Krásný Dvůr – zámek a zámecký park, plný zajímavých staveb, vč. rozhledny (templu)

Cestou do severní části Krušných hor se musíme zastavit v Krásném Dvoře. Nejen proto, že novogotický zámecký templ je uváděn jako rozhledna, ale také proto, že právě celý zámecký park stojí za prohlídku.

Obec se zámkem se nachází jen asi 5 km severozápadním směrem od Podbořan. Obcí i parkem protéká potok Leska, na kterém v parku vzniklo několik rybníčků.

První písemná zmínka o vsi je z r. 1295. V nejstarších záznamech se píše, že v panství byly 2 tvrze a ves se dvěma mlýny. Dolní tvrz pravděpodobně zanikla. Horní tvrz byla ve 3. čtvrtině 16. století přestavěna na renesanční sídlo. Majitelé se měnili a vila chátrala a v pol. 17. století se využívala jen jako sýpka a skladiště. V letech 1720 – 1725 se nový majitel František Josef Černín pustil do přestavby podle projektu pražského architekta F. M. Kaňky. Chtěl zde vybudovat zámek, který by odpovídal tehdejším nárokům na bydlení. V té době získal zámek přibližně dnešní podobu.

V 80. letech 18. století nový majitel Jan Rudolf Černín nechal rozšířit zámeckou kapli, přistavěl vstupní dvojramenné schodiště a hlavně se pustil do budování krajinářského parku, který je jedním z nejstarších a největších anglických parků u nás, zaujímá rozlohu téměř 100 ha. Nechal tam postavit množství drobných romantických staveb, na Leskovském potoce byl vytvořen důmyslný vodní systém s pěti rybníky a umělým vodopádem.

V zámku byli ubytováni i vzácní hosté, např. J. W. Goethe, kněžna Zaháňská, kníže Metternich a také Josef Dobrovský.

Černínové vlastnili zámek až do okupace, kdy se tam nastěhovali nacisté. Zámek byl letním sídlem tehdejšího říšského ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa, ke konci války tam byl německý válečný lazaret, který vystřídal štáb sovětských vojsk. Roku 1945 ho získal stát. Jízdárnu, západní křídlo zámku a část nádvoří až do r. 1952 využíval Státní statek. Do ostatních prostor se v letech 1947 - 1951 svážel mobiliář ze zámků, které nebyly určeny k záchraně. Tímto způsobem se sem dostalo zařízení ze zámků Červený Hrádek, Doupov, Chyše, Petrohrad, Nečtiny, Stekník, Valeč, ale i z kláštera v Oseku.

V 50. letech 20. století bylo 7 místností zámku zpřístupněno veřejnosti. Do r. 1960 východní křídlo využívalo Oblastní muzeum v Podbořanech, pak zde byla školní družina a mateřská škola. Jeden rybník v parku byl předělán na koupaliště.

R. 1963 byl zlomový. V rámci turistického ruchu byl upraven park i s některými drobnými stavbami, byly upraveny interiéry do přibližně původní podoby. R. 2001 byly zámek i zámecký park prohlášeny Národní kulturní památkou.

V současné době je přístupno veřejnosti 18 místností, v pokojích je dobové vybavení s mnoha vzácnými kusy nábytku, porcelánu, obrazů, kamen, zachovaly se i původní tapety a cenný soubor obrazů zámku z počátku 19. století. Zámek od r. 2004 postupně stále prochází rekonstrukcí. Kdy můžete zámek navštívit, se dozvíte na https://www.zamek-krasnydvur.cz/cs/informace-pro-navstevniky/navstevni-doba.

Zámecký park je volně přístupný celoročně. Je zde přes 100 druhů dřevin, nejsou to exotické dřeviny, ale původní domácí nebo zdomácnělé druhy. Je zde řada prastarých dubů, buků, lip, jírovců, platanů, javorů a olší. Nejstarším byl Goethův dub (dnes tam stojí jen jeho torzo), jehož věk se odhaduje na 1000 let. Patří mezi nejstarší stromy v Čechách.

Na východ od zámku je francouzská zahrada, kde je vodní nádrž uprostřed rovných travnatých ploch, které zdobí velké tisy a menší buxusy.

