Krajková - rozhledna Cibulka

Naší slabou stránkou jsou rozhledny. To byl také jeden z důvodů, proč jsme se vydali do nejzápadnější části naší republiky. Z domova to sem nemáme daleko, přesto jsme tady ještě všechny nenavštívili.

Obec leží asi 10 km na severozápad od Sokolova v jižním předhůří Krušných hor. Na sever od obce protéká Dolinský potok. Byla to jedna z nejstarších osad na Sokolovsku, poddanská ves, která patřila k nedalekému hradu Hartenberg. Byla založena na zemské stezce do Saska. První zmínka o ní je z r. 1350. Toho roku jí a okolním vsím udělil český král Karel IV. dolové právo a právo kutat olovo. Vznikl zde Báňský úřad, který byl později přeložen do Oloví.

Jen o něco mladší – z r. 1357 je první zmínka o pozdně gotickém kostele sv. Petra a Pavla, který stále stojí v centru obce. R. 1583 získal v presbytáři renesanční portál s ornamentální výzdobou. Dnešní podoba je z 19. století, z té doby je i věž. Snad nejcennější je hlavní oltář - cenná řezbářská práce neznámého pravděpodobně italského mistra.

Když vypukl v obci během třicetileté války mor, byl při kostelu založen i hřbitov. R. 1780 byl na 15 let přemístěn na kopec směrem na Květnou, ale pak už se pohřbívalo opět u kostela. Od r. 1842 je v severní části obce.

R. 1481 byla Krajková povýšena na městečko, získala městská práva a r. 1485 další důležitá privilegia, včetně městského znaku. Ve městě se vykonávalo soudní i hrdelní právo, které se vykonávalo vedle silnice do Květné. Část pozemku byla nazývána „Šibeniční louka“

Okolo r. 1552 se zde začala rozvíjet cechovní výroba – byli zde řezníci, truhláři, skláři a kováři. Doly po třicetileté válce tolik neprosperovaly. V závislosti na úbytku výdělků z důlní činnosti se r. 1818 začalo s

výrobou paličkované krajky, kterou později vystřídala výroba tzv. bruselských krajek, které se nepaličkovaly, ale byla to jemná výšivka. R. 1819 zde byla dokonce založena krajkářská škola, první v Krušných horách. Zdejší krajky byly známé i ve světě. Zde se např. vyrobily svatební šaty císařovny Alžběty nebo krajky pro pražského kardinála. Zdejší krajky se dostaly i r. 1876 na světovou výstavu ve Philadelphii. Bohužel, krajkářství zde zaniklo, jen název města zůstal. Zda na to mělo vliv vystěhování německého obyvatelstva, to se nikde nepíše.

Po 2. světové válce se zde začalo opracovávat ploché sklo. Zpracovával se tak technologický odpad ze závodu v Oloví a Dolním Rychnově. R.1950 se začalo s broušením skla, s výrobou broušených mikroskopických skel a fasetováním zrcátek. Zboží se vyváželo hodně i do ciziny. Ale nic není věčné. r. 1997 byla i tato výroba ukončena.

V současné době se obec dostane do povědomí lidí snad aspoň rozhlednou, která byla postavena r. 2014 na Šibeničním vrchu. Zde již od r. 1913 až do 2. světové války nižší dřevěná rozhledna stávala. I když je rozhledna na katastru obce Krajková, o její postavení se zasloužili nadšenci z Oloví. V plánu to měli již od r. 2001, jenže potřebovali vykoupit pozemek, který patřil rakouskému majiteli.

Ocelová 29,5 metrů vysoká, volně přístupná rozhledna je zajímavě řešená. V 1. patře je nízká vyhlídková plošina, ze které sice není nic moc vidět, ale ti, kteří se bojí výšek, alespoň mají pocit, že byli na rozhledně. Dál se stoupá po celkem 129 točitých schodech vzhůru. Věž má okolo sebe dva zajímavé kovové prstence. Vrchol s vyhlídkovou plošinou ve výšce 23,8 metru má tvar cibule. Od ní je odvozen i její název. A aby to bylo stylové, slavnostního otevření 31. srpna 2014 se zúčastnil moderátor Aleš Cibulka.

