kolem Malé Skály

Tipy na výlet • Romantika • Celodenní výlet • Do přírody

pod Vranovem

Frýdštejn

Frýdštejn od občerstvení

ksichtík ve Voděradech

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Přes noc se zatáhlo a my jsme vyrazili obcházet kárlštejny. První byl hned nad Malou Skálou, hrad Vranov, zvaný též Pantheon. Původně strážní hrad zemské stezky romanticky upravený. A hlavně na šíleném kopci. Nahoře jsem si zakoupil jedno lahvové a upadl na lavici. Pavlína za mírný poplatek obdržela klíče od hradní brány a tištěného průvodce. Po prohlídce obé musela vrátit. Je to tu organizováno jako samoobsluha. Začalo jemně pršet. Čekal jsem, díval se dolů Na Jizeru a tiše moknul. Nejlepší tu byla malá bonzajka vyrůstající ze skalní stěny. Až teď jsem si uvědomil, že to vypadá jako letecký snímek z Afghánistánu.

Po prohlídce a povinném Pavlínině nanukovi jsme vyrazili dobýt další kárlštejn, tentokrát hrad Frýdštejn. Cesta je zpočátku příjemná, vede pod skalami, ale brzy se vyšplhá na hřeben a to je jiná káva. Vlevo sráz, vpravo sráz, prší a já trpím závratí. Ale přešel jsem. Po hodince se cesta zase proměnila v polňačku a po chvíli už tu byla válcová věž hradu ve které v pohádce bydlela čarodějnice.

Pavlína si zakoupila vstupenku, já zůstal u pokladny a od paní pokladní jsem se o hradu dozvěděl asi mnohem víc. Třeba i to, že se hrad podařilo získat obci a ta ho zachránila před rozpadnutím. Během prohlídky déšť zhoustl, mně to ale nevadilo, byl jsem pod střechou. A Pavlína si tentokrát deštník nezapomněla.

Prohlídka skončila, pršet přestávalo, šli jsme dál. Na štěrkovaném parkovišti pod hradem jsem našel krásný olivín. Ještě ho mám schovaný. V podhradí se vyskytlo občerstvení, chvíli jsme se zdrželi. I na obrázek hradu z druhé strany.

Po silničce jsme došli do vsi Voděrady. Vlastně jsme jen šli po jejím okraji, ale u jednoho stavení byly krásné kamenné ksichtíky. Ty opravdu za zaznamenání stály.

Za Voděrady cesta odbočuje do skalního města Drábovna. Má být nejdivočejší v celém okolí, ale stezka vede víceméně po vrcholu, zas tak moc toho vidět není. Došli jsme až k opravdu nepatrným zbytkům místního hrádku, potom jsme se kus vrátili a po modré značce jsme se spustili do Malé Skály. Sotva jsme se ocitli u silnice, zastavilo auto. Vylezli nějací mladí s vážně míněným dotazem: „Prý jsou tady nějaké zajímavé skály. Nevíte o tom něco?“ No tak jsem jim prstem ukázal. Na protějším břehu řeky Suché skály a Sokola, za zády hřbet Vranova, nad sebou Drábovnu. Tvářili se, že jdou na Vranov. V sokolovně byla k večeři kachnička s bramborovým knedlíčkem a červeným zelíčkem.

Za čím jedeme?

Já jsem šel do skal, Pavlína na svoje „kárlštejny“ a oba jsme byli spokojení. Výlet je velmi příjemný.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Bydlení v ubytovně místní TJ je příjemné a cenově velmi dostupné, cestou jsme potkali jen občerstvení pod hradem Frýdštejnem, kuchyně v sokolovně v Malé Skále neměla chybu. Ale pozor, nic z toho už nemusí platit. Psal se rok 2008.