My jsme do zámku nešli, ale v pokladně jsme získaly plánek celého parku. Parkem vede kratší modrý a delší červený okruh. Takhle to vypadá jednoduše, jenže značení není zrovna nejlepší a parkem vede daleko víc cestiček, než jsou na plánku nakresleny. Zvlášť v té části poblíž zámku. Přesto jsme se snažili projít celý červený okruh, abychom viděli většinu z romantických staveb, které v parku zůstaly zachovány.

Protože jsme chtěli vidět sluníčkem hezky nasvícený zámek dole od potoka, vydali jsme se pěšinkou mezi oběma okruhy. Tím jsme viděli nejen zámek, ale i torzo stařičkého Goethova dubu. I když právě tato pěšina vedla okolo Hraběcí studánky, tak jsme ji minuli. Na plánku asi vyznačena nebyla, nebyla ani nijak označena v parku. Je to studánka s vyzděným vodním rezervoárem a malým přístupovým schodištěm, jenže je prý lemována keřovitým porostem.

I když jsme se domnívali, že jsme se na červenou trasu po chvíli napojili, asi se nám to nepodařilo, protože jsme minuli hájovnu a Goethův pavilon. Hájovna zde stála již před založením parku, dost možná že již v době barokní přestavby zámku. Bydlel zde hajný, který se tehdy staral o bažantnici. Později zde bydlel zahradník, který se staral o park. Hájovna i dnes slouží k bydlení. Na dohled od hájovny je tzv. Lusthaus, také Goethův pavilon, osmiboký zahradní pavilon, který je nápadně podobný Belvederu ve Versailles. Má 4 vysoká okna a 4 úzké dveře, ke kterým vedou kamenné schody. Střecha je rovná a je zakončena osmibokým balustrovaným dřevěným zábradlím. Často se tu prý konaly hudební produkce. V 50. letech 20. století byl objekt hodně zničený, dokonce se uvažovalo ho upravit pouze na kiosek. Naštěstí zvítězil zdravý rozum, pavilon byl uveden do původního stavu a protože zde J. W. Goethe byl v r. 1810, byla v interiéru r. 1969 odhalena jeho busta a letohrádek byl po něm pojmenován. Busta byla ukradena, ale naštěstí nalezena a nyní je na zámku.

Došli jsme alespoň k Čínskému pavilonu. Nechybělo však moc a také jsme ho minuli. U cesty je velký bazén, který se používal jako vodní rezervoár pro provoz vodopádu u Panova templu. Vedle bazénu vedla nahoru nenápadná pěšinka, která nás k pavilonu dovedla. Sice byla označená, ale málem jsme ji přehlédli. Pavilon má půdorys osmiúhelníku a připomíná čínskou pagodu. Od východu a od západu je vchod s kamennými schůdky. Vedle vchodu je vždy z obou stran oválné okno. Poslední dvě stěny jsou plné. Stavba má zprohýbanou stanovou střechou, nad kterou býval typicky čínský ochoz se zábradlím. Střecha pokračuje lucernou, kde kdysi bylo osm malých okének. Na vrcholu býval hrot se zvonky. Dnes nemá ochoz, ani zvonkohru a má jednobarevnou omítku. Dřív měl malbu, která z dálky vypadala jako modro-bílé porcelánové destičky.

