Kašpersko – kraj zlata a strašidel

Fotografie (1)  • Foto: Mysha

Kam a jak jedeme?

Tajemné, zpustlé a přece majestátní ruiny hradu Kašperk vyrůstají v šumavských horách ve výšce 886 nadmořských metrů, což jim vynáší titul nejvýše položeného královského hradu v Čechách. Pod zalesněnými svahy kopců se asi tři kilometry odsud krčí malebné městečko, které si pozornost turistů zaslouží stejně jako hrad – Kašperské Hory.

Za čím jedeme?

Po stopách drahého kovu

Zlato se v okolí dnešních Kašperských Hor začalo dolovat někdy ve 13. století a o století později už tu nejspíš stávala rozsáhlá hornická osada. Původně město neslo jméno „Reichenstein“, později „Bergreichenstein“. To má se zlatem jistě souvislost – však spojení „am reichen Stein“ ve staré němčině znamená „u bohaté skály“. Kašperský zlatohorský revír se nebývale rozmáhal a za Jana Lucemburského byl už nejvýznamnější v zemi.

Také Karel IV. bral význam města v potaz. To on nechal k ochraně zdejší Zlaté stezky vystavět hrad Kašperk. Stavba, vybudovaná nebývale rychle v letech 1356 až 1361, získala podle Otce vlasti jméno. To vzniklo zkomolením původního názvu „Karlsberg“, tedy „Karlova hora“.

Po další staletí nesl Kašperk titul královského hradu, nicméně prakticky patřil zástavním držitelům. V 15. století byl v rukách rodu Zmrzlíků, který patřil ke stoupencům kalicha. Díky tomu se stavbě vyhnulo husitské vojsko obloukem. Petr Zmrzlík mladší odsud dokonce podnikal loupeživé výpravy do sousedních katolických Bavor.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Řekni, kde ty časy jsou…?

Kašperské Hory doznávaly v 16. století vrchol své slávy. Rudolf II. je povýšil na královské horní město s privilegiem stavět hradby. Nicméně zdejší obyvatelé byli tak zaměstnáni dolováním, že jim na vybudování fortifikačního systému nikdy nezbyl čas. Přesto však výnos ze zlata nedosahoval tak závratných výšek jako v předhusitské době. Po třicetileté válce rýžování drahého kovu nahradilo sklářství.

Také hrad Kašperk pomalu ztrácel na věhlasu. Od konce 16. století chátral, roku 1617 jej král Matyáš prodal městu. Na rekonstrukci se dlouhou dobu ani nepomyslilo – obzvlášť když byl v polovině 17. století vydán rozkaz k boření pevných hradů. Kdysi majestátní a velkolepý hrad začal plnit funkci kamenolomu, polorozpadané paláce zarůstaly křovím, věže se hroutily a prastaré zdi pokryl mech a lišejník. V zapomenutém hradě se začali zabydlovat duchové…

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vítejte v království strašidel!

V současnosti je Kašperk veřejně přístupný. V lednu roku 2007 byl hrad zasažen orkánem. Větrná bouře zničila střechu východní věže, čímž dodala siluetě, dominující jednomu ze zalesněných vrchů Šumavy, ještě tajemnější atmosféru. Na druhou stranu tak byl znemožněn přístup na druhý prohlídkový okruh. Na přelomu října a listopadu téhož roku byla dokončena oprava, a tak si dnes opět můžete dopřát prohlídku v celé své kráse. Dozvíte se něco z historie hradu, pokocháte se nádherným rozhledem a nakonec vás překvapí pár historek z mládí Karla IV., jimž je věnována speciální expozice.

A když se v okolí hradu zdržíte do večera, nebo se sem vydáte v zimě, kdy se brzy stmívá, možná budete svědky i nějaké té záhady. Kašperk je považován za jeden z nejtajemnějších a nejstrašidelnějších hradů u nás. Většina pověstí, která se k němu pojí, více či méně souvisí s nedalekou zříceninou (snad jen někdejším předsunutým opevněním Kašperku) Pustý hrádek. Právě na Hrádku se prý kdysi usadili na noc tři krejčovští tovaryši, kteří pak za tmy slyšeli podivné zvuky, ozývající se z nedalekého hradu. Na Kašperk se odvážili až ve dne. Pod severní věží spatřili těžké meče, jak se s cinkáním pohybují ve vzduchu, jako by je drželi neviditelní bojující rytíři. Za tu podívanou zaplatili tovaryši životem. Povídá se také, že na Kašperku nějaký čas sídlili děsiví kostlivci, kteří každý den o půlnoci pili a hráli karty. Někteří se domnívají, že v hlubokých lesích a skalních průrvách v okolí hradu bydlí skřítkové, kteří mají za úkol hlídat zdejší zlato. Kdoví, třeba nějakého potkáte…

Ostatní informace

text: Michaela „Mysha“ Košťálová, foto: Czech Tourism