Krupka – její kostely a zřícenina hradu, zřícenina kostela sv. Prokopa a Komáří Hůrka

Již v době bronzové zde první osídlenci získávali z naplavenin cín. Zprvu to byli Germáni, kteří v době stěhování národů byli vystřídáni Slovany. První písemná zmínka o místě, kde se kope, je v listině krále Václava II. z r. 1305. O městě s pevností se píše až v darovací listině krále Jana Lucemburského z r. 1330. V té době zde stály již dva hrady (Rosenburg a Kyšperk) a dvě tvrze (Starý dvůr - Althof a Šejnov).

Po husitských válkách v 1. třetině 15. století (r. 1433 husité dobyli hrad i město) došlo ve městě k rozvoji. Cín se netěžil již jen rýžováním, ale rozvíjela se těžba povrchová, později i hlubinná. Tím výrazně vzrostla produkce cínu. Město získalo řadu práv - várečné, výčepní a právo solného trhu. Získalo obecní váhu, konaly se zde výroční trhy. R. 1478 jim král Vladislav Jagellonský vydal erbovní list, kterým udělil městu znak, pečeť, prestižní právo pečetit červeným královským voskem a právo dosazovat purkmistra, radní a městské úředníky. Z té doby je i historické jádro, dnešní Husitská ulice. Bydleli zde horníci a později řemeslníci.

Těžbu cínu nepříznivě ovlivnila třicetiletá válka, během níž bylo město zpustošeno. Kdo neutekl během války, toho vyhnala násilná rekatolizace. Další pohromou byla r. 1680 morová epidemie.

Později se začala se zde rozvíjet řemeslná výroba – byli zde hlavně punčocháři, pláteníci a obuvníci. Během 19. století se v okolí začalo těžit hnědé uhlí, což znamenalo pro zdejší obyvatele další možnost obživy. R. 1858 byla do sousedního Bohosudova (dnešní část Krupky) zavedena železnice, tam vznikla cementárna, koželužna, porcelánka. V cínových dolech se těžba omezovala, r. 1863 se tam začal těžit wolfram. Doly byly uzavřeny r. 1922.

Krupka byla převážně německým městem, na začátku války ji české obyvatelstvo opustilo. Po válce byli Němci vysídleni a stěhovali se sem z českého vnitrozemí noví obyvatelé. Dnes je to město plné památek a také kvůli svému okolí, kde je i skiareál, je navštěvováno hodně turisty.

Právě proto jsme se zde zastavili i my. Jeli jsme sem z Teplic, takže ještě před vjezdem do města jsme se zastavili na zřícenině gotického kostela sv. Prokopa. Byl postaven v tehdejší osadě Kirchlice ve 13. století. Žili zde horníci, kteří rýžovali cín. Osada zanikla ještě ve středověku. Kostel r. 1331 přestal být farním kostelem, počátkem 15. a na začátku 16. století byl rozšířen. Ještě v 17. století proběhly další úpravy. R. 1939 vyhořel, tehdy shořelo veškeré vnitřní vybavení, zřítily se klenby. Opraven již nikdy nebyl, štít byl stržen. Od r. 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Dnes je možno vidět jen zbytky obvodových zdí, dovnitř se vejít nedá.

Naproti zřícenině je Památník obětem pochodu smrti - hromadný hrob, ve kterém bylo pohřbeno 313 vězňů, kteří r. 1945 nepřežili pochod smrti.

