Krásná vycházka na konec turistické sezóny (Červenohorské sedlo – Červená hora – Kamenné okno – Vřesová studánka – Červenohorské sedlo)

Kamenné okno  •  Fotografie (40)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

Červenohorské sedlo

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Závěr první listopadové dekády nám nabídl počasí, o kterém sní snad každý turista. Bylo slunečno, poměrně teplo a téměř absolutní bezvětří. A když se k tomu všemu přidala i jistá inverze, nebyl nejmenší důvod zůstávat sedět v podhorském „oudolíčku“. Vydali jsme se proto alespoň na krátkou vycházku do nadmořských výšek přesahujících tisíc metrů. A také do míst, která máme dlouhá desetiletí rádi a která můžeme každému – a bez sebemenšího uzardění – jen a jen doporučit.

Na Červenohorské sedlo jsme se tentokrát vydali autem, ale naše výpravy jsme zde asi častěji zahajovali po příjezdu autobusem nebo výšlapem z Koutů nad Desnou, kam zajíždí i vlak (tedy pokud není zrovna po povodních). A protože už máme program do konce roku tak nějak naplněný, pojali jsme sobotní akci jako takové milé zakončení turistické sezóny.

Za čím jedeme?

Naše cesta tedy začíná na Červenohorském sedle, hranici šumperského a jesenického okresu a ve výšce 1.013 nadmořských metrů. Vydáme se po červené Hřebenovce (začít můžeme také úvodní zkratkou přes někdejší „cvičnou louku“) vzhůru a postupně míjíme kapli zasvěcenou obětem hor i turistické rozcestníky Pod Bílým sloupem (to už jsme ve výšce 1.170 m) a Bílý sloup (1.227 m). Těsně za druhým jmenovaným odbočíme doprava a pokračujeme po žluté TZ. Po ní dojdeme na Červenou horu, která dosahuje výšky 1.333 m, ale turistické značení prochází o nějakých 20 metrů pod jejím vrcholem. A zde většinou začínají svačinky, dlouhé chvíle kochání se a pořizování prvních větších souborů výhledových panoramatických fotografií.

Koneckonců výš už se během naší cesty nepodíváme. I Kamenné okno, ke kterému pokračujeme po žluté TZ (chvíli je to žlutozelený souběh), už dosahuje „pouze“ 1.300 m (a i to jen tak-tak). U tohoto půvabného skalního útvaru musíte počítat s jistou prodlevou, protože se zde často tvoří fronty turistů, kteří se tu chtějí zvěčnit alespoň na fotogafii v mobilu. A protože jsme se tentokrát rozhodli jen pro nenáročnou vycházku, vrátíme se po zelené TZ k Vřesové studánce, která bude naší poslední delší pauzou.

Tady jsme ve výšce 1.290 (až 1.313) m a při malé svačině a horkém čaji (neřidiči se nespravedlivě nalévají i slivovicí) zavzpomínáme na doby, kdy zde stávala oblíbená turistická chata (ta v roce 1982 vyhořela, aby definitivně zmizela v roce 1988). Pochopitelně zavítáme také k samotné studánce, která je od roku 1927 ukrytá v kamenné kapli. Vřesová studánka ovšem není jen místem turistickým, ale také poutním. Někdejší kostelík zde připomíná nejen železný kříž, ale také kamenný oltář slavného sochaře Otmara Olivy.

Po nějakém čase opouštíme vzpomínky i Vřesovou studánku, naposledy pohlédneme směrem k Vozkovi i Keprníku (ten si později dáme v tekuté podobě) a pod dohledem vysílačového strážce Praděda se vrátíme zpět na Červenohorské sedlo.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou je možností dost a dost, na samotné trase už od konce legendární Vřesovky naopak zcela „bez“. Volit se tedy dá hlavně samotné Červenohorské sedlo, ale i Kouty nad Desnou nebo Loučná nad Desnou. Nám tentokrát stačila jen ta svačina a čaj.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Vzhledem k tomu, že nám bylo počasí opravdu více než nakloněno, tak úplně všechno. Krásná podzimní příroda, horský vzduch, jasné výhledy, dlouhodobě oblíbená místa (takže vlastně i míšikovská Cesta do dětství), dopoledne ještě nepřelidněno … co víc si přát.

Nelíbilo: Parkoviště na Červenohorském sedle zavedlo i mimo lyžařskou sezónu skutečné vysokohorské ceny. Přijeli jsme v 9,01 hod., odjížděli ve 13,00 hod. a parkovací automat nám odebral 200 Kč. Celkem dobrý byznys ...

Ostatní informace

Celá trasa se dá – pokud vynecháme úsek žluté TZ - zvládnout s kočárkem (i když ten hrubý makadam rozhodně není ideální) nebo s domácím mazlíčkem menšího vzrůstu i slabší fyzické kondice a není problémem ani pro ty, kteří mají jedno koleno půl roku po výměně a to druhé na sra… (no, však víte – prostě před výměnou). Musíte se ovšem připravit na fakt, že to zde bývá často „Václavák“ a že se parkoviště na Červenohorském sedle přes vydřidušské ceny velmi rychle plní.

Autor: markyz63

Další články autora: 3576

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli

1 turista zde byl a hodnotil

5,00

vřele doporučuji

doporučuji

stojí za vidění

stavte se tam

nic zajímavého

Diskuse a komentáře k Krásná vycházka na konec turistické sezóny (Červenohorské sedlo – Červená hora – Kamenné okno – Vřesová studánka – Červenohorské sedlo)

Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!

Vstoupit do diskuse

Přidat komentář