupání po prvním žebříku jsem ráda, že jsem nechala dole batoh. S ním by to opravdu nešlo. Lidé s bagáží, dětmi v nosičkách, nebo malými dětmi volí ústup a řeší to střídáním jako my. Do uzoučké průrvy ve s nádechem nacpete a doufáte, že Vám nedojde dech, abyste vstup neucpali . Navíc se potýkáte s vyšlapanými stupy a všechno co máte u sebe Vám překáží. Ale nahoru si foťák rozhodně vezměte !! Pak Vás čeká několik žebříků, schůdků, lávek. Na zúžených místech se prostřídáte s protijdoucími, ale po překonání všech úskalí od skály se vydrápete nahoru a padnete na zadek ! Na skalním masivu propojeném lávkami a v několika úrovních se rozhlédnete po kraji a opět si uvědomíte, jak jsme strašně maličcí. Z hradu se nezachovalo nic, pouze díra ve tvaru džbánu, která podle informací sloužila buď jako cisterna, nádoba na obilí, nebo vězení. Tak si vyberte Cesta zpět je o něco náročnější – dolů je to vždycky horší, ale výstup opravdu stojí za to. Pokud nejste klaustrofobik, a netrpíte závratěmi tak si to jisto jistě užijete.

Dalším cílem je Malá Pravčická brána, která je od Šaunštejna asi 1,5km. Trochu stoupání, a jsme tam. Chvilku se kocháme a pak se vracíme zpět kolem hradu na rozcestí. Tady se napojujeme na žlutou po které dojdeme do Vysoké Lípy, kde si v hospodě U Loupežáku dáváme jídlo a černého kozla a vzpamatováváme se z toho, co jsme viděli. Původně jsme chtěli jít až do Jetřichovic, ale nějak jsme se rozseděli a navíc nám jel autobus, tak jsme odtud jeli autobusem. Byl plný lidí a pejsků, ale řidič se psem navíc, naštěstí neměl nejmenší problém, takže jsme pohodlně dojeli až do Jetřichovic odkud jsme ještě došli do kempu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Kemp Homolka je teda něco ! Ubytovali jsme se v chatce, abychom si po výšlapu odpočinuli, ale pak jsme si říkali, že by byl asi pohodlnější stan. Čas v tomto kempu se zastavil před třiceti lety. Nejsme žádní cimprliši, ale tohle bylo dost. Chatka 550Kč/noc (vejdou se sem 4 lidé) s křivou podlahou, takže jsme se v noci sesouvali doprostřed místnosti – zásuvka tu je. Zamykací sprchy, které jsme hlavně museli zamykat byly cítit plísní, ale to bychom snad i snesli, kdyby tekla vůbec nějaká voda. Ten čůrek studené nebyl ani na napuštění láhve. Ve zdejší umakartové „restauraci“ jsme se jen otočili při placení kempovného - nepitelné pivo a nesmí sem psi. Nakonec přestala jít i elektřina, takže jsme byli rádi, že jedeme domů a nemusíme tu trávit víc času. Je to kemp pro opravdu hodně nenáročné. Nic méně jsme to přežili a příště zvolíme ubytování určitě jinde.

Jedli jsme ve Dřeváku v Jetřichovicích. Je tu trochu dráž (dají se ale objednat meníčka za slušné peníze ), ale příjemné prostředí a milá obsluha. Naproti Dřeváku je samoobsluha, kde si také můžete nakoupit. Pak se určitě nezapomeňte zastavit ve Vysoké Lípě U Loupežáku - lidové ceny a dobré jídlo. Navíc dávají čaj do velkých hrnků .

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Okolí Jetřichovic je nádherné. Je tu na co koukat a víkend je málo, takže je potřeba naplánovat delší volno, nebo se sem prostě vracet . Co se nám opravdu nelíbilo, byl kemp Homolka. Pak jsme také hledali bankomat. V okolí žádný není , takže zásobu peněz s sebou, protože kartou také nikde nezaplatíte.

Ostatní informace

Ceny : Ubytování 550Kč za 4 lůžkovou chatu 2 postele 1 palanda. V hospodě nevím, nic jsme tam nekupovali. Jinak jsme nikde za vstupy neplatili. Můžete se tu pohybovat zcela zdarma