Dlouho jsme se zde nezdrželi a jedeme do města. Na Mariánském náměstí v části obce Bohosudov je infocentrum, jenže v červnu má o víkendu zavřeno.
Za oprýskanou zdí, která je částečně ukrytá v ostatní zástavbě, vidíme čerstvě nahozené věže kostela. Část je ještě v lešení. Jenže nějak se nemůžeme dostat dovnitř. Obcházíme zeď jako hladoví psi. Až se nám to nakonec podařilo. Nevzhlednými dřevěnými vraty vstupujeme dovnitř. Bazilika Panny Marie Bolestné je bývalá jezuitská rezidence a významné poutní místo. Dle pověsti se v okolních lesích skrývaly jeptišky z vypáleného kláštera ve Světci u Bíliny. Poslední z nich prý před svou smrtí ukryla do lípy sošku Panny Marie. Zázraky okolo jejího objevení byly r. 1426 důvodem, aby zde byla postavena malá, pravděpodobně dřevěná kaple. Voda v blízké studánce byla již tehdy pokládána za léčivou. Kaple byla r. 1507 z podnětu nejvyššího kancléře Albrechta z Kolovrat rozšířena a upravena na poutní kostel. Kolem r. 1618 zpustl, později vyhořel. Nynější kostel postavili v letech 1701-1708 jezuité, kteří v těsném sousedství založili gymnasium. Okolo basiliky je oválný ambit se sedmi kaplemi. Ty byly postaveny již dřív, a to městy i jednotlivci, kteří sem putovali (Zákupská kaple 1684-1688, Teplická-Claryovská kaple 1671-1672, Litoměřická kaple 1688, Bleylebenská kaple po r. 1665, Kolovratská kaple 1693, Osecká kaple 1722 a Duchcovská kaple 1625). R. 1773 byl zrušen jezuitský řád, byla ukončena činnost gymnázia, hrozilo nebezpečí zániku kostela, zvláště po r. 1782, kdy Josef II. zakázal všechny poutě a procesí. Zachránil ho litoměřický biskup Ferdinand Kindermann – r. 1786 založil zde samostatnou lokálii, která byla r. 1798 povýšena na proboštství. Na počátku 19. století došlo k oživení staré poutní slávy. R. 1853 se sem vrátili jezuité, obnovili školy a zůstali zde až do r. 1950, kdy byli internováni komunistickým režimem. Dne 6. června 1924, před 500. výročí vzniku tohoto poutního místa povýšil papež Pius XI. kostel na baziliku minor. R. 2018 byla prohlášena národní kulturní památkou České republiky. Poutě jsou aktuální i v současnosti. Dne 1. září 1993 byla obnovena i činnost gymnázia. Od r. 1995 se čerpají finanční prostředky v rámci Programu záchrany architektonického dědictví, kostel je krásně opraven. V ambitech a zejména v kapli nad pramenem jsou však stále vidět pozůstatky z doby, kdy zde sídlila československá armáda a po r. 1968 armáda sovětská. Snad jediná kaplička je opravená. Fresky jsou však z větší části viditelné, znázorňují různé zázraky, ale i historické události. Popisky jsou v češtině a v němčině. Zde jsme se zdrželi hodně dlouho. Člověku je z takové památky smutno. Snad budou peníze i na opravu těchto částí.

Následně jsme se přesunuli do původního historického centra – do Husitské ulice. Všude ve městě se nechá parkovat zdarma. My jsme využili místa u morového sloupu s barokní sochou Sv. Františka Xaverského z r. 1717. Na svátek tohoto jezuitského misionáře r. 1680 mor odezněl. V okolí je řada hezkých, i patrových hrázděných domů.

Z venku jsme si prohlédli původně gotický špitální kostel sv. Ducha z let 1440 - 1454. Dnešní novogotická přestavba je z 19. století. Téměř hned nad ním je původně farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z 2. pol. 13. století. Z původního gotického kostela zbyl presbytář. Po požáru města r. 1479 získal pozdně gotickou podobu. R. 1633 byl zničen při nájezdu Sasů. Barokní úpravy jsou z let 1668 – 1738. Dovnitř jsme se bohužel nedostali. Nemohli jsme tedy obdivovat oltáře z r. 1684, kazatelnu, kostelní varhany, ani tzv. svaté schodiště se souborem plastik z r. 1735. Kostel nemá věž, zvony jsou v samostatně stojící zvonici – ta první byla z 1. pol. 15. století. Dnešní polozděná pochází z r. 1633.

