Krásnou starou Šumavou - okolí Horské Kvildy

Kam a jak jedeme?

Krajem staré dobré Šumavy

Dnešní cesta začíná na místě našim srdcím snad nejbližším - na Horské Kvildě. Snad nikde jinde knám duch staré dobré Šumavy nepromlouvá tak silně, tak naléhavě, jako právě zde.

Osada Horská Kvilda leží na severozápadním okraji Kvildských plání jako osamocená výspa civilizace. Její obyvatelé zde obzvláště vzimě sváděli těžký boj o živobytí, a za extrémně krutých, dlouhých zim o prosté přežití. Možná i pro drsnou krásu zdejšího kraje, si jej Karel Klostermann vybral pro děj některých svých literárních děl. Horská Kvilda však žila také reálným životem. Zde se zastavoval legendární šumavský silák Sepp Rankl, který žil vosamoceném stavení na Ranklově, vzdáleném několik kilometrů od zdejší osady. Jeho návštěvy bývalého Polaufova hostince, stejně tak jako jeho osoba byly reálnou skutečností, nikoliv výplod Klostermannovy fantazie. Dnes je již bývalý hostinec dávno přestavěn na moderní hotel, stejně tak jako bývalá německá škola, sloužící dnes jako školicí zařízení Ministerstva školství. Zmizel bývalý obchůdek vedle dnešního obecního úřadu, svému účelu už neslouží ani bývalá hájovna, která dnes poskytuje možnost ubytování vapartmánech. A tak snad jen stará hasičská zbrojnice u bývalé křižovatky obchodních cest zKašperských Hor do Bavorska připomíná staré časy.

Horská Kvilda se probudila do moderní doby. Dnes již to není jen pár domků rozesetých po rozlehlých pláních. Na základech bývalého stavení vznikla nová budova obecního úřadu, hned vedle něho nahradila bývalý obchůdek nová hospoda snádhernými kachlovými kamny, které za nepříznivého počasí tak báječně hřejí, a které dokáží během chvíle usušit promočené oblečení. Téměř všechny budovy vobci se dočkaly rekonstrukce, nebo na místě původních stavení byly vybudovány nové objekty. Obec prokoukla, a už vničem nepřipomíná tu ospalou vesničku, která se tu po desetiletí skromně choulila pod přízrakem hraničního pásma.

Z Horské Kvildy se dnes vydáme na nenáročný 14 km dlouhý okruh, jenž je jednou zmožností, které zdejší okolí turistům nabízí. Příjemné zážitky nabídne jak pěším, tak i cykloturistům. Na prvních čtařech kilometrech nás čeká mírné, zato vytrvalé stoupání, na jehož konci však čekají nádherné výhledy ze zhůřské planiny, kde se otevírá výhled na velkou část Šumavy. Orientace cykloturistů je jednoduchá. Lesnatým terénem je provede asfaltová

stuha silničky mířící na Zhůří, Svojše a dále do údolí Vydry. Pěší turisté se budou držet zelené turistické značky, po které zhruba vpolovině cesty dojdou na již zmiňovanou silničku a po ní až na Zhůří. Vzimě je možno nasadit běžky a po značené běžkařské, a pravidelně strojově upravované stopě dorazit přes Popelný les na již několikrát zmiňovanou planinu.

Zhůří je dalším zmíst, kde po druhé světové válce bodré vesničany a malebné chalupy vystřídaly strohé vojenské budovy. Zdejší posádka, spadající pod tehdejší protivzdušnou obranu státu, dnes již patří minulosti a její budovy vtěsné blízkosti lesa jen pomalu chátrají a podléhají zubu času. Dobře je uvidíte, když na okraji lesa odbočíte po žluté turistické značce Doprava. Zchátralé objekty uvidíte po své levé ruce a za chvíli se ponoříte do hlubokého lesního porostu, který Vás bude provázet až na Zlatou Studnu. Na většině tohoto úseku je vybudovaná asfaltová cesta, která však postupně ztrácí na své kvalitě. Přesto je pohodlná jak pro pěší, tak pro cyklisty. Po pravé straně občas probleskne volná plocha Zhůřských slatí, která ale zase rychle zmizí za zelenou oponou.

Po šesti kilometrech nás žlutá turistická cesta cesta přivede kRanklovské rovině. Nejdříve znovu vzpomene zdejšího rodáka Seppa Rankla, který tu na nedaleké samotě dlouhá léta žil. Pak odmítneme lákavou možnost pokračovat přímo na Horskou Kvildu, a po lesní, šotolinové cestě sestoupíme nebo sjedeme po žluté značce na Zlatou Studni. Toto zajímavé místo leží necelý kilometr od Ranklovské roviny a je další připomínkou míst, kde dříve žili lidé. Stojí za to, připomenout si, že na této mýtině vdávné minulosti fungovala jedna ze šumavských skláren, jenž je spojována i se jménem Ondřeje Hartaurera, autora jakési neoficiální hymny „šumaváků - „Tam vkrásné Šumavě", který se zde učil sklářskému řemeslu.

Ztéto samoty nedaleko Churáňova začneme opět pomalu stoupat po modré turistické značce kHorské Kvildě, abychom se přibližně kilometru znovu připojili na cestu, kterou jsme před časem opustili na Ranklovské rovině. Odtud už je to zvláště pro cyklisty a běžkaře vysloveně vyhlídková cesta. Schází se, nebo sjíždí táhlým,mírným klesáním, končící po dvou kilometrech na loukách Horské Kvildy.

Na rozcestí u Daniele opustíme delší šotolinový úsek , napojíme se na asfaltovou silnici od Kvildy a po necelém kilometru přijdeme znovu do centra Horské Kvildy.

Za čím jedeme?

Toulky v okolí historického jádra Šumavy, kde se v minulém století rozkládalo mnoho samot, které se postupně spojovaly do osad a obcí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jediná možnost občerstvení na trase je pouze na Horské Kvildě. Po trase je možno za občerstvením odbočit pouze na Zlaté Studni a dojet na Churáňov, což představuje zajížďku cca. 6 km.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherné lesy, nádherné vahlídky, klid. Pouze ve sváteční dny a v sezóně, je úsek Horská Kvilda, Zlatá Studna e. Zhůří hodně frekventovaný (v létě i v zimě).

Ostatní informace

Ceny jsou zvláště v hospůdce u obecního úřadu na Horské Kvildě docela rozumné.