Kolem nových pramenů k Jezírku lásky (Luhačovice)

Kam a jak jedeme?

Luhačovice nejsou jen městem, kde chorobami trápení pánové korzují lázeňskou kolonádou a popíjením léčivých pramenů ze sebe opět činí junáky ani lokalitou, kde léčené dámy podléhají kouzlu lázeňských šviháků v saku značky pepito, ale také místem, které nabízí nesčetné možnosti k toulkám v okolní přírodě. Mohou to být i nenáročné procházky, ale je potřeba si uvědomit, že z Luhačovic je to v podstatě vždy do kopce. Jednou z takových možností je výprava k Jezírku lásky, která nás provede - mimo jiné - kolem dvou minerálních pramenů, vysvěcených teprve v druhém desetiletí třetího tisíciletí, i podél neobvyklé lesní křížové cesty.

Za čím jedeme?

Začínáme v samotném srdci luhačovických lázní, konkrétně na Lázeňském náměstí mezi Společenským domem a Lázeňským domem Bedřicha Smetany (my jsme ovšem začínali už u Luhačovické přehrady). Zde se vydáme po žluté TZ vzhůru a za nedlouho dojdeme k pramenu Marie (minerální voda z vrtu realizovaného v letech 2008 až 2010). Pokud zrovna teče, můžeme se krátce osvěžit i posílit a pokračujeme dál do kopce. Po pár desítkách metrů opouštíme žlutou TZ a pokračujeme dál po Jurkovičově okruhu (červené psaníčko).

Naše cesta vede kolem Obory se stejnojmenným mysliveckým „táborem“ (a stejně se jmenuje i cyklotrasa, která k Jezírku lásky vede) až dojdeme k silnici spojující Luhačovice s Řetechovem. Tady můžeme pokračovat dál po psaníčku nebo jít kousek po asfaltce (doleva) a na konci lesa odbočit doprava dolů. K Jezírku lásky už to v té chvíli skutečně máme jen onen pověstný met valounem.

Jezírko lásky je v podstatě takový malý zelený rybníček Brčálník, u kterého byl postaven dřevěný přístřešek. Díky svému jménu je to však oblíbené místo turistů i lázeňských hostů všech věkových kategorií, pohlaví i sexuálních orientací. Ve skutečnosti se přitom jedná o malou přehradní nádrž, postavenou jako zásobárna vody pro lesní zvěř. Jezírko lásky je hluboké přibližně 1 metr a má rozměry 60 x 30 m. Jsou s ním spojovány mnohé pověstí a legendy. Ta nejznámější říká, že pro trvalé štěstí v lásce a manželskou věrnost je potřeba namočit do jezírka levý ukazováček. Mnohem pikantnější je příběh, podle kterého v jezírku bydlel vodník, který lákal místní děvčata k erotickým hrátkám … a prý mu k tomu stačily pentličky.

Další pověsti hovoří o pokladu uprostřed jezírka, který tam odhodil prchající loupežník, nebo o krásné komtese, která se zde tajně scházela se svým chudým milencem. Nerovný vztah, který dal jezírku jeho jméno, skončil díky tomu, že se komtesa se při jedné projížďce na koni nachladila a následně zemřela (a pak že je rýmečka smrtelnou nemocí mužů).

Zpět pak pokračujeme stejnou cestou, pouze pod Mariiným pramenem (u Altánu) zabočíme po psaníčku doprava. Naše trasa následně vede kolem zajímavé křížové cesty k pramenu Viola (minerální léčebná voda pro pitné kúry, uhličité koupele, inhalace a kloktání byla naražena teprve na podzim roku 2016). Zde nás čeká opět krátké osvěžení a doplnění minerálů. Před námi už pak zůstávají jen poslední desítky metrů a cíl u proslulého pramene Ottovka. Jeho pavilon je jedním z nejznámějších symbolů luhačovických lázní. Od něj se přesuneme zpět na Lázeňské náměstí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v hotelu Harmonie, který se nachází v lesoparku a blízkosti Luhačovické přehrady. Během cesty jsme se občerstvovali zmíněnými prameny, které jsme pro jistotu mírně ředili valašským penicilinem. A protože jsme vyrazili v brzkém dopoledni (nebo pozdním ránu), skočili jsme si pak na oběd v centru nejznámějších moravských lázní.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbil se nám v podstatě celý pobyt v Luhačovicích. Na tomto výletu nás - kromě krás Matky Přírody nad Luhačovicemi - zaujala nejvíce asi křížová cesta brněnské výtvarnice Jitky Jurnečkové a pověsti spojené s Jezírkem lásky. Samotné jezírko nás ovšem spíše „lehce“ zklamalo …

Ostatní informace

Tato procházka sama o sobě je výletem zcela beznákladovým. O třídenním pobytu v Luhačovicích se to už ovšem říct nedá …