Klatovy, město pod Černou věží.

Kam a jak jedeme?

Žlutozelený vláček zastavuje ve stanici Klatovy – město, odkud začíná naše dnešní putování za poznáním nejkrásnějšího města Plzeňského kraje – Klatov. Dějepis ponecháme trochu stranou, tím jsou stránky turistiky přeplněné. Snad se sluší napsat, že město nechal založit kolem roku 1260 jeden z největších českých králů, Přemysl Otakar II. To ostatní zájemce o dějiny najde na webových stránkách města v rozsahu, který zcela jistě uspokojí každého. Náš záměr je prostě trochu jiný, chceme projít městem, obdivovat staré i novější a nakouknout i do míst, kam turisté skoro nechodí. Možná najdeme i místa plná romantiky nebo tajemství. Kdo ví ? Ještě pohled za odjíždějícím vlakem a naše malé dobrodružství může začít.

Za čím jedeme?

Zanedbanou staničku máme za zády a jsme u auty obleženého Kauflandu. Přecházíme silnici a vítají nás Mercandinovy sady, největší park ve městě. Z pohledu sadovníka jsou zanedbané, přesto zde roste několik vzácnějších druhů stromů a nacházíme zde sochy, které představují roční období a Auroru. Hezká je i kolonáda, a nedaleký rybník. Protéká tudy Drnový potok, kolem kterého se dostáváme k bývalé centrále městských elektráren. Dále jdeme Žižkovou ulicí směrem z města a z ní vlevo do ulice Národních mučedníků. Budovy školy a gymnázia patří mezi hezké stavby, stejně jako budova mateřské školy na druhé straně. Bohužel, v té za protektorátu sídlilo gestapo, jedno z nejhorších v zemi. V době od 31. 5. až 3. 7. 1942 zde bylo odsouzeno k smrti 73 lidí. Tuto hrůznou událost připomíná pamětní deska u vchodu do zahrady. V ulici je několik hezkých vilek z meziválečného období. Následuje Hostašova ulice, ta je zaslíbenou zemí pro obdivovatele secese. Městské muzeum hraje v tomto směru prim. V nedalekých Vrchlického sadech se přesouváme do středověku. Zde stojí zajímavá socha geologa Krejčího, hradební věž Okrouhlice, ta je součástí městského opevnění, které patří k nejzachovalejším v kraji. Kolem nedávno opraveného areálu bývalého kláštera u kostela sv. Vavřince procházíme do Plánické ulice a míříme na náměstí. Dominantní Černá věž je 81 m vysoká a byla postavena v letech 1547 až 1557. V tomto roce se začala stavět Radnice, tu ale dnes vidíme v pseudorenesančním slohu, ve kterém byla upravena v letech 1923 až 1925 dle návrhu architekta Josefa Fanty. Kostel Neposkvrněného početí P. Marie a sv. Ignáce spolu s nedalekou kolejí nechali postavit jezuité. Stavbu začal v roce 1656 architekt Carlo Lurago. V podzemí kostela jsou známé katakomby, do kterých se začalo pohřbívat v 70. letech 17. století a skončilo zákazem císaře Josefa II. v roce 1783. Nedaleká barokní lékárna „ U Bílého jednorožce“ je unikátem. Byla v provozu od roku 1776 a skončila až v roce 1966. Ve středu náměstí je kašna a zaujmou i některé měšťanské domy. Křížová ulice nás zavede k Bílé věži, ta tu stojí od roku 1581, ale dnešní tvář je až z roku 1758, kdy došlo po požáru k zvýšení a dalším úpravám. Chrám Narození P. Marie je perlou gotického slohu. Původní stavba z doby kolem roku 1260 se sice částečně uchovala v obvodovém zdivu, ale chrámová loď se začala stavět na konci 14. století a presbytář je z roku 1410. Uvnitř je vystaven zázračný obraz P. Marie Klatovské. Od kostela projdeme opevněním a dáme se vlevo. Na konci Jiráskovy ulice je kaple Zjevení P. Marie „ Chaloupka“ z roku 1696. Stojí na místě domku, ve kterém byl zázračný obraz delší čas uložen. Za sídlištěm cestou Na Korábu a poté ulicí Gorkého, ze které odbočíme u garáží vlevo, se dostaneme ke klatovským jezírkům. Jsou v bývalých lomech a v menším rostou lekníny. Místo plné klidu a romantiky je vhodné na přestávku. Nad druhým jezírkem je výhledové místo, jak na město, tak i vzdálenou Šumavu a dokonce i pohoří Hoher – Bogen v Bavorsku. O něco severněji je židovský hřbitov ze druhé poloviny 19. století. Od moderního krematoria procházíme hřbitovem. Zastavujeme se u památníku obětem obou světových válek a náš výlet končí u barokního kostela sv. Michala na hřbitově. Odtud již jdeme novější částí města na hlavní nádraží a loučíme se pohledem na staré město. Tak zase někdy nashledanou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Restaurací i menších hospůdek je v Klatovech značný výběr. Ale jak to tak bývá, návštěvník neznalý místních poměrů, může vybrat špatně. Než jsme nalezli tu „ správnou hospůdku“, také jsme se spálili. Bohužel uvést ty opravdu špatné je trochu rizikem, ale lze doporučit jednu skutečně výbornou. V Krameriově ulici, nedaleko náměstí, je již hodně let asijská restaurace a tam vaří výborně. Dům, jako jediný v ulici, je porostlý vistárií. Ubytovací možnosti jsou ve městě značné.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Klatovy jsou nejen nejhezčím městem Plzeňského kraje, ale moc konkurentů nemají ani v rámci celé republiky. Významné památky města jsou udržované, včetně městských parků. V uličkách starého města je hodně hezkých domů a projít se kolem hradeb má také něco do sebe. Trošku nás zarazili plastové láhve v kašně na náměstí, ale za tyto „dary turistů“ město nemůže. Snad jen Mercandinovy sady město zanedbává.

Ostatní informace

Pro turisty je přístupná Černá věž, ze které je za dobré viditelnosti hezký pohled na Šumavu. Barokní lékárnu turista nesmí vynechat. Zajímavé jsou katakomby a doporučuji návštěvu městského muzea. Do těchto objektů se platí vstupné. Informace o jeho výši jsou na webových stránkách města. Je jasné, že v tomto tipu na výlet nebylo možné všechno popsat a některá místa zde nejsou. Ale vnímavý turista to jistě pochopí a také není důvod, nechat se vodit na provázku, člověk tak přichází o mnohá překvapení. Ve městě působí i průvodci, kteří se sami nabízejí. Jinak informační centrum je na náměstí, kde je dobré začít s výletem. Kromě mapy města jsou zdarma k dispozici dobře zpracované materiály o městě i jeho okolí. Klatovy jsou na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.

Na výlet vlakem

Nejlepší vlakové spojení mají Klatovy s Plzní a Šumavou. Jedná se o trať č. 183. Domažlice – Klatovy – Horažďovice předměstí spojuje trať č. 185. Vlaků zde sice moc nejezdí, ale pro cestování to je dostačující.