To už jsme se snadno dostali k rozhledně Krásný Dvůr, jinak řečeno k Novogotickému templu, který stojí na nejvyšším místě parku (368 m n.m.). Stavba byla vytvořena přímo podle představy zakladatele parku Jana Rudolfa Černína. Je to první novogotická stavba u nás a nejhodnotnější stavba v celém areálu. Je velice zajímavá. I tento pavilon má dva vstupy proti sobě, ke kterému vede venkovní masivní schodiště. Půdorys tvoří šest trojbokých částí, mezi kterými jsou vysoké pilíře, které jsou nahoře opřeny o užší lucernu s vyšší jehlancovou střechou, která je zakončena koulí s latinským křížem. Střecha spodní části na úrovni lucerny je rovná a je opatřena ochozem se zábradlím, kam se vstupuje po třech točitých schodištích. Ta jsou umístěna vedle vchodu do templu, který je na východní straně. Některé, dokonce i nosné prvky v horní části jsou dřevěné, jsou však natřeny tak, že vypadají jako kámen. Tím byl obvodový plášť odlehčen a mohla být zvětšena okna. Pro zpevnění těchto dřevěných konstrukcí architekt do stavby v horní části zakomponoval ocelová táhla. Tehdy to byl velice odvážný čin. Také existovali názory, že stavba nemůže dlouho vydržet. Uvnitř je socha úspěšného generála Karla Schwarzenberga, která sem byla umístěna r. 1847. Templ byl v letech 2014 - 2017 zrestaurován. Slavnostní otevření bylo 23. května 2017. Je přístupný interiér i vyhlídková lávka. Uvnitř kromě zmiňované sochy je k vidění i výstava o vývoji krajinářských parků. Templ je vysoký 20 metrů, vyhlídková lávka je ve výši 12 metrů a dostanete se nahoru po 77 úzkých točitých schodech. Ve spodní části se nechají použít dvě schodiště, nahoru už vede pouze jedno. I nadále tedy templ slouží jako rozhledna, odkud je vidět část parku, ale také Podbořansko, Krušné či Doupovské hory. Výhledu jižním a východním směrem brání vzrostlé stromy v parku. Vstup do interiéru je zpoplatněn – otevírací dobu najdete na https://www.zamek-krasnydvur.cz/cs/informace-pro-navstevniky/prohlidkove-okruhy/20177-novogoticky-templ. Zda se nějak v ostatní dobu uzavírá vstup na vyhlídkovou lávku, to bohužel nevím. Ale nevypadalo to tak.

Z templu je také vidět na malé golfové hřiště se 6 jamkami, které je vhodné pro úplné začátečníky, rekreační a amatérské golfisty. Pořádají zde i golfové kurzy. Když jsme ho po jeho okraji obešli, došli jsme k Holandskému statku, který je také nazýván Červená hájovna nebo Anglický dům. Objekt sloužil k bydlení, ale měl vypadat jako selská usedlost. Hlavní obdélníková budova je z režných cihel, které jsou natřeny červenou barvou. Toto je jediné místo v parku, kam se nechá dojet autem. Dnes v tomto objektu je zázemí golfového hřiště, kde je i občerstvení, ale asi není pro veřejnost přístupné. Cedule nikde nebyla, ale když jsem vešla do dvora, kde byly lavice, tak se všichni tvářili silně nevraživě, vč. číšníka, který se mne dost nevraživě optal, co potřebuji. Tak jsem raději odešla. O kousek dál ze strany golfového hřiště je pak dřevěná kadibudka.

Tam také vedla cesta k Obelisku, který je na nezápadnějším konci parku. Tady také je rozcestí turistické trasy. Po zelené se dostanete do Podbořan (7 km) nebo až do Kryr (celkem 15 km). Na obou těchto místech se nechá nastoupit na vlak. Obelisk je 26 metrů vysoký čtyřboký štíhlý jehlan  z tesaných pískovcových kvádrů. Jeho vrchol mělo zdobit zářící slunce. Byl zde postaven na památku slavného vítěství u Ambergu r. 1796, kde rakouský velkovévoda Karel Ludwig Johann Vavřinec zvítězil nad francouzskou armádou. Položení základního kamene 11. srpna 1797 se zúčastnila Marie Kristýna, dcera Marie Terezie, s manželem. Okolo obelisku jsou pískovcovými sloupky s řetězy. Od něj vede 1100 metrů dlouhá rovná cesta zvaná Mílovka. Část této cesty jsme prošli, když jsme šli k Čínskému pavilonu.

My jsme pokračovali prakticky ve směru, kterým jsme šli. Došli jsme ke Glorietu, drobné kruhové stavbě, která stojí na návrší nad Velkým rybníkem. Vzorem byl asi Chrámek lásky ve Versailles. Připomíná antickou kulturu - na nízké kulaté základně, na kterou vedou po celé délce nízké schody je osm toskánských sloupů, které podpírají plechem pobitou kupolovitou střechu. Podle plánů zde měla stát mramorová busta manželky zakladatele parku, ale zda tomu tak bylo, to se už asi nedozvíme.