Na ostrohu na opačné straně silnice stojí zbytky gotického hradu Krupka, známého dříve pod názvem Rosenburg. Byl založen na poč. 14. století pravděpodobně králem Václavem II.. První písemné zmínky o něm jsou z r. 1330. Od r. 1621 byl neobydlený. V letech 1695–1697 Šternberkové postavili ve zřícenině úřední dům zvaný Horský zámek. Ke stavbě využili materiál z původního hradu. Pravděpodobně v této budově je nyní restaurace. Od r. 1964 je hrad chráněn jako kulturní památka.

V Husitské č. 28 je rodinný Krupský nanoPivovar U Šimků. Pivo nikde v hospodě netočí, lze ho ochutnat jen u něj, bude-li doma. Má i hezký tácek. Telefon nikde neuvádí. Na maily nestíhá odpovídat. Bohužel doma však nebyl.

Nyní nás už čekalo jen to, kvůli čemu jsme sem mířili. Dostat se na vrchol Komáří hůrka (808 m). Z města sem vede dvousedačková lanová dráha, která byla vybudována v letech 1950-1952, aby se turistům usnadnil výstup. Ti si tak ušetřili 482 výškových metrů. Byla postavena ve švýcarské licenci. Je dlouhá 2348 m, byla to nejdelší lanovka ve střední Evropě a slouží návštěvníkům dodnes, samozřejmě po nezbytné modernizaci. Od r. 2013 je chráněna jako kulturní památka České republiky. Jen málokdo ví, že první i druhý projekt na vybudování lanovky na tento vrchol vždy zhatily světové války. Lanovka jezdí celoročně, přepravuje i jízdní kola. My jsme nahoru vyjeli autem. Jen kousek od vrcholu je také parkoviště.

Komáří hůrka je významná dominanta hřebenu Krušných hor. Její vrchol je poměrně rovný a prostorný. V hoře je řada starých štol a v celém svahu jsou různé pozůstatky po důlní činnosti. R. 1568 byla na vrcholku postavena kamenná, hranatá přes 9 metrů vysoká zvonice, hlas zvonu oznamoval horníkům začátek a konec pracovní doby. Nyní na vrcholu stojí hotel Komáří Vížka s restaurací a s věží a s parkovištěm pro hotelové hosty. Věž pochází z r. 1857, byla to nejstarší rozhledna Krušných hor. V 90. letech 20. století ji nový majitel nešťastně zrekonstruoval - okna nechal zazdít. Naštěstí je nádherný výhled i z okolí hotelu. Je vidět České středohoří, za jasného počasí a dobré viditelnosti jsou vidět vrcholky Krkonoš. Další hezká vyhlídka je 2,5 km dál na západ – po žluté se dojde na Sedmihůrskou vyhlídku, kde je hezky upravená dřevěná vyhlídka s posezením.

Možností se najíst je dost ve městě a samozřejmě i na Komáří hůrce. Tady jsme občerstvení využili i my. Zajímavé je, že ceny u kiosku před hotelem jsou o dost nižší než v restauraci. Nabídka však není úlně stejná. Plzeňský Prazdroj točí jen v restauraci.

Město mne víc než překvapilo. Snad nejvíc momentálně ještě ne zcela opravený klášter. Ale až bude vše opraveno a uvedeno do původní stavu, tak to bude určitě nádhera. V městě je i řada hezkých starých domů. Samozřejmě nádherná je i vyhlídka z Komáří Hůrky. Takže tady jsem byli naprosto spokojeni.

Přes vrchol a v jeho okolí vedou dvě naučné stezky Po stopách horníků (má dvě části 4,5 a 10,5 km) a 35 km dlouhá Příhraniční hornická stezka.

Komu je toto málo, může se ještě zajít podívat na zříceninu hradu Kyšperk na západ od centra města (nad Unčínem). Ze žel. zastávky Bohosudov – lanovka tam vede modrá turistická značka (cca 3 km). Byl založen pravděpodobně na poč. 14. století. R. 1526 vyhořel a již nebyl obnoven. Zbytky hradu jsou chráněné jako kulturní památka České republiky.

Krupka – její kostely a zřícenina hradu, zřícenina kostela sv. Prokopa a Komáří Hůrka na mapě