Kambodža země objevů

Kam a jak jedeme?

Jedeme z Thajska do Kambodže autobusem. Dobrodružství a poznání venkova

Za čím jedeme?

Obrovská zvědavost po místním životě lidí a také památky

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Hotely zde staví vláda a několik málo zahraničních společností. Ubytování velmi luxusní...hotely se nechlubí hvězdičkami - je to zbytečné luxus střídá jiný luxus.. bohužel jen na jedné ulici. Ubytovna je za 5 dolarů na noc.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

 Večer se loučíme s ostrovem Koh Samet v Thajsku, ráno poslední koupačka v moři a po snidani v 10.00 frčíme člunem do přístavu. Zde nás čeká minibus a jedeme směr Kambodža. Před hranici nakládáme ženu znalou angličtiny, která nám bude dělat tlumočnici a převeze nás pres hranici. Poslední trh hned před hranici, kde už nakoupíte za dolary. Sem jezdi nakupovat i Kambodžané. Tričko, brýle a opasek se zde dá pořídit za 5 dolaru. Vízum nás stoji 30 dolaru nebo 1000 bathů. Procházíme free zónou, kde lide tlačí trakače. V Thajsku jsou zakázaná casina, tak hned za hranici a ve free zóně je spousta casin. Nastupujeme do velkého autobusu, ve kterém jsme sami. Víme, ze nás budou za chvíli předávat jinému minibusu. Parkoviště v areálu místní přepravní společnosti, kde jsme přesedali bylo kousek od hranic. Ve směnárně nás chtěli už okrást a chtěli nám dat kurz místo 32 bathů za dolar 42 bathů. Před hranici se dozvídáme, že Thajsko – kambodžské diplomatické vztahy jsou špatné. Odvolali své velvyslance a vedou spor o jeden chrám, pod kterým je samozřejmě naleziště diamantů a nejde o náboženský spor. Jedeme s menši zastávkou 3 hodiny do hotelu Royal Empire. Cestou vidíme největší chudobu Asie. Rozsáhlá rýžová pole, na kterých pracuji lidé do soumraku. Po jediné asfaltce zde jezdi jak vozidla, tak vesničané s vozy taženými zvířaty. V této zemi začal trochu civilizovanější život až v roce 1991, do té doby zde byly hliněné cesty. Polpot ve chvíli, kdy se měnili bankovky za úplně nové, tak zaútočil na banku a tak v zemi zrušil měnu. Stará měna se stahoval z oběhu a bylo minimum peněz v oběhu. Vyvraždil inteligenci. Lidé, kteří měli brýle nebo hodinky, byli zavražděni. Během dvou let mela Kambodža ze 14 milionu obyvatel 4 miliony. Paradoxem je že společník Polopota, dostal údajně před časem Nobelovu cenu za nový sociální systém a chtěli ho ještě vylepšit. K revoluci potřebovali lidi, proto osvobodili vězně. Kambodžský král byl během této občanské války v emigraci v Brně. Zde chodil do skolky, na hudební akademii. Král je v Kambodži oblíben. Není zde sociální, ani zdravotní pojištění. Důchod mají placený pouze lidé pracující ve státních službách. Angličtina a Kmerština je ve školách povinná. Jedeme dalekou dlouhou cestu a silnice jsou zde rovné jak ve Státech. Země se zahalila do tmy a jedeme úplnou tmou, protože veřejné osvětlení zde na venkově neexistuje. Cílem naší trasy je město Siem Reap. Lidé zde nejsou ještě tak ochotni k turistům jako v jiných částech Asie. V Thajsku vědí, ze turisti mají peníze a jsou přirozeně veselí a komunikativní. Náš řidič byl jak kus kamene bez mimik a komunikace.

Ovsem přijíždíme do Siem Reapu a nestačíme se divit. Chudobu vystřídala nevídaná moderna a luxus, tedy pouze na ulici, kde jsou hotely. Hotelové komplexy, které jsou důkladně připraveny na vánoce. Je tma a spousta žárovek umocňuje vánoční náladu. Vjíždíme do areálu hotelu a vítá nás naše kambodžská průvodkyně šátky. Hned se ochotně a až hladově zajímají uniformovaní mládenci o naše zavazadla. Další uniformovaní mládenci otvírají obrovské dřevěné dveře jako na zámku. Z recepce se na nás řítí krásné a usměvavé dívky. Uvítací drink - vychlazeny ananasový džus. Rychle se ubytujeme a jdeme do města. Naše průvodkyně nás doprovází všude. Domluvila nám tuktuky, které nás všude vozili až do ranních hodin. S průvodkyní jsme za velmi výhodných podmínek směnili peníze. Nejlepší je zde platit dolary, protože místní měna, ryely má hodně nul a je tak těžko přepočítatelná a některé bankovky jsou si velmi podobné. Navštěvujeme tržnici, kde kupujeme krásné věci, hodinky, kabelky a alkohol, někteří také ručně malované obrazy. Průvodkyně nám doporučuje restauraci, kde mají jednak výbornou kuchyni a čepované pivo. Pivo zde pořídíte čepované za 0,5 dolaru, v plechovce 1 dolar, v lahvi velké pivo 1,5 dolaru. Na hotelu 3 dolary plechovka. Píší zde o pivu, protože naši českou expedici nic jiného v takovém počasí neosvěží. Jídlo zde pořídíte ve slušných restauracích za 3 dolary.