Z rozhledny je kruhový výhled. Je vidět západní část Krušných hor, Sokolovská pánev, Smrčiny, v pozadí i Slavkovský les. Z měst je vidět Oloví, Sokolov i německý Klingenthal.

V blízkosti rozhledny žádná možnost občerstvení není. Zda je nějaká možnost v blízkých obcích, to nemám tušení. Do Sokolova to není daleko. Tam, v blízkosti kláštera mohu doporučit pivovar Permon, kde mají výborné pivo, ale kde bohužel nevaří. Na oběd jsme se zastavili v restauraci Steak Bar George, v ulici 5. května v blízkosti Hornického domu. Cenově to nebylo tak vysoké a moc jsme si pochutnali.

Rozhledna je moc hezká, i když je „pouze“ kovová. Díky prstencům a cibulce vypadá zajímavě. Však jsme se také shodli na tom, že konečně vidíme pořádnou rozhlednu. Pod rozhlednou je možno posedět. Zajímavá je i naučná stezka Oloví, která sem z Oloví vede. Měří necelých 5 km. Je na ní 6 zastavení, kde v češtině a němčině informují o zdejší hornické činnosti i o zajímavých stavbách. Na trase jsou zajímavosti i pro děti, aby jim cesta na kopec pěkně utekla.

K rozhledně se nechá jít z různých směrů.
My jsme vyrazili nejkratší trasou z malého přírodního parkoviště, které je u silnice z Krajkové do Oloví. Během 1 km jsme vyšlápli 108 výškových metrů. Cesta byla chvílemi kamenitá, chvílemi pohodlná lesní pěšina, zpočátku dokonce mírnější. Pro mne tedy jako dělané. Aspoň jsem se trochu rozdýchala. Na rozcestí pod vrcholem je odpočívadlo s jedním zastavením naučné stezky, kde si děti mohou zahrát lesní pexeso. Docela prima nápad. Pod rozhlednou je několik laviček. Výhledy bohužel po nočním dešti byly zamlžené, ale přesto dostačující. 

Další možná cesta, asi nejpohodlnější je od západu, také po zelené. Tato trasa je vyznačená i jako cyklostezka. Měří 2 km a vede téměř po rovině. Parkoviště je na silnici z Krajkové, která vede přes Libnov do Horního Studence, zhruba 1 km za Libnovem. Na rozcestí Kamenný oltář se zleva připojuje žlutá turistická trasa a NS Oloví. Všechny cesty vedou společně nahoru. Kousek od tohoto rozcestí je v lese kaple Nejsvětější trojice – umělá jeskyně, postavená ze strusky, která vznikla při tavení železa v bývalých rotavských železárnách. K tomuto místu se váže pověst – když tudy jednou šel pekařský mistr, zastihla ho silná bouře. Schoval se pod borovici a modlil se, aby ho ochránila, a slíbil, že když přežije, že zde zavěsí svatý obraz. Blesk udeřil před ním, vedle něho i za ním. Jemu se nic nestalo. Slovo dodržel a na strom pověsil obraz Nejsvětější Trojice. Později zde přibyly i dřevěné lavičky. Okolo chodící lidé se zde zastavovali a vždy se pomodlili. Obrázek se tak stal malým poutním místem. V letech 1915 – 1917 za 1. světové války se olovský farář rozhodl zde postavit jeskyni k uctění Nejsvětější Trojice.

Kdo si chce udělat trochu delší výlet, ať vyrazí z Oloví – okruh je skoro 4 km dlouhý s převýšením 150 metrů. Z Horního náměstí se jde po žluté přes rozhlednu, rozcestí Kamenný oltář na rozcestí Nad kaplí. Dále se pokračuje po modré přes kapli sv. Josefa. Byla postavena cca r. 1550, aby ochraňovala horníky před důlními neštěstími. Takhle se projde i část naučné stezky Oloví. Pokud by se prošla k tomu ještě celá NS, bylo by to přes 7 km s převýšením 265 metrů. Je tu hezky, byla by to hezká procházka, ale my měli času málo a počasí bylo víc než nejisté.