Protože tady se skutečně zabloudit nedá, tak jsme bez problémů došli okolo rybníka Snílek k Panovu templu. Je to nejstarší stavba parku. Stojí na okraji louky. Má tvar antického chrámku. Před vchodem střechu podpírají čtyři jónské sloupy a tvoří tak malou krytou terasu. Tím jsou před deštěm ochráněny tři štukové reliéfy znázorňující Pana, řeckého boha lesů, pastvin, stád a lovců, podle kterého pavilon získal své jméno. Na protější straně louky v oválném bazénu končily kaskády umělého vodopádu. Sem byla vypuštěna voda z bazénu pod Čínským pavilonem. Hukot a hřmot vody měl ohromit návštěvníky parku, kteří zde odpočívali. My jsme si bazénu, ani kaskád nevšimli. Možná je to ukryté v protějším lesíku, kam jsme se pravděpodobně ani nepodívali.

Před templem se cesta rozděluje, stejně tak i za ním. Tady začíná zase chaotická směs cest. My to měli už skoro jednoduché. Templ jsme obešli zepředu a pak se dali vlevo a rovně. Vpravo jsme viděli pamětní desku ve stylu novoklasicismu s náznaky secese, která upozorňuje na vzácné návštěvníky parku. R. 1906 ji nechal udělat z bílého mramoru Jaromír Černín z Chudenic. Je tedy vzpomínkou např. na Johanna Wolfganga Goetheho, císaře Ferdinanda I. a Františka Josefa I. či básníka Theodora Körnera.

Posledním objektem, který jsme viděli, je ptačí voliéra. Dnešní stavba je až z 2. pol. 20. století, ale původní stavbu hodně připomíná. Nejedná se však o přesnou kopii. Dříve byla voliéra na ostrově, ke kterému se mohlo projít přes tři mostky. Dnes ostrov zanikl, přes potok vede tedy jen jeden mostek. Pravidelný osmistěn má ve svých rozích dřevěné sloupky, mezi kterými je nataženo drátěné pletivo. Kupolovitá střecha je zakončena kruhovou lucernou se čtvercovými okny. V létě tam jsou andulky.

Tady jsme posledním pohledem na zámek a také na torzo Goethova dubu naši zhruba 5 km dlouhou procházku ukončili.
Ještě je v parku jedna utajená atrakce - Poustevníkova rokle. My o ní skutečně neměli tušení. Kdybychom nesešli z cesty a řádně šli ke Goethovu pavilonu, tak jsme na odbočku žluté turistické trasy asi došli. Z této odbočky to je na konec rokle zhruba 1 km. V tomto údolí bylo dalších několik romantických staveb, které se nedochovaly. Roklí protéká bezejmenný potůček. Cestou se údajně narazí na rozvaliny bývalé pustevny, která zvenku vypadala jako rozvalený hrad loupeživých rytířů – byla obrostlá mechem. Uvnitř však byl útulný interiér. Od této stavby vedla podzemní chodba k hrázděnému kostelíku, který se do dnešních dnů nedochoval. Na konci rokle je na umělé skále hrobka se sarkofágem. Zhruba doprostřed této žluté trasy se dostanete také autem. To se však musí nechat na silnici a ještě kousek dojít pěšky. Snad se tam nechá někde zaparkovat.

Menší občerstvení se nechá dát v kavárně na nádvoří zámku. Ale s vařeným obědem nepočítejte. Možná něco může být v obci, jenže tam jsme nebyli.

Zámek mne tak moc nenadchl, takže jsme dovnitř nešli, ale musím říct, že já všeobecně mám raději hrady a ještě raději zříceniny nebo skalní hrady. Ale v zahradě se nám líbilo moc.

Hned u zámku je placené parkoviště. Možná by nebyl problém zaparkovat někde ve městě a dojít pěšky, daleko to není, ale to jsme tentokrát nezkoušeli. My jsme vlastně do obce ani nezajeli.

Zámek a park si oblíbili i filmaři. Natáčelo se zde několik pohádek a filmy Jak básníkům chutná život, Konec starých časů a To horké léto v Marienbadu.

Krásný Dvůr – zámek a zámecký park, plný zajímavých staveb, vč. rozhledny (templu) na mapě