Klíč k Lužickým horám

Kam a jak jedeme?

Za výchozí bod našeho putování použijeme městečko v podhůří Lužických hor, - Nový Bor. Nový Bor má dlouhodobou sklářskou tradici, i když na město byl povýšen až v roce 1757. Původně se Nový Bor nazýval Haida, převážná většina obyvatel tu byla německého původu. Na náměstí je pozdně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, upraven do dnešní podoby koncem 19.století, zařízení kostela je většinou rokokové, výzdoba postraních oltářů je od sloupského sochaře Antonína Maxe, obraz Krista je kopií obrazu z chrámu sv. Petra ve Vatikánu od Václava Mánese. Okolo náměsti je několik starých z části roubených domů, na náměstí je také Sklářské muzeum se zajímavou expozicí. Na romantickém místním Lesním hřbitově najdeme památník zde popravených rumburských hrdinů. Na náměstí si najdeme rozcestník turistických cest, nás bude zajímat červená, i když z kraje půjdeme chvíli společně i s modrou. Ta vede přes Polevsko na Národní přírodní památku Panská skála (Varhany) a dále do Kamenického Šenova. My se ale budeme držet stále červeně značené cesty, která nás povede přes místní část Arnultovice s pěkně upravenými domky a vilami, pak podél zahrádkářské kolonie luční cestou až k hlavní silnici na Liberec. Stále sledujeme dominantní kužel Klíče. Ještě nedávno bychom museli přejít přes rušnou silnici, dnes můžeme použit moderní lávku, která je součásti Cyklotrasy vedoucí až na německý Oybin. Projdeme pak kolem hájovny a dáme se lesní cestou. Často narazíme na prameny, studánky a potůčky, místama se nám otevře dílčí výhled do malebného kraje Podluží. Těžko můžeme zabloudit, dominantní horu Klíč máme často na dohled. Asi po 2km dojdeme k odpočívadle u Kamzičí studánky. Teď se už prakticky nacházíme na úpatí hory. Zde si můžeme odpočinout, nabrat sil, které určitě budeme k výstupu potřebovat. Pokračujeme zatím mírně stoupající cestou kolem rozlehlého suťového kamenného pole, nad nim jsou strmé srázy skalních stěn. Dojdeme k dalšímu rozcestníku, opět se nenecháme zmást modrou, která by nás zavedla na Novou Huť a dále až k nádraží v Dolním Podluží, stále zůstáváme věrní červené, to už stoupáme vzhůru po horské cestičce vinoucí se po svahu Klíče, na některých místech se kocháme daleký výhledem. Chvíli to trvá, trochu se i přitom zapotíme, ale když přeci jenom dosáhneme kýženého vrcholu ve výšce 759metrů, jsme za to odměněni panoramatickým dalekým výhledem. Zatím co severní polovinou zabírají nejvyšší hory Lužických hor, jako Studenec, Malý a Velký Buk, Jedlová, Pěnkavčí vrch, Stožec, Luž a Hvozd, na severovýchodě dohledneme k vrchům Českosaského Švýcarska, za nimi za jasného počasí můžeme zahlédnout až špičku Milešovky. v údolí pod Klíčem leží obec Svor, více na východ pod Zeleným vrchem Cvikov. Jižním a jihovýchodním směrem hledíme na Sloup, na vrchy v jeho okolí Ortel a Slavíček, o něco dále Tlustec a Ralsko. Jsou-li opravdu dobré podmínky, dohlédneme až k hřbetu Jizerských hor, Ještědskému pohoří a Krkonoším. Název Klíč pochází z německého Kleis, nebo také staroslovanského výrazu "ključ", který označuje pramen, nebo tryskající vodu. Dříve byla hora až po vrchol zalesněná, ale několikrát zde došlo k velkým požárům, naposledy v roce 1992, své také udělaly emise, takže dnes je vrchol více méně holý. Také zde stávalo několik horských boud, naposledy před 2. světovou válkou, dnes tu ale nenajdete ani základy. Tvrdí se, že zde bývalo strážní stanoviště, ze kterého se ohněm dávalo do vnitrozemí varovné znamení o vpádu nepřítele Stožeckým průsmykem. Klíč, jako převážná většina horských vrcholů Lužických hor, je jak stvořen k duchovní relaxaci, k meditacím a další spirituální činnosti. Když jsme si dostatečně užili Klíče, sejdeme stále po červené do obce Svor. Projdeme celou vsí a dostaneme se k vlakovému nádraží na trati Jedlová - Česká Lípa.

Za čím jedeme?

Hora Klíč je opravdovým symbolickým klíčem k Lužickým horám. Ty nejenom spatříme při výhledu z vrcholu, ale můžeme se i přímo napojit na některou z mnoha cest, která nás k ním může zavést.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud nemáme proviant v batůžku, cílová stanice Svor nabízí i možnost občerstvení, najezení a případně i ubytování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Lužické hory nám poskytují nezaměnitelnou atmosféru, nádherné daleké výhldy, romantická místa a i setkání s dávnou historii.Škoda jen, že místní lesy jsou dost zdevastované neuváženou megatěžbou dřeva.

Ostatní informace

Zatím za návštěvu hor nic neplatíme. Jen snad trochou vlastního potu. Ale rozhodně to stojí za to.