Lesní fenomén

Tipy na výlet • Celodenní výlet • Do přírody • Na golf

Minivláček na Ramzové • Fotografie (75) • Foto: Bobkart

Kam a jak jedeme?

Vlakem. Na Ramzovou. Co si budeme povídat, právě ukončené roční období těžko budeme nazývat zimou, nicméně brzký nástup teplých dní láká k výletům.

Za čím jedeme?

Když už se nás tedy po pravidelném sportu sešlo více i v hospodě, logicky padla otázka zdali neprovedeme nějaký výlet. A protože se nám letos nepovedlo provést povinnou návštěvu oblasti Ramzové, celkem rychle zvítězil návrh navštívit fenomenální občerstvovnu zvanou lesní bar.

Ačkoliv řada z výletníků navštívila tuto oblast loni, kupodivu je mezi našimi kamarády dost těch, kteří mají v této atrakci Áčko. V brzkém odpoledni je na nádraží kupodivu dosti těsno, krásné ráno vylákalo početný dav, naštěstí dráhy vypravují třídílnou soupravu, takže prvotní fázi cesty trávíme ve veselém hovoru s troškou vína (v týdnu bylo Pepy). Na rychlík přesedáme v Rudě n. M. Kde jsou ty doby kdy nám jezdil na Ramzovou přímý vlak. Kupodivu management Českých drah neprojevuje valnou pružnost, dorazivší rychlík má pouze dva vozy, dost obsazených, naštěstí se nedostavili (celkem žádný) cyklisté, takže v provizorní ležení proměníme kolařské kupé.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Oproti dobrým mravům vynecháme restauraci u nádraží na Ramzové (tam nás upoutá dokončené dětské hřiště), pro jistotu ale jak dorazíme do Petříkova, optáme se v první hospodě, tj. Grill baru – jak to vypadá dál. Číšník samozřejmě záměrně tvrdí, že bude určitě vše zavřeno. Nakonec je tu i hezká terasa, tak se na chvilku zastavíme.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Samozřejmě, že číšník lhal, ale nejoblíbenější Mázhaus má zavřeno, U Orla to taky vypadá opuštěně, zdá se snad, že Skoupilovi fungují, ale nevadí. Kupodivu jezdí ještě jeden vlek (ovšem lyžaře nevidno), ačkoliv část vysněžené sjezdovky vypadá ještě použitelně. Na Smrk nevymýšlíme žádnou novotu, klasicky po modré, tzn. kolem Černého potoka. Cesta je příjemná, v podstatě suchá, po sněhu ani památky, i deště z minulého týdne příliš nezvlhčily les, spíš jen částečně srazily srážkový deficit. Na druhý Jarní den je teplo spíš jak v květnu, tudíž hoši co si přibalili i kraťasy příliš nelitují, ostatní do kopce rozepínají či odkládají zbytečné svršky (i Zdena!). Snad v zatáčce u Černého potoka se zachovaly skromné zbytky sněhu spíš ledu a to jen díky stínu, který zde většinu dne vládne, i pokračování k vrcholu Smrku je v podstatě holé. Až v porostu kolem vrcholu sem tam nějaká bílá plocha. Krásné počasí vylákalo vskutku značný počet výletníků, takže u Trojmezníku je poměrně živo, zrovna odchází nějaká skupina Poláků, a jiní přichází od Brousku, nějaké dívky od hlavního vrcholu (po psaníčku). Neznalým předvádím zdejší raritu – jeden krok na Moravu, jeden krok do Kladska, jeden krok do Slezska (a k tomu mimochodem pobyt v Polsku i Česku). Po období, kdy byl Smrk téměř holý temeno už pomalu zarůstá, takže kromě Kraličáku už toho zas tak moc k vidění není (navíc je opar). Tak ještě prohodíme pár vět s turistkami z Moravské Třebové (nemají sebou žádnou slivovici, tak je musíme povzbudit naší). Žlutá k Matesu trošku připomíná doznívající zimu, hlavně pejsek (Babuša) si k nelibosti páníčků užívá brouzdání v leckdy rozlehlých loužích. Od Matesa je ovšem cesta už sušší a v několika místech se rozevřou i příležitostné výhledy na Jesenicko. Za křižovatkou Luční vrch je dokonce i asfaltka, kterou vlastně vidím poprvé, zatím jsem tu byl jen dvakrát na běžkách. Na lyžích se do lesního baru objíždí velkým obloukem, dnes to však jde zkratkou do tzv. Horního baru (dřevěné korýtko) kolem potoka (bezejmenný přítok Vápenného potoka). Zkratka je ovšem dosti prudká, bůhví, jak to vypadá za většího mokra i když podle všeho jde o starou cestu (chudáci koníci).

Pak už tedy přichází vyvrcholení celé akce, příchod k lesnímu baru. Zakladatel, hornolipovský lesník zřejmě ani netušil co ze skromného začátku vznikne. Nápad, k malému odpočinkovému místu přivézt pár beden nápojů, přidat nějakou krabici cukrovinek a nějakou láhev něčeho tvrdšího, s tím, že slušný turista si něco vezme a turista do kasičky vloží přiměřený obnos, přerostl v téměř kultovní fenomén. Dnes k malému odpočívadlu s několika lavičkami přibyl velký srubový přístřešek, další místa s posezením, ohništi, či udírnou. Na plynových vařičích si můžete uvařit kávu či čaj, v chladícím boxu vybrat klobásu, dnes k tatrankám dokonce i krabice sněhových trubiček. Ta se sice při našem příchodu vyprázdnila, naštěstí brzy přijela slečna se zásobami a dovezla nové. Co zůstalo je kasička, do které návštěvníci sami odevzdávají patřičný obnos za to co zkonzumují. Samoobsluha se vším všudy (občas tu ovšem někdo dozoruje). Z údolí sem míří co chvíli noví konzumenti, shora je přeci jen výletníků míň, pro někoho je už lesní bar jen povinnou položkou v návštěvě Jesenických pamětihodností, u nádraží nechá auto, sem dojde (cca 2 km) a zpět. Naštěstí většinou nikoho nenapadne zajet až sem (je tu asfaltka), zdá se, že určitá slušnost mezi lidem ještě je (nevím ale jak třebas v létě, to si nedělám velké iluze).

Ostatní informace

K nádraží v Horní Lipové to skutečně není daleko, dorazíme se slušnou rezervou, takže někteří absolvují i prohlídku skromného muzea Slezského Semmeringu. Ta je tuším za 10,- korun. (byl jsem v loni).

Poslední aktualizace: 23.3.2014

Lesní fenomén na mapě