Karlova Studánka a Rolandův kámen (modrý lázeňský okruh, ostříhaná ovce a ještě něco navíc)

Kam a jak jedeme?

Lázeňská Karlova Studánka je obcí jistě všeobecně známou a oblíbenou. Aby ne, když se jedná o slavné lázně s „panenským“ vzduchem i minerálními prameny, turistickou destinaci v blízkosti mnoha nejnavštěvovanějších koutů Jeseníků i východištěm různých tras a okruhů. Díky tomu sem můžeme zajet na „pobytovku“ s vycházkami do okolí i na výlet jednodenní. A vždy se nám tady bude líbit, dokonce i ve chvíli, kdy zde probíhají lázeňské trhy, ovečky ztrácejí svůj porost a počet běžných lázeňských hostů prudce navýší davy nakupujících i okukujících.    

Koukat a nakupovat jsme sem na konci letošního června vlastně zajeli i my, ale nutná kombinace s pěší turistikou byla dodržena. Díky tomu nás čekaly také krásné výhledy, pozoruhodné skalní útvary, dřevěné stavby lázeňské i sakrální, horská květena a vlastně také veškerá pozitiva s turistikou spojená.  Na své si zde navíc přijdou např. také sběratelé turistických vizitek, které mohou být občas také skvělou nápovědou při plánování výletů do okolí navštívených míst.

Do Karlovy Studánky jsme se vydali autem a cestou jsme absolvovali ještě krátkou zastávku v Rýmařově. Auto jsme zaparkovali na placeném parkovišti u hotelu Hubertus a vydali se „do víru vášní“. Postupně jsme míjeli stánky s mnoha zajímavými produkty (a k některým z nich jsme se o pár hodin později vrátili), kde nás kromě nejrůznějších pamlsků v pevném i kapalném skupenství zaujala „hromada kamení“, která byla namalovaná jako celé „hejno“ morčat.

Za čím jedeme?

Podle mého domácího plánu jsme – po krátké konzultaci v místním informačním centru – vyrazili na modrý lázeňský okruh, který je dlouhý přibližně 4 km a jeho hlavním lákadlem je vrcholový Rolandův kámen (937 m, mapy ovšem většinou uvádí jen 910 m). Tento pozoruhodný a monumentální skalní útvar měl být i vrcholem dne ... a také byl. Nechyběla slibovaná zvrásněná rula, výška téměř 40 m, vrcholový dřevěný kříž ani množství horolezeckých tras. Jen ty výhledy už nejsou jako kdysi, protože okolní stromy přece jen „trošku“ povyrostly. Ale Praděd stále vidět je.

Cesta k Rolandovu kamenu, který se nachází severně nad Karlovou Studánkou, sice vede téměř pořád do kopce, ale je poměrně nenáročná a v některých úsecích až vysloveně příjemná. To se týká hlavně vrstevnicové části podél „vodního kanálu“. A díky tomu, že během cesty v podstatě nevyjdeme z lesa, nevadí ani ostré slunce a letní žár.

Po dosažení vrcholu se většina členů výpravy oddala odpočinku, pouze autor článku si osamocené skalisko poctivě obešel. A nezbývá než tuto variantu každému doporučit. Kámen je známým rájem horolezců, což jsem si při jeho obchůzce sám ověřil. A řekněme si to rovnou, přátelé: Nijak nadšeně se při své činnosti chlapci netvářili …

Následný sestup je poměrně nudný a oživí ho snad jen přechod přes sjezdovku. Na druhou stranu je zase velice rychlý, takže po chvíli už jsme byli zase v centru lázeňské části. Ta také stojí za prohlídku (prochází jí žlutý lázeňský okruh), vždyť většina zdejších budov dávno patří mezi naše kulturní památky. Zmínit je potřeba alespoň lázeňské domy Libuše (východisko všech čtyř lázeňských okruhů), Vlasta, Praděd nebo Slezský, Letní lázně, skleník nebo Hudební a Pitný pavilon. Téměř všechny budovy vznikly v II. polovině 19. století.

Závěr výletu pak tvořila téměř 7 km dlouhá zajížďka do Suché Rudné (část Světlé Hory), kde se nachází dřevěná kaple Nejsvětější Trojice. Jako doba vzniku této poměrně jednoduché stavby jsou uváděny snad všechny letopočty mezi roky 1720 a 1798 (vysvěcena ale údajně byla v roce 1739). Nedaleko této barokní kaple se ještě nachází pomník obětem I. světové války a památník sovětské družice Sputnik..

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jedli a pili jsme tak nějak průběžně a každý dle své chuti i potřeb … a zejména Jirka, který byl hlavním dopravcem výpravy, se nijak nešetřil. Ve většině případů jsme využívali stánků lázeňských trhů. Pomineme-li zdejší minerální prameny a pivo, tak jsme postupně ochutnali frgál, jehněčí klobásu a další masné výrobky, hanácké kynuté bramboráčky se zelím, džemy i ovocná vína.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Karlova Studánka je půvabnou lázeňskou obcí uprostřed našich nejkrásnějších hor, Jeseníků. Rolandův kámen poskytuje přírodní scémérie, které se jen tak nevidí. Tady jste prostě v místech, která si musí zamilovat každý. I když si zde občas přijdete jako na Václaváku ...

Nelíbilo: Tentokrát – kromě tradičně žalostného stavu našich silnic – musím zmínit Mapy.cz. Podle počítače jsem měl k Rolandovu kamenu kráčet po červené TZ (okruh), podle mobilu po NS Muzeum Wide Web a ve skutečnosti se jednalo o modrý lázeňský okruh s vlastním značením. A trošku nás zklamala i dřevěná kaple v Suché Rudné …

Ostatní informace

90,- Kč jsme zaplatili za parkoviště (celodenní taxa) a veškeré další výdaje – pomineme-li nákup PHM - už souvisely pouze s turistickými vizitkami, dobrým jídlem a kvalitním pitím (i když ani ta Plzeň už není tím, čím bývala).