K nejsevernějšímu bodu republiky.

Kam a jak jedeme?

Při našem poznávání Šluknovského výběžku nebylo možné vynechat návštěvu nejsevernějšího bodu naší republiky. Ten se nachází na severním svahu Bukové hory, v blízkosti Severního potoka. V okolních lesích převažují smrky s malou příměsí listnatých stromů. K hraničnímu kameni přibyl v roce 2013 „ kamenný pomník“. Je to syenitová stéla o výšce přes dva metry, která váží více než dvě tuny. K slavnostnímu odhalení pomníku došlo 28. října 2013. Zbývá probrat způsob dopravy. Veřejnou jsme po nahlédnutí do jízdních řádů zavrhli a rozhodli se pro část cesty autem a pokračovat pěšky. Z Dolní Poustevny jsme jeli po silnici do Šluknova, ze které jsme v Lobendavě odbočili do osady Severní. Nedaleko místa, kde končí silnice a začíná cyklostezka jsme zaparkovali a pokračovali po svých.

 

Za čím jedeme?

Zelená značka je opodál a měla by nás provázet ke hranici. Od osady Severní jdeme po úzké asfaltce, která hned za osadou začíná stoupat. Stoupání končí a jdeme skoro po rovině. V okolí cesty jsou většinou louky a malé remízky a mělké údolí Severního potoka. Sluníčko začíná připalovat a jsme rádi, když docházíme k hranici. Tady stojí replika hraničního sloupu z období první republiky. Průjezdu do Německa brání kameny a značka zákazu vjezdu. V těchto místech měníme zelenou značku za žlutou. Je možné tady i posedět a pokračovat stezkou při hranici. Po několika desítkách metrů překračujeme potůček a začínáme stoupat. V okolí stezky jsou tabulky s fotkami a popisem ptáků, kteří tady žijí. Přicházíme k rozcestí s modrou, která míří k sousedům. Kousek od rozcestí končí stoupání a sestupujeme do lesa. Docházíme k Severnímu potůčku. Ten stále mění svůj směr a stezka často přechází mezi oběma zeměmi. Okolní lesy jsou plné borůvčí, ale květena je tady hodně chudá. Mezi stromy se objevuje velký kámen a turistický přístřešek. Jsme u cíle. Kolem pomníku jsou kamenné lavičky. Na čelní straně pomníku jsou zeměpisné údaje a státní znak. Na straně opačné je nápis v němčině. Na sloupu s turistickými ukazateli je schránka se zápisovou knihou. Několik lidí tu dnes už bylo. Čas je neúprosný a tak se stejnou cestou vracíme do osady Severní a zajímavý výlet je skoro u konce.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je vhodné mít v batohu. V okolních obcích nějaké otevřené hospody nejsou. Na tomto výletě jsme byli na obědě ve Šluknově, v restauraci Club nedaleko náměstí. Dočasné bydliště jsme měli v penzionu U Vyhlídky v Dolní Chřibské, kde jsme se i stravovali. Dobře tady vaří a s pivem to také umí.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krajina Šluknovského výběžku je velmi hezká a nejsevernější bod republiky je lákadlem. Vymazali jsme zase jedno bílé místo. Když to všechno sečteme, končíme u jedničky. Nám se to tady líbilo.

 

Ostatní informace

Celá cesta tam i zpět je okolo 5 až 6 kilometrů. Asfalt na chůzi není moc příjemný, ale stezka lesem to vynahradí. Na několika místech je sice v horším stavu, ale to k cestování patří. O převýšení se nedá mluvit. Místo je součásti mapy KČT č. 13 Šluknovsko a České Švýcarsko. I když mapy už také nejsou dnes v kursu.