Je zde mnoho turistů, a tak pro cizince poskytuji komfort, jelikož bez turistů, by zde nebyla práce. Průměrný plat je zde 60 dolaru. Na hotelu všude spousta personálu - od lidí na recepci, kteří vás neustále obdařují úsměvy a pohledy, přes personál v každém patře u výtahu nebo ten, který vás vítá před hotelem a při odchodu vám rád poradí. Divili jsme se kolik je zde Japonců a také Evropanů. Kambodža začíná být turistickou destinaci a na pobřeží a hlavně k němu se začíná budovat infrastruktura.

Ráno po pestré snídani minibusem vyrážíme směrem k Angorvatu, obrovskému chrámovému komplexu, který je ještě z větší části zarostlý džunglí. Ankorvat patří mezi 7 divů světa a není se vůbec čemu divit. Lze si zde na projížďku najmout tuktuk, slona nebo vám půjčí i kolo. Na vstupenku vás vyfotí a tu předkládáte na vyzvání strážcům a před některými chrámy. Ve skupině už je povinný průvodce. Mezi vysoké vzdělání se v Kambodži počítá znalost angličtiny a historii země. Průvodce zde proto dělají mladí studenti. Země je vůbec plná mladých lidí, jelikož  po ukončení řádění Rudých Kmérů nastalo obroda a růst populace. Studenti bohužel mají naučeno vše nazpaměť a nejsou schopni jít jinou trasou. Takže se místy tlačíte s ostatními skupinami. Rozloha chrámového komplexu Angorvat je 20 x 20 km, je cely oplocený původním pískovcovým zdivem. Některé chrámy jsou tak prorostlé, že nelze určit, zda památku zachránit odřezáním a kácením, nebo zanechat a udržovat stávající stav. Chrámy zarostlé džunglí jsou krásnější, než ty opravené a sanované. Vzbuzuji tajemno a spolu se zvuky džungle dostane člověk chuť objevovat. Bylo zpřístupněno turistům tak 10% celkového chrámového komplexu a 85% plochy, se několik stovek let nedotkla lidská noha. Džungle tak schovává ještě mnoho pokladů.

V minulosti se to povedlo francouzskému botanikovi, který objevil zarostlý chrám. Všude se válely pozůstatky stavebního materiálu, kvádrů pískovce. Tyto kvádry jsou děravé, aby se jimi dal prostrčit kůl a mohly tak byt dopraveny na slonech z velké dálky. Z lomu místy sloni i s nákladem museli plout na vorech. Kolem chrámu jsou pokladnice, knihovny a sloni terasy. Plno mostů a starých bazénů, které v období dešťů spojovali stavby. Nyní zde provádí opravy jak Němci, Japonci tak i Češi. Blíží se západ slunce a stoupáme na nejvyšší chrám Angorvatu Bucking Hill. K samému vrcholu vedou prudké a tak úzké schody, ze jdete bokem. Nahoře vidíte mraky zbarvující se do krvava. Zprava se velké jezero leskne zlatavou barvou a opar dělá záclony za korunami palem. Místy v džungli do kuželu stoupá dým z ohnišť, kterých postupně přibývá. Oheň tak brzy nakrmí místní obyvatelstvo. Kouř je vidět také kolem obrovského jezera, kde lide žijí v chatrčích na břehu. Cely tento chrám, který umožňuje daleký výhled je obklopen lidmi. Nikdo nedutá, maximálně šeptá a celou atmosféru umocňuji buddhističtí mniši. Nádhera, pokud budete v Kambodži, rozhodne si nenechte ujit západ slunce nad Angorvatem. Dobry tip jsme ještě dostali na celodenní výlet z hlavního města Phnom Pen lodí po jezeře zpět do Siem Reapu. Také musí být nezapomenutelným zážitkem celodenní projížďka na slonech po stezkách džunglí, kde volně žijí tygři a sloni.

Je večer a za pronikavého zvuku džungle scházíme dolů. Z nížin jsou slyšet bubny a den tak konči.

Ještě máme v plánu večeři s folklórními tanci. Za 25 dolaru zde můžete ochutnat kambodžskou, japonskou, thajskou kuchyni, při tom vám tancuji krásné dívky a hraje pěkná hudba.

Poslední noc v hotelu a ráno v 8.00 hod opouštíme Kambodžu. Přes Kualu, Singapur, Amsterdam a Vídeň se dostaneme domů.

 

 

 

Ostatní informace

Ceny jsou nízké, lze sehnat cokoliv. Hlavní město Pnom Pen srovnáváno s  Thajskem před deseti lety.