Jsem hrdá, když mohu nabízet domácí značku

Cafe Restaurant Nostress naleznete v turisticky atraktivní části Prahy 1, na rohu Dušní a ulice V Kolkovně. Leží sice stranou rušné Pařížské ulice, přesto si do této poklidné části hlavního města nacházejí cestu cizinci i starousedlíci.

Využili jsme krásného sobotního odpoledne k návštěvě a těšili se na chvilku pohody a vydechnutí po dlouhé páteční noci na Mattoni Grand Night a předchozí návštěvě Mattoni Grand Drink – mezi profesionální-mi barmany označovaném jako neoficiální mistrovství světa v míchání nealkoholických koktejlů. A hle – z pergoly na nás opět září okřídlená značka, která nás v posledních hodinách provází na každém kroku. Na kávu Illy jsme byli připraveni, není to tady naše první návštěva. Vcházíme a jsme přivítáni pozornou obsluhou. Ještě netuší, že jdeme na výzvědy, přesto neohrnují nos nad skromnou objednávkou espressa a minerálky. „Dáte si velkou Mattonku?“ ptá se číšník. Ano, to je to, oč tu běží.

V rychlosti „sjedu“ nápojový lístek a při žízni, kterou máme, zjišťuji, že se nám „velká voda“ vyplatí. Trochu vyděsím obsluhu, když si nechám zavolat vedoucí – paní Karin Poláčkovou. Jsme neohlášeni a tak trochu počítáme s tím, že sem budeme muset přijít ještě jednou. „Hned vám ji zavolám,“ odpoví obsluha a já mám radost, že na chystaný rozhovor pře-ci jenom dojde. A to jsem ještě netušil, jak milou společnicí nám bude.

Začnu obligátní otázkou, jak jste se ke kavárenství dostala?

„Jak tomu tak často bývá, hodně velkou oklikou. Studovala jsem výtvarnou školu a hledala jsem místo v obchodě drobné keramiky, který byl součástí konceptu Nostress. Pak jsme pomalu vybudovali z kavárničky Restauraci a z prodejny keramiky se stala galerie. A ze mě kavárnice.“

Ale umění v tomto domě zůstalo i nadále.

„Ano, pod námi je galerie fotografie, kde pravidelně pořádáme výstavy. Můj manžel je fotograf a pochází z fotografické rodiny. Takže k tomu máme blízko.“

Jídelna působí také velmi výtvarně.

„Mám k umění opravdu blízko, a tak se mohu realizovat i v dotváření interiéru.“

Vaše kavárna leží na krásném místě. Ostrý roh přímo na náměstí...

„Říkají, že máme to nejhezčí. Ještě ale se sousedním domem, se kterým si nás stále pletou. A je to logické. Otec původní majitelky měl totiž dvě dcery. Každé postavil tedy jeden dům – oba jsou takřka stejné.“

Takže o turisty není nouze?

„Tato sezona turisticky opravdu nevyniká. Ne snad, že by turistů ubylo, ale spíše méně utrácejí. My jsme ale podnikem, kam chodí rovným dílem domácí hosté a trvale žijící cizinci. Máme poměrně ustálenou klientelu a hlavně se k nám lidé vracejí. Je milé, když se třeba po čase objeví člověk ze zahraničí, který nás kdysi navštívil a vrátil se, protože mu zde bylo hezky. Mám vizuální paměť a hosté jsou překvapeni, když je poznávám. Také nás navštívil jeden Australan, který kdesi v Sydney našel na zemi vizitku našeho podniku a rozhodl se, že se k nám musí přijet podívat.

Když vás tak poslouchám, je cítit, že patříte mezi kavárníky „srdcaře“. A my jsme se přišli zeptat, jak se uvádí na trh sedmička Mattoni?

Vždyť já jim to říkám už tři roky – udělejte větší balení! Zvláště cizinci jsou na to zvyklí. Do této doby jsem standardně musela nabízet hostům velké minerálky zahraniční.

Jak reagují na tuzemskou značku?

Jsem pyšná na to, že jim mohu nabídnout naši minerálku. Mohu říci, že neodmítá skoro nikdo, tak jeden ze sta.

A co domácí?

I naši domácí hosté jsou zvyklí, že jim pro stůl nabízíme velká balení minerálky. Takže s tím ne-mají problém, zvláště když je cena příznivější než u zahraničních vod. Mám problém s tím, když se věci nedotahují do konce. Do posledního detailu. A nemůžu v gastronomii zkoušet pracovat u krás-ně prostřeného stolu s PET balením.

Po návštěvě Galerie Nostress a skvělé výstavy fotografických portrétů Markéty Kratochvílové se loučíme a nezbývá nám než doufat, že se s podobně kreativním přístupem ke gastronomii setkáme i při našich dalších reportážích.

Ivan Foral/foto: autor

www.nostress.cz