Loading...
Tipy na výlet • Romantika • Celodenní výlet • Do přírody
Přes noc se zatáhlo a my jsme vyrazili obcházet kárlštejny. První byl hned nad Malou Skálou, hrad Vranov, zvaný též Pantheon. Původně strážní hrad zemské stezky romanticky upravený. A hlavně na šíleném kopci. Nahoře jsem si zakoupil jedno lahvové a upadl na lavici. Pavlína za mírný poplatek obdržela klíče od hradní brány a tištěného průvodce. Po prohlídce obé musela vrátit. Je to tu organizováno jako samoobsluha. Začalo jemně pršet. Čekal jsem, díval se dolů Na Jizeru a tiše moknul. Nejlepší tu byla malá bonzajka vyrůstající ze skalní stěny. Až teď jsem si uvědomil, že to vypadá jako letecký snímek z Afghánistánu.
Po prohlídce a povinném Pavlínině nanukovi jsme vyrazili dobýt další kárlštejn, tentokrát hrad Frýdštejn. Cesta je zpočátku příjemná, vede pod skalami, ale brzy se vyšplhá na hřeben a to je jiná káva. Vlevo sráz, vpravo sráz, prší a já trpím závratí. Ale přešel jsem. Po hodince se cesta zase proměnila v polňačku a po chvíli už tu byla válcová věž hradu ve které v pohádce bydlela čarodějnice.
Pavlína si zakoupila vstupenku, já zůstal u pokladny a od paní pokladní jsem se o hradu dozvěděl asi mnohem víc. Třeba i to, že se hrad podařilo získat obci a ta ho zachránila před rozpadnutím. Během prohlídky déšť zhoustl, mně to ale nevadilo, byl jsem pod střechou. A Pavlína si tentokrát deštník nezapomněla.
Prohlídka skončila, pršet přestávalo, šli jsme dál. Na štěrkovaném parkovišti pod hradem jsem našel krásný olivín. Ještě ho mám schovaný. V podhradí se vyskytlo občerstvení, chvíli jsme se zdrželi. I na obrázek hradu z druhé strany.
Po silničce jsme došli do vsi Voděrady. Vlastně jsme jen šli po jejím okraji, ale u jednoho stavení byly krásné kamenné ksichtíky. Ty opravdu za zaznamenání stály.
Za Voděrady cesta odbočuje do skalního města Drábovna. Má být nejdivočejší v celém okolí, ale stezka vede víceméně po vrcholu, zas tak moc toho vidět není. Došli jsme až k opravdu nepatrným zbytkům místního hrádku, potom jsme se kus vrátili a po modré značce jsme se spustili do Malé Skály. Sotva jsme se ocitli u silnice, zastavilo auto. Vylezli nějací mladí s vážně míněným dotazem: „Prý jsou tady nějaké zajímavé skály. Nevíte o tom něco?“ No tak jsem jim prstem ukázal. Na protějším břehu řeky Suché skály a Sokola, za zády hřbet Vranova, nad sebou Drábovnu. Tvářili se, že jdou na Vranov. V sokolovně byla k večeři kachnička s bramborovým knedlíčkem a červeným zelíčkem.
Já jsem šel do skal, Pavlína na svoje „kárlštejny“ a oba jsme byli spokojení. Výlet je velmi příjemný.
Bydlení v ubytovně místní TJ je příjemné a cenově velmi dostupné, cestou jsme potkali jen občerstvení pod hradem Frýdštejnem, kuchyně v sokolovně v Malé Skále neměla chybu. Ale pozor, nic z toho už nemusí platit. Psal se rok 2008.
Pavlína byla unešena jak Vranovem, tak Frýdštejnem. Já mám rád prostě tuhle krajinu.
Vstupné se platí na obou hradech. Samozřejmě si jeho výši nepamatuji, dnes už stejně bude asi jiná.