Krkonoše: Špindlerův Mlýn-Kozí hřbety-Luční Bouda - Weberova cesta - Špindlrův Mlýn

Kam a jak jedeme?

Na tento výlet lze vzít i větší děti.
Naše jsou 2 značky: tam červená, zpět modrá. 
A žlutá, budeme li chtít.
Z náměstí Špindlerova Mlýna od hlavního rozcestníku po červené, do kopce, až k odpočívadlu Nad Svatým Petrem. Tady je výběr: po červené, kolem hotelu Horal, Panorámy do lesa a lesem stoupáme až k úpatí Kozích hřbetů.
Nebo odbočíme na žlutou,Judeichovu cestu, částečně oborou a z výhledem, k úpatí Kozích hřbetů, kde přejdeme na červenou, magistrálu, po ní k Luční Boudě.
Modrá je naše zpátečka od Luční Boudy,  v souběhu s červenou se chvíli vracíme k rozcestí, odtud po modré,  Weberovou cestou,  až do Špindlerova Mlýna.
ALE: od Boudy U Bíleho Labe máme opět 2 možnosti. 
Pokud je vedro a jsme unaveni doporučuji pokračovat dolů  po modré, vedle Bílého Labe, později jen Labe, a odpočívadly.
Nejsme li unaveni a chceme výhledy zvolíme žlutou, Dřevařskou cestu.
Odbočky mají stejnou délku.
Celkem 13 km.

Za čím jedeme?

Za výletem po horách, stoupáním, výhledy, procházce po vrcholu, sestupu.
Za poznáním části Krkonoš.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na Luční Boudě si kupujeme obří rohlík, svačíme ze svých zásob.
Jíme  na Boudě U Bílého Labe nebo v Lomnici ve Špindlerově Mlýně.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kozí hřbety jsou jedny z mála, které jsou hezké ať se jdou zhora nebo ze zdola. Já je mám radší při stoupání. Není to jen kvůli kolenům, která se bouří při dlouhém sestupu, ale proto, že si tu cestu nějak více užívám. Nedokážu to vysvětlit, ale tady raději lezu nahoru, od úpatí Kozích hřbetů ráda sleduji lidské mravenečky na vrcholu a těším se až pro ty za mnou budu tím mravencem já.
A raději volím žlutou,Judeichovu cestu,otevřenou - průchozí od poloviny května do poloviny záři.
Trasu  lze jít i obráceně,  začít modrou, ale nějak to není ono. Většinou jsem byla táhlým stoupáním unavená už u Boudy U B.L. a to mě čekalo ještě pořádné stoupání na Luční horu, které se mně zdá nezáživné.

Ostatní informace

Někde je jídlo,pití, drahé, někde je přijatelné, záleží na našem vyhodnocení.
Varování: několikrát jsme při stoupání potkali rodiny s malými dětmi. Myslím, že toho litovali a na horách je už nikdo neuvidí.
Jeden tatínek, nebo strýc, se nás v poslední části stoupání na vrchol Kozích hřbetů ptal, jestli, asi tříletý, kluk, kterého nesl na ramenou, tam nahoře nežere, že je těžší a těžší.
Nahoře, na vyhlídce se natáhl na lavici a výhled, info cedule, partnerka ho nezajímaly. 
Když jsme  tam  ten rok šli  ještě jednou, už  tam neležel, tak to dopadlo dobře.